Mějte rádi lidi, které vedete

Že to nepatří do motivace? Jak by ne! Vztahy do motivace patří! A hrají v nich docela důležitou roli. Nenávist a láska ve všech podobách jakbysmet.

Že to nepatří do managementu? Jak se to vezme. Rozhodně to nepatří do hierarchického organizačního modelu Maxe Webera, který jednoznačně stanovuje, že řízení je neosobní. Tečka. Leadership je však jiný. Jeho charakter je výrazně vztahový. Také tečka.

Pokud chcete vést, neobejdete se bez práce s láskou k lidem, které vedete. Mít rád není obecně, a v managementu už vůbec ne, jednoduchou záležitostí. Pro ty, kteří se do toho chtějí pustit, je tento článek. Možná, že pomůže s překonáním některých překážek.

V managementu se lze setkat se třemi problémy lásky k lidem: manažer nemá rád vůbec nikoho, má rád jenom někoho, má rád všechny, ale do své lásky toho zahrnuje až moc.

Manažer nemá rád nikoho

Zde existuje celá řada příčin. Nejčastějšími jsou poruchy osobnosti, strach a omezenost:

  • Psychopatie
    Profesor Robert Hare, emeritní profesor, expert na kriminální psychologii, prohlásil: „Kdybych nestudoval psychopatii v kriminálech, studoval bych ji v businessu.” Business prostředí je totiž pro psychopaty velmi úrodnou půdou.
    Hlavně náročné výzvy, jako jsou výrazné organizační změny, akvizice, redukce, joint ventures a podobně umožňují psychopatům opravdu zazářit. Psychopaté okouzlují své oběti svým charismem, notoricky lžou (vynechávají podstatné skutečnosti), a manipulují. Velmi snadno se nudí a stále potřebují vnější stimuly a tudíž vyhledávají vnější vzrušení a milují svoji moc nad ostatními. Jsou otrlí a chladnokrevní. Nedbají na to, co si ostatní myslí a hlavně, co cítí. Nemají výčitky a necítí soucit. Nemilosrdně usilují o své sobecké zájmy, „výsledky”, „firemní hodnotu” aniž uvažují o škodách, které to může způsobit ostatním lidem, nebo celé společnosti. Psychopaté nemají opravdu žádný problém bez provést bez skrupulí jakoukoliv změnu. Organizační chaos jim přináší potřebné stimuly pro jejich psychopatickou potřebu vzrušení a skrývá, maskuje jejich manipulaci a urážlivé chování. Oproti tomu organizace, které se rozvíjejí pomalu, nebo se v nich nic „pořádného” neděje, jsou pro psychopaty nudné - neposkytují jim nutné vzrušení.
    Dvě britské psycholožky, Berlina Board a Katarina Fritzon studovali 39 business lídrů z vrcholků podnikových pyramid a porovnali jejich osobnostní profily s kriminálníky a svými pacienty. Zjistili, že studované ředitele lze označit za úspěšné psychopaty, zatímco kriminálníky za neúspěšné. Kriminálnící byli za své zjevně násilnické chování potrestáni, ředitelé však byli, nezávisle na obdobném chování, oceněni za své výsledky.
    Mezi jasným psychopatem, šíleným masovým vrahem, a zdravou lidskou bytostí je celé kontinuum mezistavů. Je zde spoustu místa se umístit poměrně pro bezohledné, avšak nenásilné jedince. Lze mít malé, střední a silné psychopatické sklony.
  • Nekrofilie
    Ani nekrofilie, přílišná láska k neživým předmětům, k pořádku, organizovanosti, koordinovanosti, také není v managementu neobvyklým jevem.
    Je to ostatně i problémem celé naší společnosti, která je výrazně orientovaná na spotřebu, namísto na lidi. Je obecně velmi těžké těmto tendencím odolat, když vás všudypřítomná reklama zahrnuje sděleními typu, že koupí této věci si člověk zajistí dobré vztahy, až, ve zvláště odporných případech, lásku druhých.
    V managementu je to o to obtížnější, že dobré struktury a systémy jsou opravdu na místě. Vzniká dojem, že jediné, co jejich dokonalosti brání jsou živí lidé. A odtud už je jenom krůček k tomu nemít rád lidi.
    Pro manažery je velkou výzvou těmto nekrofilním tlakům vyplývající ze společenského okolí i charakteru práce odolat.
  • Narcismus
    I narcismus, přílišná láska ke své osobě, je v managementu poměrně rozšířeným i studovaným jevem. Je snadné se považovat za vyvoleného, za lepšího člověka. Platí totéž, co v předchozím případě: vědomě u sebe tyto myšlenky a jejich projevy odhalovat a vypořádávat se s nimi. Tuto válku s vlastní pýchou, marnivostí a nadřazeností nelze nikdy považovat za vyhranou na věčné časy.
  • Strach
    Je dobré si otevřeně přiznat, že příčinou toho, proč v managementu nemilujeme, může být i obyčejný strach. Strach má obecně mnoho příčin.
    Častým je strach z toho, že když my, manažeři, budeme mít rádi své lidi, staneme se více zranitelnějšími a slabšími.
    Tento strach je opravdu na místě. Ovšem jenom pro ty manažery, kteří slabí a zranitelní již jsou. Ti manažeři, kteří mají pevné jádro, charakter, se bát nemusí. Ba naopak. Jejich vřelý a láskyplný vztah k lidem, které vedou, jim dodá sílu obra, vytrvalost mohutné řeky a nezlomnost ocelové pružiny. Což je přesně to, co vůdčí osobnosti potřebují.
  • Omezenost
    Jsou manažeři, kteří usilují dělat svoji manažerskou práci co možná nejlépe. Při tom se však omezují pouze na manažerské řízení, které je neosobní a hierarchické. Tato omezenost jim zabraňuje vidět celý management a jeho další složky. Což jim v konečném důsledku brání mít opravdu a upřímně rádi své lidi, a nejenom jejich výsledky. Při přehánění se tento přístup může snadno změnit ve zvyk ústící ve změnu charakteru, a to až k nekrofilii. Takže pozor!

V případě, že manažer nemá rád ze svých lidí vůbec nikoho, není to problémem lidí, ale problémem manažerovy osobnosti. Pokud manažer identifikuje, že se nachází v tomto stavu, měl by začít s přemýšlením o sobě.

Na rozdíl od poruch osobnosti se lze se strachem vypořádat poměrně snadno a tak si otevřít cestu k rozvoji své schopnosti mít rád lidi, které vedete.

Manažer má rád jenom některé lidi

Drtivá většina manažerů na tom není až tak extrémně špatně, jako bylo popsáno v předchozím odstavci. Jsou schopni lásky k lidem. Dokazují to tak, že mají rádi ty, kteří produkují dobré, nebo dokonce vynikající výsledky. To, že k těm druhým, podprůměrným až mizerným pracovníkům, se staví poněkud odmítavě, je netrápí. Bohužel.

člověk - chování - výsledekTato podmíněná láska není láskou k lidské bytosti, ale láskou k výsledkům, nebo k činnostem, které k výsledkům vedou. Což jsou docela jiné kategorie. Ničemu a nikomu nepřispívá, pokud si manažer tyto pojmy mezi sebou plete.

Výsledek je v managementu chápán jako materiální produkt nějaké činnosti. Výsledek nevypovídá o člověku. Vypovídá o tom, zda činnost v daném prostředí způsobuje žádoucí výsledky, nebo ne. Například činnost sama o sobě nemusí být špatná, pouze může být neadekvátní danému prostředí. Výsledek tedy vypovídá o sladěnosti činnosti, cíle a prostředí, nikoliv o člověku.

Jediným způsobem, jak můžeme dělat úsudku o člověku, je na základě jeho vnějšího projevu. Usuzujeme, jaký člověk je, podle toho, jak se chová, co dělá, jak mluví. Jinak to nejde. Takže je to v pořádku. Avšak zároveň velmi často zapomínáme na to, jak nesmírně povrchní tento pohled je. Kdyby takto postupovali zlatokopové a hledali zlatou žílu podle toho, zda krajinka nad ní je hezká, málokdy by jí našli.

Miloval lidi, znamená milovat je nevýběrově, nepodmíněně. Výsledky a chování se nám mohou a nemusí líbit.

Manažer má rád úplně všechno

Někteří manažeři, a jsou to většinou ženy, mají problém opačný: pro samou lásku tolerují i špatné výsledky či mizernou činnost. Tito lidé mají pocit, že kdyby se postavili proto špatným výsledkům, nebo upozornili na nevhodné chování, znamená to totéž, co neláska. Mohou mít i strach, že by o ni přišli. Opět se jedná o popletení pojmů. Můžete nadávat na výsledky, kterých člověk v daném kontextu dosahuje, můžete se zlobit na chování, přesto však můžete mít daného jedince rádi.

Jediné doporučení, které zde mohu dát je: nebojte se nemilovat výsledky, nebo činnost.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se