Úvod

V předchozích částech jsme se zabývali různými teoretickými koncepty lidské motivace. Nyní se pustíme do praxe.

Pro ty z Vás, kteří předchozí teorie přeskočili, chci v této kapitole shrnou, a to co nejjednodušeji a nejnázorněji, jejich esenci. Může to být stimulující i pro ty, kteří teorie motivace znají.

Ať už člověk dělá cokoliv, vyvolává u něj tato činnost nějaké neurofyziologické změny, mezi jinými i emoce. Emoce však nevyvolává v našem organizmu jenom reálná činnost, ale také činnost, která je pouze představovaná.

Vtip je v tom, že amygdala, jakési jádro lymbického systému, části mozku, ve které se zpracovávají emoce, neumí rozlišit mezi realitou a představou. Stačí si představit pojídání citrónu a jsem si skoro jist, že pokud bude vaše představa dostatečně názorná, vybudí tato představa ve vašem organizmu neurofyziologické změny.

Neurofyziologické změny, a tedy i emoce, vyvolává nejen činnost, ale také pouhé senzorické vnímání okolí, nebo i myšlení. Přesněji řečeno emoce jsou z velké míry nějaká evolučně naprogramovaná reakce na nějaký podnět.

Emoce, reakce organizmu na nějaký podnět, nejsou ani dobré, ani zlé. Prostě jsou.

Ale emoce nějakým způsobem pociťujeme. Tyto pocity mohou být libé, jako je nadšení, radost, ale také nelibé, jako je například nechuť, odpor a podobně. Někdy nepociťujeme ani libost, ani nelibost. Nazvěme tento poslední pocit, něbo spíše nepocit, pocitem neutrálním.

A teď pozor! Pocit je subjektivní a individuální vjem emoce. Například někdo se může po řádně prorostlém bůčku utlouci, jiný však cítí přesný opak. Ten samý bůček - dva zcela odlišné pocity.

Proč tomu tak je, je neurology zdůvodňováno vytvořenými synaptickými spoji mezi neurony: někdo to má v hlavě „nadrátované” tak, jiný jinak. Propojení mezi neurony se vytváří v procesu růstu a učení se, z určité menší části (a neví se zatím, z jaké přesně části) je dáno geneticky.

Proč jsou pocity tak důležité?

Jednoduše proto, že z velké míry ovlivňují to, co děláme. Tíhneme totiž k činnostem, které v nás vyvolávají pocity libé a naopak se vyhýbáme těm činnostem, které v nás vyvolávají nelibost.

A pocity jsou také důležité z hlediska konečného výkonu: výkon podporující pocity nezajišťují vysoký výkon sami o sobě, avšak bez podporujících pocitů excelentní výkon nemůže být. A je jedno, zda jde o profesi kuchaře, lyžaře, malíře, programátora, nebo o profesi manažera.

Na pracovišti, kde by mělo jít o nekompromisně excelentní výsledky, je nutné zajistit, aby pracovníci měli s výsledky i prováděnou činností spojeny pouze pocity, které žádoucí výsledky podporují. A to je smyslem pracovní motivace.

Ideální stav, při kterém mají lidé pouze „ty dobré pocity” nastává v praxi málokdy, a když nastane, nelze se spolehnout na to, že vydrží navěky. Většinou máme z činnosti a výsledků, ať už reálných, nebo pouze představovaných, pocity smíšené. Jde o to, které jsou v daný okamžik silnější.

Velmi Vás nabádám, abyste si zkusili následující cvičení. Jeho prožitek je velmi důležitý pro plné pochopení motivace.

Vezměte si tužku a papír.

Zvolte si nějakou jednu činnost, kterou dělat chcete, avšak neděláte. Například to může být přestat kouřit, zhubnou, chodit každý den běhat a podobně. Tuto činnost si napište.

A nyní si pod tím napište následující čtyři otázky a odpovědi na ně.

  1. Co mi způsobuje bolest (utrpení), když to dělám?
  2. Co mi způsobuje potěšení (radost), když dělám opak?
  3. Jakou bolest (ztráty) v dlouhodobé perspektivě zaznamenám, pokud to nezačnu dělat hned teď?
  4. Jakou radost (zisky) v dlouhodobé perspektivě zaznamenám, pokud to začnu dělat hned teď?

Odpovědět musíte na všechny otázky. Pokud Vás zrovna nic nenapadá, je třeba si danou činnost co nejnázorněji představovat, nechat se tou představou prostoupit. Tato představa ve vás v konečném důsledku vyvolá pocity, jinak to nejde. Tyto své pocity zachyťte a dejte je na papír.

Může se stát, že přes uvedený návod se Vám nemusí podařit odpovědět na uvedené otázky. Omlouvám se, ale tento výsledek je velmi výstražným signálem, že to s vámi není tak úplně v pořádku. V manažerské (leadership) terminologii se jedná o velmi nízkou úroveň emocionální inteligence. Ve většině případů je to relativně snadno napravitelné, někdy se však jedná o vážnou psychickou poruchu. Odhadněte, o co jde a buď ke mě přijďte na koučování, nebo vyrazte za psychiatrem. Samozřejmě, že nemusíte jít nikam a můžete to tutlat, a to dokonce i před sebou samými. Komu tím však prospějete? Nikomu! Komu tím ublížíte? Sobě! A navíc vašim blízkým, kterým jistě záleží na tom, zda jste úspěšní a zdraví.

Pokud máte všechno vyplněno, je nyní křišťálově jasné, o co jde. Je nanejvýše pravděpodobné, že z dlouhodobého pohledu opravdu máte ten nejlepší zájem to dělat a s výsledným chováním opravdu máte spojeny dobré pocity. Je to tak? Ale z krátkodobého pohledu ve vás vítězí ten silnější pocit, který způsobuje, že danou věc neděláte. Něco, nějaký pocit Vám v tom brání.

Abyste dosáhli trvalé změny, je třeba změnit prožívání, pociťování. Aby ten bránící pocit nenastal. Což, znovu opakuji, jde. Nehodlám Vám to vysvětlovat, mohu Vás to však naučit na k tomu určených kurzech, nebo při individuálním koučování.

V oblasti pracovní motivace je to obdobné. Motivace = práce s pocity. Pro dosažení vysoké pracovní motivace, nutného předpokladu excelentních výkonů, musíte odstraňovat jak znechucení, tak budovat nadšení a touhu, a to jak z krátkodobého, tak dlouhodobého hlediska. Zanedbání kteréhokoliv aspektu způsobuje pracovní nemotivaci.

V následujících článcích Vám dám celou přehršel praktických manažerských tipů, jak na motivaci. Jejich použití sice není ani tak silné, ani tak rychlé, jako pokročilejší techniky, které nabízím v kurzech a při koučování, ale své velmi pozitivní výsledky jednoznačně přinášejí.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se