Úvod

V následujících kapitolách se budu věnovat otázkám konkurence, kooperace a individualismu. Rád bych nabídl takový pohled, který do těchto otázek zapojuje myšlení, namísto toho, aby jej obcházel.

Tím mám na mysli skutečnost, že se často spoléháme na naučené, kulturně vštípené vzorce, nebo tvrzení expertů, nepodrobujeme je určité míře myšlení, ale rovnou se podle nich chováme. A když ono chování nezpůsobuje to, co je žádoucí, ne že bychom začali myslet a zkoumat naše přesvědčení, to ne, ale zvyšujeme intenzitu nebo frekvenci onoho chování, které nám vlastně problémy způsobuje.

Začnu s otázkou: Co je nám, lidem, vrozené? Soutěživost, individualismus, nebo spolupráce?

Je evidentní, že lidé jsou obecně schopni se chovat tak či onak. Záleží na konkrétním kontextu a konkrétních schopnostech jednotlivce, které souvisí s rozvojem jeho osobnosti, jaké chování v ten který moment nasadí.

Kdybychom chtěli spekulovat o lidské podstatě, že se tedy můžeme chovat jenom tak a nikdy jinak, museli bychom být schopni prokázat, že všichni lidí, ve všech dobách a kulturách se takhle chovali, museli bychom také prokázat, že to nejde jinak. Nejde to, protože je to lidská podstata. Připadá mi opravdu hloupé se o tomhle bavit, protože je mnoho důkazů o tom, že si lidé své chování vybírají podle kontextu a vzhledem k tomu, jak jsou naučeni - ke svým schopnostem.

Nebudu tedy spekulovat o tom, co je nám vrozené. Jsme schopni se naučit každému z těchto typů chování.

Asi se shodneme v tom, že je žádoucí preferovat chování, které je nejzdravější, nejprospěšnější, a které nejlépe slouží našemu osobnostnímu rozvoji a rozvoji společnosti, ve které žijeme.

Samozřejmě, že se vyskytují situace, kterou jsou neřešitelné jinak, než konkrétním typem chování. Většinou se však jedná jen o naší neschopnost vidět situaci jinak, vidět možnosti jiného chování, než o nějaký nevyhnutelný fakt.

V následujících kapitolách se tedy připravte na to, že ne všechny ideje v nich obsažené budou příjemné; nezastírám, že některé mohou někomu i docela dost hnout žlučí.

Hodlám probrat následující otázky:

  • Vede konkurence k pokroku?
  • Znamená zápas o přežití konkurenci?
  • Co nás vede k tomu, že soutěžíme?
  • Co může být na výhře špatného?
  • Rozvijí sportovní soutěže charakter?
  • Jaký je ideální osobnostní profil těch, kteří se prosazují v soutěžích?
  • Je soutěž tou nejlepší metodou, která vede k nejlepšímu výsledku?
  • Je soutěž tou nejlepší metodou, která nás motivuje k vyššímu výkonu?
    Jsou sportovní soutěže, a obecně soutěže vůbec, jakýmsi přirozeným mechanismem, který relativně neškodně vypouští agresivitu účastníků, nebo pozorovatelů?
  • Narůstá mezi lidmi agresivita, nebo klesá?
    Podporuje soutěž lidskou kreativitu, nebo jí může omezovat?
  • Je porušování pravidel jenom morálním selháním jednotlivce?
  • Musí spolupráce znamenat spolupráci proti někomu?

To proto, opakuji, abych ukázal, že máme často, častěji, než si myslíme, možnost volby různých chování. Nemusíme se chovat vždycky jenom tak, jak velí naše přesvědčení, a někdy je dokonce ono alternativní chování i lepší.

Ani nemusím rozebírat, jak moc jsou tyto otázky (a odpovědi) důležité, pro efektivní a udržitelné vedení sebe, nebo druhých, a to ve směru, který je v souladu s určitými obecnými principy.

Při svém výkladu nepůjdu příliš do detailů. Ty si můžete nalézt, budete-li míti o ně zájem, v následující doporučené literatuře. Abecedně:

  1. Beck, D. E. - Cowan, C. C. Spiral Dynamics: Mastering Values, Leadership, and Change. Malden: Blackwell Publishing, 1996.
  2. Campbell, J. - Moyers, B. The Power of Myth. New York: Anchor Books, 1991.
  3. Covey, S. R. 7 návyků vůdčích osobností. Praha: Pragma, 1989.
  4. Kohn, A. No Contest: The Case Against Competition. Boston: Hougton Mifflin Company, 1992.
  5. Pinker, S. The Better Angles of Our Nature: Why Violence Has Declined. New York: Viking Penguin, 2011.
  6. Wilber, K. Sex, Ecology, Spirituality: The Spirit of Evolution. Boston: Shambhala, 1995.
  7. Wright, R. Nonzero: The Logic of Human Destiny. New York: Vintage 2001.

Za základní z nich považuji [4], [7], [1], za nejpopulárnější, a pro širokou veřejnost určenou, pak [3].

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se