Blízká budoucnost byznysu a jak jí přežít

Jednou z poměrně využívaných strategií, jak získat zájem o své produkty, ideje, volební hlasy, nebo cíleně modifikovat lidské chování, je lidi nejdříve pořádně vyděsit chmurnou představou budoucnosti a pak přijít se svým vlastním receptem co by se mělo dělat.

Trojice autorů věhlasné poradenské firmy McKinsey ve svém příspěvku v Harvard Business Review říjen 2015 pod názvem The Future and How to Survive It postupuje podle této strategie. Tvrdí, že přestože budoucí globální obrat bude během příštích deseti let ve svém růstu pokračovat, zisky firem padnou zhruba o polovinu, a pak doporučuje, jak by se s tím firmy měly vypořádat.

Autoři na sedmi stranách velmi detailně i obšírně vysvětlují, z jakých důvodů je tato budoucnost logicky pravděpodobnou. Používají k tomu makroekonomické globální údaje za posledních třicet let. Předvídání budoucnosti je činností ošemetnou, někdy vyjde, jindy ne. Například Daniel Kahneman, psycholog a nositel Nobelovy ceny za (behaviorální) ekonomii ve své slavné knize Myšlení rychlé a pomalé na datech ukazuje, ekonomičtí, burzovní, političtí a jiní experti nejsou výjimkou: úspěšnost jejich střelby na budoucí cíl je zhruba stejná, jako náhodná volba. Proto, přestože se mi jeví argumenty autorů logické, a jimi předjímaná budoucnost docela pravděpodobnou, nebudu jejich argumenty opakovat a ponechám je bez komentáře. Připouštím, že tato budoucnost může nastat.

Docela něco jiného než předvídání budoucnosti je doporučení ohledně chování. Jde totiž o to rozhodnou, jaké chování je vhledem ke kontextu, a toho, co lidé z hlediska svých nejvlastnějších zájmů chtějí, tím nejlepším. Tohle však autoři vůbec nedělají: ani v nejmenším neprokazují, že jimi navržené chování je to, které (za oněch okolností) vede k tomu co chceme, ani je neporovnávají s chováními alternativními. Ani snad nemusím říkat, že tohle není vědecký přístup založený na faktech, ale přístup ideologický. A ten již komentovat mohu a budu. Nemyslím, že si mé komentáře dají autoři za rámeček.

Když zisky klesají, často se to řeší tak, že dotyčná firma se jaksi stáhne dovnitř a začne škrtit náklady. Obyčejně je to další doprovázeno strategií, při které se firma začne poohlížet ven, po nových možnostech zisku, jako jsou například nové produkty nebo trhy. Tohle však autoři vůbec neuvažují. Jejich doporučující část nese titul Pushing back, tedy Vyvolání protitlaku. Z toho lze usuzovat, že jejich doporučení je reagovat na vnější tlak (sílu) ještě větším protitlakem (silou).

I to je strategie. Síla proti síle však není jedinou možnou. Například filozofie Taiji vysvětluje, že výsledkem strategie "proti síle ještě větší sílu", je sama sebe posilující se spirála budování hrubé síly soutěžících, která často vede ke zničení obou oponentů. Namísto toho doporučuje použít měkkou poddajnost, čímž se po krvi bažící oponent sám sebe vyvede z rovnováhy, a pak lze na jeho finální "dodělání" použít sílu již docela malou. Podobné je Aikido. Existují i jiné strategie, například ty, ve kterých nejde o naše vítězství nad druhými, ale o vítězství společné nad společným problémem. Ani nemusím dodávat, že společných problémů, kterým čelíme, je dost a dost. Alternativní strategie však autoři vůbec neuvažují.

Buďte paranoidní

V rámci strategie "na sílu ještě větší síla" zní první doporučení autorů, abychom byli paranoidní. Ani snad nemusím říkat, že paranoidní již jsme, a to docela slušně. Autoři však doporučují být paranoidními ještě více, a to až extrémně. Jde o to vidět nepřítele doslova v každém; v malých, velkých, domácí i zahraničních firmách. Jeden si nemůže být nikdy jist, kdy a jak Vám půjdou po krku.

Autoři vůbec nepřemýšlejí o vedlejších efektech, které zvýšená paranoia přinese. Mám tím na mysli větší míru stresu, úzkosti, více depresí, které se odrazí na duševním a fyzickém zdraví lepších paranoiků. Již dnes to firmy, zdravotní systém a národní hospodářství stojí nemalé peníze. Jistěže si psychiatři, psychologové, terapeuti a farmaceutické koncerny mnou ruce z dobrého byznysu, ale ruku na srdce: je to opravdu to, co chceme?

Hledejte trpělivý kapitál

Zasadit konkurenci řádný úder často znamená léta trpělivých tajných příprav, píší autoři. To stojí peníze, spoustu peněz. Znamená to mít k dispozici finanční kapitál, který nepospíchá se svojí návratností. V článku autoři podotýkají, že ačkoliv přání po trpělivém kapitálu ze strany firem vzrůstá, skutečný tlak na krátkodobý profit je, a to zejména po krizi z 2008, vzrůstající.

Znamená to tedy, obrazně řečeno, hledat pramen vody na poušti. Je tedy docela dost možné, že jej, navzdory svému úsilí, nenaleznete. Autoři zde evidentně doporučují chování, jehož výsledky nejsou zcela, a obávám se, že ani z větší části, pod vaší kontrolou.

Radikální sebe rozrušení

Tím, že jste schopni sami sebe roztrhat na cucky, předejdete tomu, aby Vás na cucky roztrhali druzí. Nevymýšlím si, opravdu to tak autoři píší ("companies need to be willing to disrupt themselves before others do it to them"). Co tím autoři myslí? Myslí tím disruptivní byznys strategie, radikální změnu své setrvačnosti. Znamená to značnou pružnost a odvážnost v alokaci kapitálu, a vůbec veškerých zdrojů.

Bez ohledu na to, zda to autoři chtějí, nebo ne, bude v dlouhodobém výhledu (pokud nedojde k extinkci lidí až veškerého života na Zemi) komplexita narůstat. Aby v komplexnějším prostředí jedinci nebo organizace uspěli, sami se musejí stát komplexnějšími, neboť vyšší míra komplexnosti je úměrná množství možností, s jakými se může entita vypořádat s výzvami prostředí. Požadovaný chaos (disrupce) je však jenom jedna charakteristika komplexních systémů. Tou druhou je stabilita, řád. Je třeba budovat organizace více chaordické (chaos + order), či chaostabilní. Není mi jasné, proč autoři píší jenom o lepším chaosu.

Budujte intelektuální aktiva

Jelikož na idejích založený byznys je vysoce ziskový, jako primární firemní aktivum by měl být brán intelektuální kapitál.

Tuhle strategii provádějí USA firmy již hodně dlouho: například značně těží z prodeje licencí, což je značný rozdíl od například Ruska, které žije z prodeje svých nerostných zdrojů, jako je ropa, plyn. Ta první je z hlediska zisku, dlouhodobých perspektiv i dopadů na životní prostředí, evidentně logičtější. Méně rozvinutějším státům, typická je Afrika, však často nic jiného nezbývá. Je třeba říci, že ty rozvinutější státy jsou poměrně šťastné, že to takhle je. Aktuální otázkou je, jak dlouho se tahle nerovnost může udržet.

Ostatně o patentech se v poslední době vedou čilé diskuse. Živí sice autory, ale na druhou stranu mnohdy brání v inovacích. Vezměte si například takový chytrý mobil. Je chráněn zhruba 20 000 (slovy dvaceti tisíci) patenty. Pro začínající firmu je prakticky nemožné vymyslet a za slušnou cenu dát na trh svůj vlastní mobil. Poplatky za patenty jsou astronomické takže někdy zabraňují druhým v inovacích.

Nejen, že se dají prodávat algoritmy, software, patenty, říkají autoři, mohou se prodávat i data o klientech, o jejich chování a o jejich rozhodování.

Všiml jsem si, že sběr, vytěžování či prodej svých osobních údajů nesou někteří lidé, obzvláště ti paranoidní, poměrně nelibě. Při tom ty, kteří tenhle byznys dělají, označují za parchanty. Může se stát, pokud se budeme řídit doporučeními autorů, že z prodeje údajů, jakýkoliv údajů o lidech, bude, pokud se zalobuje legislativa, docela dobrý regulérní byznys. Otázkou opět je, zda tohle opravdu chceme?

Jděte do války za talenty

"Nalezení a vypěstování ambiciózních, tvrdě zacílených (pozn. M.H.: možná i bezskrupulózních?) mezinárodně orientovaných manažerů a techniků jsou hlavní výzvou pro multinacionální firmy a budou ještě větší," píší autoři. Také píší, že "zvítězit ve válce o talenty bude potřebovat vytvořit podmanivé pracovní prostředí a udržet si solidní reputaci dobrého zaměstnavatele." Doporučují předefinovat a posílit důležitost Human Capital Management firem.

Asi nelze namítat nic proti tomu, že se firmy snaží přijmout ty nejlepší, nebo ty, kteří mají předpoklady se nejlepšími stát. Ale slovo válka? Opravu je válka za to co chceme a proti těm druhým, kteří to chtějí také, tím, co doopravdy chceme?

Shrnutí

Na základě makroekonomických údajů sebraných za několik posledních desítek let, a na základě trendů, které se z jejich analýzy vynořují, autoři předpokládají, že v průběhu následujících deseti let klesnou firemní zisky na polovinu. Navrhují tomu čelit strategií nelítostné konkurence, světové podnikatelské války každý proti každému. Tento svůj návrh nijak nezdůvodňují.

Může se stát, že v průběhu následujících deseti let klesnou firemní zisky na polovinu. Ale to ještě nemusí znamenat, abychom se k sobě začali chovat (ještě více) paranoicky, egoisticky, nemilosrdně a bez slitování, a to téměř až jako lidé psychopatičtí. I když někteří lidé zřejmě naskočí do vlaku zostřeného egoismu, stihomamu a vzájemného ničení, věřím tomu, že se najde dost normálních lidí, kteří se rozhodnou chovat se zcela jinak, než je doporučeno v článku. Již nyní vnímají, že drancování planetárních zdrojů, společné ekologické problémy, zostření sociálních nerovností, jsou do určité míry způsobeny právě takovým chováním. Náhlý a znatelný pokles zisků, pokud k němu dojde, může být tedy další dobrou příležitostí k zamyšlení, jak společně zařídit, aby se nám všem, a hlavně těm, ne které se ještě nedostalo, dařilo lépe. Pro některé to bude znamenat zlepšit svoji materiální stránku, pro jiné intelektuální, a pro další emoční, nebo duchovní.

P.S.: právě nyní, když píši tento článek, byla zveřejněna zpráva, že firmy Google a Apple ukončily pět let trvající vzájemnou patentovou válku, ve které se sice hodně vyčerpaly, ale v podstatě nic nezískaly. Dohodly se, že v určitých patentových věcech budou dále vzájemně spolupracovat.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se