Tajemství leadershipu Santa Clause (a nejen jeho)

Na Amazonu jsem náhodou narazil na knihu "Leadership secrets of Santa Claus" (česky "Tajemství leadershipu Santa Clause"). Soudě podle její anotace je určena pro manažery. Docela to se mnou otřáslo. Koho, proboha svatého, Santa vede? Kam? Koho inspiruje? Koho motivuje? Vždyť jenom provozuje tajnou továrnu, ve které trpaslící tupě kopírují výrobky chráněné autorskými právy nebo průmyslovými vzory, pak osobně řídí saně tažené soby a ve skrytu prolézá různými komíny, nebo alespoň instalačními šachtami. Kde je tady někde nějaká představivost, vynalézavost, pokrok? Kromě neustálého zlepšování v zatloukání a zatajování nikde. Souhrnně řečeno mám důvody si myslet, že Santa sice udržuje (ducha vánoc) a provozuje (továrnu, cestování, lezení průlezy), ale nikam nikoho nevede. Aby lidé při jeho projevu zvedli ruce nadšením nahoru, jako to dělali za Gottwalda či Havla, tak to by na ně někdo musel mířit kulometem.

Santa Claus jako lídr

Kniha o tajemstvích Santa Clause však ve skutečnosti není tak pitomou, jak se z jejího titulu zdá být: Nepojednává totiž o leadershipu určité konkrétní osoby, ale o tom, co podle jejích autorů lídři obecně dělají, jaké postoje zaujímají, a jak myslí a cítí.

Jiné knihy, a není jich málo, pojednávají o tajemstvích leadershipu skutečných žijících i historických osob, osob, které jako lídři prokazatelně zaznamenaly nebo zaznamenávají úspěch. Metarozbor všech těchto možných tajemstvích, byl podán v knize psychologů Haslama, Reichera a Platowa (HASLAM, S. Alexander, Stephen REICHER a Michael PLATOW, 2011. The New Psychology of Leadership: Identity, Influence, and Power. New York: Psychology Press). Ukazuje se, že podaná tajemství se značně liší nejen svým počtem, ale i svým obsahem, a to tak, že některá si dokonce i protiřečí. Haslam, Reicher a Platow uzavírají, že takové knihy nemá v podstatě cenu číst, neboť každá množina podaných tajemství je poplatná konkrétnímu kontextu, takže jediné obecné pravidlo, které si lze odnést je, že "lídři by měli vést následovníky způsobem, který je kompatibilní se skupinovými normami".

Mám důvody tvrdit, že uvedený závěr - v těchto knihách, historkách, životech a tajemstvích lídrů jsou jenom specifika, takže pro nás samotné jsou na nic - je pravdivým jenom napůl. Takže otevřme to celé znovu: má smysl knihy, nebo alespoň jednu knihu, pojednávající o leadershipu někoho vůbec číst, a když ano, tak jak?

Přehled různých tajemství

Na Amazonu jsem kromě knihy o leadership tajemstvích Santy Clause našel dalších třicet knih v jejichž titulu se nachází spojení "Leadership tajemství" (anglicky "Leadership secrets of"). Plejáda je to pestrá, ve které Santa Claus není tím největším exotem:

patriarcha jednoho amerického klanu

Nositel tajemstvíKdo to byl či jeAutor či autoři knihy odhalující tajemství
Abraham Lincoln americký prezident Russell Lowell a Carl Schurz
Armáda spásy křesťanská církev a charitativní organizace s kvazi militaristickou strukturou Robert Watson a Ben Brown
Atilla hunský král, vojevůdce, dobyvatel, sjednotitel Wess Roberts
Billy Graham americký evangelický kazatel Harold Myra a Marshall Shelley
Collin Powell americký generál Oren Harari
Čanakyja indický učitel, filozof, královský rádce Radhakrishnan Pillai a D. Sivanandhan
Čingischán mongolský vojevůdce, dobyvatel, sjednotitel John Man
David biblická postava, druhý Hospodinem pomazaný král sjednoceného Izraele Bob Yandian
Devil Anse Hatfield patriarcha jednoho amerického klanu Charles K Blankenship
Elizabeth I anglická a irská královna Shaun O'L Higgins a Pamela Gilberd
Gaunerský bojovník příslušník amerických bojových jednotek zvláštního nasazení Richard Marcinko
Gregory smyšlený groteskní kačer Judith E. Glaser
Hillary Clintontonová bývalá první dáma USA, politička Rebecca Shambaugh
Hitler a Churchill dva reprezentanti (lídři) zemí, které v dané době stály proti sobě Andrew Roberts
Hokejoví kapitáni vybraní kapitáni NHL Ross Bernstein a Bobby Clarke
Jack Welch ředitel General Electrics Robert Slater
Ježíš biblická postava Mike Murdock
John Wooden basebalový kouč Brian D. Biro a John Wooden
Konfucius čínský filozof Charles Rarick
Liu Bang čínský císař dynastie Han Ryuho Okawa
Mohamed náboženský a politický vůdce, islámský prorok Robert C. Greer
Námořní pěchota mariňáci Wally Adamchik
Pastevec ten, který pase a pohání dobytek, ovce, nebo další užitečné živočichy Kevin Leman a William Pentak
Piráti ze Saint Croix piráti z Karibiku Christopher Novak a Steven Umbleby
Rytíři Kulatého stolu mýtičtí rytíři artušovské legendy Jaclyn Kostner
Santa Claus mytologická postava Eric Harvey a David Cottrell
Speciální jednotky vojenské jednotky zvláštního nasazení William A. Cohen
Svatý Pavel apoštol, biblická postava, významný šiřitel křesťanství mezi pohany Jeff Caliguire
Veverky drobní savci s dlouhým ocasem, kteří skákají ze stromu na strom Simon Silverback a Len Boswell
Vojačky ženy působící v armádě Jo B. Rusin
Země OZ bájná pohádková země Kevin D Gazzara a Murtuza Ali Lakhani

Sáhli byste po nějaké knize? A když ano, tak po které? Vím, že lidé z českého byznysu často sahají po Jackovi Welchovi, a že na manažerských školách se o Welchově přístupu k leadershipu píšou seminárky. Ve Spojených státech byly bestsellerem roku 1989 "Tajemství vůdce Huna Attily" (neplést si s knihou "Vítězná tajemství Attily Hunského vojevůdce" téhož autora, která byla přeložena i do češtiny), jejíž teze si píchali do žil i ostřílení manažerští guruové. Je samozřejmé, že osobní výběr se neřídí ani tak správností leadership principů v knize podaných (ty se dozvíme až po získání a přečtení knihy), ale marketingem, kulturou, úrovní osobnostního rozvoje, cenou, ...

Může být nějaká z těchto knih správnou?

Kniha Haslama, Reichera a Platowa se odkazuje na metastudii knih a článků, které se věnují leadership tajemství někoho. V této studii bylo zjištěno, že se píše daleko více o mužích, než o ženách, že muži mají v průměru třikrát více tajemstvích než ženy, že mrtví lídři jich mají v průměru dvakrát více, než živí, a že počet odhalených tajemství kolísá od čtyř do více, než stovky. Statistiky jsou to sice zajímavé, ale vůbec nepomáhají s odpovědí na otázku, zda ty knihy číst, nebo nečíst. Z tohoto pohledu je zajímavější zjištění studie, že o některých lídrech a jejich tajemstvích bylo napsáno více knih, přičemž je běžné, že autoři se neshodují ani v jejich počtu, ani v jejich obsahu. Haslam, Reicher a Platow jsou názoru, že tyto a podobné autobiografické knihy lídrů je nutno číst jenom a pouze s uvědomováním si dané konkrétní situace a kulturního kontextu, zejména hodnot a kulturních norem vedených. Tvrdí, že právě tohle, "lídři by měli vést následovníky způsobem, který je kompatibilní se skupinovými normami" je jediný obecný princip, který lze z toho odvodit.

To je, tvrdím, však jenom část pravdy. Poučení lze nalézt v kulturní antropologii. Svého času se badatelé soustřeďovali na to, jak moc jsou kultury odlišné, což trvalo přesně do té doby, než si někdo všiml, že mají i společné rysy. Například pro leadership má význam tzv. hrdinská mytologie. Každý takový mýtus je bezesporu jiný, odehrává se nejen na různých místech, různých časech, a na první pohled se zdá, že řeší i zcela odlišné výzy. Komparativní mytologové si však všimli, že se řídí jedním univerzálním vzorcem. U adolescentních hrdinů je docela patrný Freudův vzorec psychosexuálního rozvoje (viz zejména nevypořádané vztahy z otcem vrcholící jeho mytologické zabitím a převzetím rodinného podniku (království, živnosti, ...)), který objevil Otto Rank, u zralých hrdinů objevil Joseph Campbell jiný vzorec (tentokrát založený spíše na Jungovské psychologii), transformující vzorec, který přináší něco lidem. Zhruba řečeno Rankův hrdina řeší sám sebe, snaží se získat osobní nezávislost a postavit se na vlastní nohy a tudíž vlastně nikoho nevede, Campbellův hrdina již inspiruje, motivuje a tudíž minimálně svým příkladem vede druhé. Detaily obou těchto odlišných monomýtů lze nalézt v krásném online článku Journal of Media Psychology Volume 9, No. 3, Fall, 2004: Classical Heroes in Modern Movies: Mythological Patterns of the Superhero. Tyto monomýty se opakovaně objevují jak v historii, tak v moderních dílech. Televizní seriál Arrow je Rankovým monomýtem jako hrom, zatímco například ve Shrekovi, nebo Nero se vrací, lze vystopovat Campbellův monomýtus. Všechny kultury jsou vzájemně odlišné, to však neznamená, že nejsou v něčem zároveň stejné (podobně jako lidé: každý člověk je jiný, všichni lidé jsou stejní). A stejně je tomu i v knihách, které píší o tajemstvích lídrů. Existují pravidla, která jsou pro leadership univerzálními napříč časem a prostorem.

Jako příklad univerzálního pravidla je to, že lídr se musí jevit lidem férovým. To, co férovost znamená a jak se projevuje, je již velmi kulturně specifické. Například co to znamená férové odměňování? Existuje výzkum, který tvrdí, že pro lidi, kteří pracují přinejlepším průměrně, to znamená "všichni stejně", zatímco pro lidi, kteří si myslí, že odvádějí mimořádné výsledky, to znamená odměňování podle dosažených výsledků. Něco jiného je i férovost dovnitř týmu a navenek. Někteří dnešní firemní lídři jsou až úzkostlivě féroví vůči "svým" lidem zatímco zároveň oceňují a svým příkladem ukazují, že okrást klienta je vysoce chvályhodné. V armádě je správné zastřelit nepřátelského velitele, ale nefér zastřelit toho svého vlastního.

Jiným příkladem univerzálního tajemství je jedno z tajemství zmiňovaného Santy: "Lídr hýbe s myšlením a srdci druhých". Nevím, co konkrétně hýbe s vaším srdcem, to je již specifikum.

Badatelé se snaží odhalit to, co mají různé leadershipy společné. A není toho málo, co zatím odhalili, a je toho dost, v čem se i mýlili. A podobně jsou na tom i autobiografické knihy a knihy o tajemstvích leadershipu někoho. Se zlou se potáže ten, kdo ve svém podniku bude aplikovat úplně všechna leadership tajemství Jacka Welche (nebo Santy Clause, nebo piráta z Karibiku, nebo ...), a se zlou se potáže i ten, který nebude aplikovat ani jedno z nich.

Chce to obávám se, spíše obecnou moudrost, než specifickou inteligenci. V úvodu jsem se zmínil, že Haslam, Reicher a Platow poukazují (skoro s posměchem) na to, že některá tajemství si dokonce protiřečí. Obávám se, že tyto protimluvy jsou rozporné pro autory, což však neznamená, že pro jiného nemohou být zcela slučitelné.

Například uvádějí doporučení pro ředitele společnosti, co dělat s lidmi kteří s nimi vyjadřují souhlas, nebo nesouhlas. Jedno tajemství zní "kultivuj manažery, kteří sdílí tvojí vizi", zatímco druhé je "naslouchej všem možným druhům lidí a jejich názorům." Nemyslím, že se jedná o rozpor nepřekonatelný. Za prvé jsou to dvě zcela odlišné věci: kultivace versus naslouchání. Kultivace manažerů, kteří sdílejí vizi je superdůležitou: kdo jiný, než ten, který sdílí vizi, by měl převzít "pochodeň" a nést jí dál? Naslouchat různým názorům, a to nejen od lidí sdílejících vizi, ale i od těch druhých, je také superdůležité: poskytují jiný pohled, objevují se další možnosti. Haslamův, Reicherův a Platowův příklad rozporných doporučení není rozporem. Obojí je inteligentní, a dělat oboje zároveň je moudré.

Jiný jimi uváděný příklad rozporu v tajemstvích je Ježíš. Jeden autor píše, že jedno z jeho tajemství byla skromnost, zatímco jiný píše o tom, že to bylo v tom, že "znal svoji cenu" a "objevoval se tam, kde jej oslavovali". Opět v tom žádný rozpor nevidím: cožpak nemůže skromný člověk znát svoji cenu, a (skromně se) objevovat tam, kde mu vzdávají hold?

Shrnutí, poučení, doporučení

No, nebudu to protahovat. Vraťme se k základní otázce: "Má smysl knihy, nebo alespoň jednu knihu, pojednávající o leadershipu někoho vůbec číst, a když ano, tak jak?"

Haslam, Reicher a Platow říkají, že to má smysl jenom a pouze v kontextu kultury dané skupiny a své tvrzení zdůvodňují. Podobně znám mnoho manažerů, kteří odmítají číst americké zkušenosti proto, že je to kultura zcela odlišná od naší. Jiní se soustřeďují jenom na byznys knihy protože mytologické příběhy vnímají jako své práci nerelevantní, zatímco jiní to mají přesně naopak. Jejich zdůvodnění kulhá, neboť nevidí obecnosti tam, kde jsou, a vidí rozpory tam, kde nejsou. Je to pohled poněkud zužující, zastírající či deformující velmi komplexní realitu.

Proto doporučuji číst celé spektrum knih o lídrech, jejich následovnících, jejich kultuře, jejich snům, snahám, výsledkům. Příběhy skutečné i smyšlené. Knihy historické i moderní. Akademické a pavědecké. Byznys i nebyznys. O lídrech mladých a dravých a lídrech starých a usedlých. Čtěte všechno. A při tom se poukoušejte si uvědomit odlišnosti a shody, specifika i obecnosti. Najdete je tam. A to, co tam najdete dnes, bude jiné, než to, co ve stejné knize naleznete za dvacet let. To proto, že díky tomuto hledání a objevování budete jiným (a přesto stejným) člověkem.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se