Udržitelný leadership

Jednou z mnoha koncepcí leadershipu je tzv. udržitelný leadership (Sustainable Leadership) amerických akademiků Andyho Hargreavese a Deana Finka.

Ač se oba zabývají zejména leadershipem ve školství, a to hlavně vysokém, domnívám se, že jejich koncept leadershipu tento školský rámec výrazně přesahuje.

Proto, pro vaši inspiraci, Vám chci tento elegantní, jednoduchý a přitom dost univerzální koncept představit.

Udržitelný leadership definují autoři takto:

Udržitelný leadership je důležitý, šíří se a přetrvává. Je sdílenou odpovědností, která se, místo tupého vyčerpávání lidských a finančních zdrojů, o tyto zdroje stará a vyhýbá se při tom negativním dopadům na vzdělávací a komunitní prostředí. Udržitelný leadership má zaujaté aktivisty, kteří jej ovlivňují a utvářejí vzdělávací prostředí organizační rozmanitosti, která skrz naskrz šíří dobré myšlenky a úspěšné praktiky v komunitách sdíleného učení a rozvoje.

Andy Hargreaves a Dean Fink

Sice to na první pohled vypadá, jako prohlášení o poslání nějakého hnutí, ale když se nad tím člověk tak zamyslí, tak o tom, ve své podstatě, opravdový leadership také je.

Uvedená definice, píší autoři, předpokládá sedm principů, kterým udržitelný leadership podléhá.

1. Hloubka: na udržitelném leadershipu záleží. Zachovává, chrání a podporuje hluboké a široké vzájemné učení se všech zúčastněných.

A čemu je třeba se učit? Autoři tvrdí, že je třeba

  • učit se znalostem,
  • učit se dovednostem,
  • učit se jak být,
  • učit se jak spolu žít,
  • učit se jak žít udržitelně.

Autoři při tom explicitně odmítají přístup ke vzdělání typu "quick-fix". Nepovažují jej totiž za dlouhodobě udržitelný.

I já. S tou poznámkou, že "quick-fix" přístupy jsou výborné a nutné; ale až potom. Až potom, co se vytvoří seriózní základ. Jinak je obsahem základů, které by měly být udržitelné, neslepená, vnitřně neprovázaná drť jakýchsi "quick-fix" střepů.

2. Výdrž: udržitelný leadership přetrvává. Zachovává a rozvijí ty nejcennější aspekty učení se a života napříč časem, rok za rokem, a od jednoho lídra k dalšímu.

Zde autoři zdůrazňují nezbytnost výchovy nových lídrů. Jedná se o úplně jiný přístup, než primitivní hlídání si své židle. A nástupnictví v udržitelném leadershipu není totéž, co „kariérní řád”. Konkrétně autoři uvádějí tyto charakteristiky dobrého plánu následnictví:

  • plán je připraven daleko před tím, než je očekávaný odchod lídra,
  • plán dává ostatním lidem čas, aby se na změnu připravili,
  • plán se odráží ve všech rozvojových plánech organizace,
  • plán a jeho realizace je odpovědností mnohých, nikoliv však záležitostí jenom lídra samotného (který má tendenci svého nástupce klonovat podle sebe),
  • plán je založen na jasné diagnóze stavu organizace a toho, v čem by se potřebovala zlepšit,
  • plán je propojen na přesně definované leadership standardy a kompetence, které jsou pro další zlepšení zapotřebí.

3. Šířka: udržitelný leadership jde do šířky. Šíří se a udržuje leadershipem druhých.

Na rozdíl od přístupu „já vedu a vy následujete” jde o rozvíjení a udržování leadershipu v ostatních, jde také o jeho vzájemném sdílení. Jinými slovy jde o distribuovaný leadership. To znamená:

  • vlastní leadership praxe zahrnuje mnoho jednotlivců nejen v rámci formální autority, ale i zcela mimo ní,
  • následovníci nejsou pouhým objektem leadershipu, ale jeho aktivní součástí,
  • záleží ani ne tak genialitě jednotlivce, jako na interakci mezi lidmi.

To není jednoduché! Někteří lídři ve svém vedení ustupují až moc; natolik, že vlastně nikoho nevedou. Jiní zase až příliš málo; natolik, že kromě nich už nevede vůbec nikdo.

A proč na distribuovaném leadershipu tak záleží? Nejedná se o lídra, ale o leadership. Lídři přicházejí a odcházejí. Leadership je, či spíše měl by být, věčný (udržitelný).

4. Spravedlnost: udržitelný leadership neškodí a aktivně (!) zlepšuje prostředí hledáním nových cest jak sdílet znalosti, zdroje,

K tomu mají autoři několik „přikázání”:

  • nekraď kapacitu jiných,
  • užívej vícečetné indikátory odpovědnosti,
  • zdůrazňuj společnou odpovědnost,
  • koučuj ty méně úspěšné,
  • přinášej přínos komunitě, ve které se nacházíš,
  • spoj se s odlišnými lidmi v odlišných prostředích,
  • spolupracuj s konkurencí.

Nejen, že uvedené je docela těžké na dělání, ale pro někoho to může být i docela těžce stravitelné. Autoři však jdou ještě dále. Prohlašují, že udržitelný leadership adresuje, musí adresovat, sociální spravedlnost. Nemluví tedy o zákonu, právu, ale o spravedlnosti.

Sociální spravedlnost je, i v současné civilizaci, dost ožehavé téma. To proto, že zde existují dva krajní přístupy, které zatím jaksi nejdou dohromady.

První tvrdí, že spravedlivé je chovat se ke všem příslušníkům stejně. To jest nerozlišovat, že je někdo invalidou, starým a nemohoucím, nebo zdravým, bohatým a podobně. Příroda (či trh) si, podle nich, s tím nejlépe pomůže sama.

Druhý přístup, a to je ten, který zastávají autoři Udržitelného leadershipu, hlásá, že je důležité, aby se nikdo, tedy žádná skupina lidí ani žádný občan, necítil potlačeně, poníženě, ukřivděně. Důvod, je jasný: cítí to jako nespravedlnost a dříve nebo později něco proti tomu utlačovaný udělá a tak způsobí nestabilitu stávajícího stavu. Zastánci této skupiny tedy preferují zasahování. Ne však ve všem. Podle svého paradigmatu se ke svým příslušníkům chovají někdy stejně, a v něčem jiném zase odlišně. Zde totiž není důležité dodržovat jeden vzorec chování, jako tomu je v prvním případě, ale sociální spravedlnost.

Sociální spravedlnost, tedy ve druhém slova smyslu, předpokládá nejen rozum, ale i schopnost soucítit. Pokud bychom tedy sociální spravedlnost chtěli (a já nevím, zda jí jako společnost chceme nebo ne), pak bychom si měli klást otázky jako: Jak se soucitu děti učí ve školách? Jak poznat, že to už umí, nebo ne? Jak přesně se mu učí manažeři a jaké certifikáty jim tuto schopnost dosvědčují? A konečně i to, zda se kvalifikace na ministra sociálních věcí, nebo zdravotnictví posuzuje i podle kritéria „schopen soucitu”? Pokud na uvedené otázky odpovíme, že nic takového nemáme, je to jakobychom čekali, že sociální spravedlnost přijde sama.

5. Diverzita: udržitelný leadership rozvijí a šíří celkovou diverzitu. Vyhýbá se jednotné standardizaci politik, obsahu a způsobu výuky, hodnocení, rozvoje, atd. Podněcuje učení se z odlišností. Vytváří kohezi mezi bohatě různorodými komponentami leadershipu.

Skvělé. To proto, že diversita významně zvyšuje robustnost (= míra schopnosti se vyrovnat s vnějšími změnami a výzvami) celku.

Méně skvělé: autoři doslova prohlašují, že „standardizace je nepřítelem udržitelnosti”.

Myslím, že prohlášení o tomto nepříteli je pouze dobové a dočasné, že je to jenom jakási okamžitá reakce na přehnanou školskou standardizaci. Jsem přesvědčen, že dělat z toho jenom jednu věc, třeba vyhýbat se standardizaci, není udržitelné. Jsem názoru, že důležité je dělat oboje: standardizovat, tedy provozovat to, co se osvědčilo, a zároveň destandardizovat, to jest hledat nové přístupy a bořit standardy, které již překážejí. Evoluce takhle funguje již miliardy let. A v podstatě stejně probíhá udržitelný rozvoj člověka.

6. Moudré hospodaření se zdroji: udržitelný leadership nevyčerpává materiální, lidské, finanční i jiné zdroje, ale chrání je, udržuje a rozvijí.

Stará známá písnička. Přesto máme s jejím zpěvem problémy. Nejde nám to, ne a ne. A nejde nám to nijak zvlášť ani na společenské, ani na organizační, ani na individuální úrovni.

Co nám v tom brání?

Přespříliš zjednodušené (podle některých autorit až idiotské) představy o tom, jak evoluce, celkový rozvoj a části toho všeho fungují.

Například pokud někdo vnímá svoji existenci, nebo existenci organizace, to je jedno, jako boj o přežití, jde v tomto svém stresovém stavu ve využívání zdrojů až na doraz. Nemůže nejít.

Někteří lidé a organizace již popěvek o moudrém využívání zdrojů docela zvládají. Myslí si však, že účelem existence organizace, či jejich vlastním, je k něčemu přispět.

Způsob pojetí sebe sama, nebo své vlastní organizace, strašlivou silou ovlivňuje praktické chování.

Asi nebude sporu o tom, že dnešní běžné podniky to mají udělané zejména prvním způsobem, a že dobrovolné organizace, které nebyly zřízeny za účelem zřízení penězovodu ze státní kasy nebo fondů EU někam do dobře utajených kapes, to mají udělané způsobem druhým.

7. Ochrana a zachování: udržitelný leadership respektuje minulost, staví na ní a usiluje vytvořit lepší budoucnost.

Zdálo by se, že není o čem hovořit.

Ale je. Nestačím se například divit, jak některé národy lehce překračují genocidu, kterou jejich národ spáchal na národech jiných a jak naprosto v pohodě své chování opakují, a jak naproti tomu některé národy cítí za svoji minulost, která ve srovnání s dříve uvedenou byla docela slušná, strašlivou morální tíhu, a v důsledku eliminují i to dobré, co v minulosti bylo.

A podobné je to i na osobnostní úrovni.

Autoři k ochraně a zachování uvádějí hlavně tyto body:

  • Uznejme svoji minulost.
  • Zachovejme z minulosti to nejlepší, a z toho zbytku se poučme.
  • Neuspořádanost a odlišnosti mají svoji hodnotu.
  • Minulost není vždy čistou. Neromantizujme jí.
  • Minulost nebyla procházkou růžovým sadem a návrat do ní není nic, oč bychom měli stát.
  • Svoji minulost vnímáme odlišně. To znamená, že bychom jí měli společně interpretovat.

Shrnutí

Je toho hodně, o čem lze v souvislosti s udržitelným leadershipem uvažovat, přemýšlet a případně i dělat. Pokud vás alespoň něco z toho zaujalo, doporučuji Vám obrátit se na knihu Andyho Hargreavese a Deana Finka „Sustainable Leadership”.

Já tuto knihu zatím nečetl. Právě teď studuji něco jiného.

Tento příspěvek jsem zpracoval pouze podle

  • článku Andyho Hargreavese a Deana Finka „The Seven Principles of Sustainable Leadership”, který lze oficiálně stáhnout zde,
  • prezentace Andyho Hargreavese „Sustainable Leadership”, kterou lze, také oficiálně, stáhnou zde.

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se