Leadership jako řešení adaptivních výzev

Na leadership existuje celá řada různých pohledů, různých leadership koncepcí. Od hrůzných výplodů chorého ducha, přes jenom hloupé k inteligentním až moudrým.

Koncepce profesora Ronalda A. Heifetza patří, podle mě, k těm inteligentním, zatímco podle Harvardské univerzity k velmi oblíbeným. Myslím si, že stojí se za to seznámit s jejími hlavními myšlenkami. Ani ne tak proto, aby někdo zahazoval koncepci leadershipu, která se mu osvědčila, ale aby ji doplnil o jeden z dalších pohledů do bohatšího selfkonzistetního celku.

Tak za prvé profesor Heifetz odmítá, že by jednou z funkcí leadershipu bylo získávat následovníky. Ve volbách jistě jde o získání volebních hlasů, ale opravdoví lídři nepracují s těmi, které by vnímali jako své následovníky, a dokoce ani lidé sami nemají při opravdovém vedení pocit, že by někoho následovali.

... ne následovníci, ale aktivní participující zaměstnanci nebo občané, kteří sami často střídavě vedou tak, že přebírají zodpovědnost při čelení náročným výzvám nacházejících se v rozsahu jejich působnosti, a při tom jdou často až za hranice očekávání a často i za hranice své autority. Stávají se partnery.

Ronald A. Heifetz

Za druhé profesor Heifetz odmítá spojovat leadershipu ať již s formální, nebo s neformální autoritou. Jistě potřebujeme, aby lidé s autoritou také vedli, ale myslet si, že k leadershipu vede budování autority, je omylem.

„Takže když leadership není o získávání autority a není ani o získávání následovníků, tak o čem tedy vlastně je?” ptá se profesor Heifetz sám sebe a odpovídá:

V srdci praxe leadershipu leží mobilizace lidí k vypořádání se s adaptivními výzvami.

Ronald A. Heifetz

K citátu bych dodal, že nestačí jen mobilizovat lidi, ale, jak uvidíme dále, je třeba lidem i nějak pomoci v dalším postupu. Tak, že se jim v něčem odklidíte z cesty, jinde zase tak, že jim podáte reálnou pomocnou ruku.

Zároveň je třeba dát pozor, abychom při interpretaci citátu nepadli do redukcionistické pasti tvářící se jako by byl leadership o adaptaci na měnící se vnější podmínky. Vůbec ne!!!

Pro profesora Heifetza má termín adaptivní změny úpně jiný význam, než je reaktivní činnost adaptace, kterou dělá, ruku na srdce, každý blbý bacil, o chytrých manažerech už ani vůbec nemluvě.

Adaptivní výzvu definuje profesor Heifetz takto:

Adaptivní výzva je mezera mezi aspiracemi a realitou, která vyžaduje odezvu mimo stávající repertoár.

Výzvy technického charakteru se řeší v rámci existujících schopností. Na řešení adaptivních výzev však stávající schopnosti nestačí, a k jejich překonání je tudíž nutné se něčemu novému naučit.

Tím mimochodem zároveň tvrdí, že koncept učící se organizace je nevyhnutelně spjat s leadershipem; tedy alespoň v tom případě, že učení nechápeme jako zaznamenávání faktů: toho co je, nebo toho, co se stalo.

Při řešení adaptivních výzev se jedinec i organizace pouští do zcela neprobádaných vod. Na to je však řízení, které je založené na analýze situace, na rutinních operacích, a na rozhodování co, kdy, kde a jak má kdo udělat, zcela krátké. Na řešení adaptivních výzev je určeno veden. Překonávání adaptivních výzev totiž vyvolává problémy, které jsou zcela jiného charakteru, než problémy technického rázu. Protože nikoliv hluboký les, ale v něm ztracení lidé, jsou tím hlavním problémem.

Když se lidé dopustí klasické chyby - berou adaptivní výzvy jako by byly technickými, čekají na někoho s autoritou, aby jim řekl, co mají dělat. Ten/ta s autoritou pak učiní ten nejlepší odhad - pravděpodobně jenom odhad - zatímco zbytek sedí a čeká, jak odhad dopadne. A když, jak se dost často stává, nedopadne dobře, lidé se zbavují svého šéfa a jdou najít jiného, protože žijí v iluzi, že „kdybychom tak jenom měli správného „lídra”, naše problémy by se tím vyřešili.” Pokrok je zde omezován nevhodnou závislostí; tudíž hlavním úkolem leadershipu je rozvoj odpovědnosti, kterou na sebe berou lidé uvázlí v problému.

Ronald A. Heifetz

Řešení adaptivních výzev také vyvolává u lidí odpor. Protože to znamená přehodnotit své dosavadní přístupy, znamená to doslova zahodit některé minulé elementy své práce i svého života. A s tím je spojen pocit ztráty něčeho. A ten bývý v některých případech docela těžký. Ztráta vlastní expertízy, ztráta práce, vztahů i tradic.

Zdrojem odporu, který lidé mají proti adaptivním změnám, není odpor per se; je to odpor proti ztrátě něčeho.

Ronald A. Heifetz

A s těmito pociťovanými ztrátami, které zákonitě doprovázejí řešení adaptivních výzev, musejí lídři lidem pomoci se vypořádat.

Řešení adaptivních výzev představuje mnoho experimentování. Není tu totiž autorita, či nějaká jiná pomazaná hlava, která řekne: udělejte to tak a tak. Oproti tomu řešení technických problémů je o autoritativní expertíze, znalostech a následné činnosti. Pokud tedy budete při řešení adaptivních výzev trestat lidi za omyly při pokusech, pak tím zařídíte, aby se takové pokusy neopakovaly. Zařídíte též, aby se lidé spoléhali na vás. A souhrnně vzato zařídíte, aby se adaptivní změny neuskutečnily.

Jednou z důležitých skutečností, které je třeba při řešení adaptivních výzev zohlednit, jsou hodnoty. Jestliže mají lidé najít nové schopnosti, a ty jsou podle definice k řešení nutné, musí být něco důležitějšího. Tak aby lidé byli ochotni a puzeni nové schopnosti nacházet, zkoušet, učit se je používat a používat je. To něco důležitějšího, než schopnosti, to jsou právě hodnoty. Souvisí s tím i kritéria, podle kterých činíme úsudky, zda se nám hodnoty daří naplňovat, nebo ne:

Adaptivní práce po nás vyžaduje uvědomění si hodnot, dle kterých usuzujeme, zda se nám vede dobře, a vyžaduje diagnostiku reality, které čelíme, a která ohrožuje naplnění oněch hodnot.

Ronald A. Heifetz

A to je ve velmi rubém náčrtku k leadership koncepci profesora Heifetze všechno.

Pokud Vás koncepce leadershipu profesora Heifetze zaujala a chcete se o ní dozvědět více, můžete si koupit knihy, které napsal. Asi nejznámější je „Leadership Without Easy Answers”. Můžete se také podívat na některá dlouhá a kratší videa (pokud rozumíte Anglicky). Například toto devítiminutové:

Nebo toto sedmdesátiminutové:

Není ani špatné toto hodinové video z vystoupení v Austrálii (2010), ve kterém profesor Heifetz dává svoji koncepci leadershipu do souvislostí s tolik aktuálním krizovým managementem.

Zpracováno podle článku Ronald A. Heifetz: „Anchoring Leadership in the Work of Adaptive Progress”, který byl v roce 2006 publikován ve sborníku „The Lídr of the Future 2: Visions, Strategies, and Practices for the New Era”.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se