Mizerné teorie, a to nejen manažerské

Málokdy čítávám na téma manažerských škol tak ostrý článek, jaký se pod názvem „Bad Managemet Theories Are Destroying Good Management Practices” objevil v časopisu Academy of Management Learning & Education, 2005, Vol 4., No. 1, str. 75 - 91.

Asi si to autor Sumantra Ghoshal, profesor strategického a mezinárodního managementu na London Business School, mohl dovolit; krátce po napsání svého článku zemřel.

Autor článku vysvětluje, jak mizerné teorie managementu, které jsou na MBA školách standardně přednášeny studentům, napomáhají rozvracet společnost. A vysvětluje také důvody proč jsou tyto teorie špatné.

Je užitečné se s jeho názory seznámit. Třeba i z toho důvodu, že manažerský leadership, kterým se na Vedeme.cz zabýváme, je významně ovlivněn celkovým manažerským ovzduším, a tudíž na tom nemůže být výrazně jinak. Pokud se virů, které napadají naše mozky, nezbavíme, a pokud si vůči nim nevypěstujeme dostatečnou imunitu, nebudeme schopni vypěstovat ani zdravý leadership, ani zdravé organizace.

Je patrné, píše Sumantra Ghoshal, že v posledních třiceti letech se podnikům a managementu podařilo pořádně sebe sama zkompromitovat. Zdaleka se nejedná jenom o pár selhání jednotlivců, pár lumpů, nebo náhodu, hříčku přírody či osudu, ale v zásadě jde o postupující delegitimizaci podniku jako společenské instituce a managementu jako záslužné profese.

Slovo delegitimizace znamená ztrátu oprávnění. V případě podniků a manažerů jde o toto:

Ze sociologického pohledu si společnost, každá společnost, zřizuje instituce, aby se jí dařilo lépe, nebo aby přinejmenším uspokojila své potřeby. Příkladem instituce je rodina, zdravotní systém, podniky. Nelze přehlédnout, že některé podniky jsou pro společnost spíše morovou ranou a jejich význam jako prospěšné společenské instituce tak dostává docela zabrat.

Podobně je tomu u manažerů nebo lídrů.

Podle sociologů má ve společenské struktuře každý její člen nějakou společenskou pozici - sociální status. Příkladem statusu je dítě, bratr, manažer. Každý člověk má obyčejně celou množinu statusů, které se v průběhu života mění. Společnost očekává, že se člověk bude chovat v souladu se svým statusem. Podnikatelé, manažeři, lídři se však často chovají docela jinak: někdy třeba jako lupiči, jindy zase jako vyděrači, a ještě jindy jako bezcitné asociální bestie. Takže slovo podnikatel, manažer, lídr, nebo organizační či politická špička se v našich myslích až příliš často pojí se slovem pička.

Sumantra Ghoshal argumentuje, že za tento rozvrat mohou manažerské školy. (Tento názor nesdílím a svůj postoj vysvětlím v závěru tohoto článku).

Šířením ideologií inspirovaných amorálních teorií manažerské školy aktivně osvobodily studenty od jakéhokoliv smyslu pro morální odpovědnost.

Sumantra Ghoshal, profesor strategického a mezinárodního managementu London Business School

Sumantra Ghoshai neapeluje na to, aby manažerské školy učili business etice, nebo společenské odpovědnosti firem. To už manažerské školy učí. Avšak měly by přestat učit špatné věci. Manažeři, kteří obzvláště věří v nezávislost svého zdravého úsudku, jsou nakonec spíše otroky špatných manažerských teorií. A v důsledku toho to dopadá tak, jak to dopadá.

Jaké mizerné teorie to má Ghoshai na mysli?

Teorie, které namísto toho, aby vyrůstaly z opravdové podstaty člověka a lidské společnosti, vyrůstají z ideologických přesvědčení.

Na manažerské teorii, která je sadou implicitních a explicitních, vzájemně provázených tvrzeních a přesvědčeních, záleží. Na rozdíl od fyziky, kde teorie neovlivňuje realitu - země se otáčí kolem své osy bez ohledu na to, zda tomu věříme, nebo ne, mají humanitní teorie tendenci se naplňovat. Například přesvědčení, že hlavní evoluční silou je konkurenční zápas jednotlivých živočichů o nedostatkové zdroje, dozajista ústí v úplně jiné chování, než přesvědčení, že na tohle všechno dohlíží vševidoucí bůh, který tomu dává řád a smysl, a který, v případě protivení se božím zákonům, hříšníka potrestá. A ještě jiné chování zase bude, pokud budeme věřit v karmický osud. Atd., atd.

Nosnou ideologií posledních třiceti let, která se prezentuje jako vědecký názor, a navíc názor jediný správný, je jasně neoliberalismus.

Když (pozn. MH: manažeři) tvrdí, že konkurence nebo kapitálový trh jsou ve svých požadavcích neúprosní, a že jednotlivé firmy a manažeři s tím nemohou nic dělat (pozn. MH: jakoby to byly síly přírodního charakteru), je to právě síla tohoto falešného determinujícího předpokladu, který osvobozuje manažery od jakéhokoliv smyslu pro morální odpovědnost ze jejich činy.

A není to jenom morálka, která se stala obětí manažerských akademiků v jejich snaze o vytvoření manažerské vědy; i zdravý rozum za to zaplatil svoji daň.

Sumantra Ghoshal, profesor strategického a mezinárodního managementu London Business School

A Ghoshai pokračuje. Uvádí, že panuje přesvědčení, že manažeři musí zvyšovat hodnotu podniku pro toho, komu patří. Patří však podnik opravdu jenom jeho vlastníkům, nebo akcionářům? Jistě jim patří podíl ze zisku z investovaných peněz. Ale patří jim také skutečná aktiva podniku, jako jsou znalosti a dovednosti jeho pracovníků?

Jestliže tvorba hodnot je dosahována společnou kombinací zdrojů zaměstnanců a akcionářů, proč distribuce hodnot upřednostňuje jenom ty druhé? Proč se hlavní proud naší teorie musí točit kolem předpokladu maximalizace vložených prostředků jenom pro jednu skupinu všech přispěvatelů?

Odpověď - jediná odpověď, která je opravdu správná - zní, že tento předpoklad napomáhá strukturovat a řešit hezké matematické modely.

Sumantra Ghoshal, profesor strategického a mezinárodního managementu London Business School

Dalším nesmyslem, podle Ghoslala, je oblíbené tvrzení, že je jedno, zda předpoklady teorie jsou správné, nebo ne. Důležité je, zda vedou k predikovatelným výstupům.

Nestarejte se o to, zda předpoklady našich teorií reflektují realitu, nebo ne; důležité je, že naše teorie jsou schopny predikovat výstupy. Naše teorie jsou správné právě díky své prediktivní síle, a to bez ohledu na to, jak absurdními se jejich výchozí předpoklady mohou z hlediska zdravého rozumu jevit.

Sumantra Ghoshal paroduje Miltona Friedmana, významného neoliberálního ekonoma

O tom, že humanitní teorie, kterým věříme, mají tendenci se naplňovat, jsem již psal.

Zdá se však, že v poslední době bere za své i ona prediktivní síla té nejsprávnější (neoliberální) teorie. Podotýkám, že stejně tak, jako „boží” síla keynesyanismu či marxismu v době nedávno minulé.

Samozřejmě, že v úplně samém základu všeho toho je člověk a jeho pojetí:

Při nastavení agendy našeho výzkumu a našich výzkumných metod není nic fundamentálnějšího, než náš pohled na podstatu člověka, jehož chování studujeme.

Herbert Simon, význačný vědec v oblasti politiky, sociologie, psychologie, umělé inteligence a ekonomie

„Je tedy předpoklad o člověku, jako o Homo Economicus správným?” ptá se sám sebe Sumantra Ghoshal. Odpovídá, že ani omylem.

Podle mě si tohle může o člověku myslet jenom těžký idiot, nebo inteligent s narušenou osobností, podle Ghoshala i dobrý absolvent MBA. Každopádně z toho vychází hlavní proud ekonomiky. A podle toho se také běžní lidé chovají. Jakoby se tento předpoklad potvrzoval. Takže je to vlastně pravda, že?

Ne, ne, ne.

Dokonce i John Nash, geniální matematik proslulý zejména svými pracemi z oblasti teorie her, které mimo jiné našly svoje uplatnění i v ekonomice (viz např. Nash equilibrium), po svém propuštění z blázince přiznal reportérům BBC, že jeho předpoklad o tom, že lidé se chovají jenom racionálně a ve svůj prospěch, byl mylným.

Dalším oblíbeným a chybným předpokladem, který Ghoshal rozebírá, je pojetí člověka jako nezávislého živočicha.

Klasičtí liberální filozofové, jako je Hume, Bentham, and Locke, jej tak brali, moderní neoliberálové, které najdete na každém rohu, tak člověka stále berou, a to i navzdory očividnému vědeckému faktu, že takhle primitivní to není. V určitých dobách toto zjednodušující přesvědčení pomohlo. Například v době buržoazních revolucích, které osvobodily člověka od feudální nadvlády. Na druhou stranu jej po nějaké době uvrhly do něčeho jiného. Dát si tu a tam frťana může být také zdravě osvobozujícím. Nepít nic jiného než alkohol, přísahat na jeho univerzální léčebnou moc a chlastat jej od rána do večera, je standardně totálně devastující.

Psychologie, a to Freudem počínaje, se tradičně zabývala lidskými poruchami. A čím více se v nich hrabala, tím více dospívala k přesvědčení, jak mizerným výtvorem člověk je. A dokonce to došlo tak daleko, jak píše Ghoshal, že i pozitivní psychologické rysy člověka, jako je láska, naděje, altruismus, důvěra, optimismus, radost, se v perspektivě "normální je být sobeckým, necítícím, a psychologicky izolovaným jedincem skrývajícího své temné stránky", staly vrcholně podezřelými.

NelidéŽivě si vybavuji jednu událost, který se mi stala v roce 2005. Tehdy mi můj šéf po šesti letech spolupráce řekl něco velmi potěšujícího. Už ani nevím co. Přestože věděl, že nemám k objímání a chválám nikde, nikdy a u nikoho příliš daleko, upřímně se vyděsil, když jsem jsem se na něj ihned na chodbě vrhl a začal jej spontánně objímat a líbat na tvář. Uprchl mi z dosahu. A pak po celé firmě dával s gustem k dobru historku o nenormálním Hájkovi. Samozřejmě, že nastalo veliké veselí.

Veselí je skvělé, což o to. Ale zvláštním byl jeho zdroj: není považováno za normální projevovat v businessu lásku a radost. Takové chování je minimálně k smíchu. A právě to nás, podle mě, vyzývá k hlubokému zamyšlení, zda právě tohle je to, co doopravdy chceme.

Rozhodnutí je na každém z nás. Každý z nás má potenciální schopnost si vybrat, zda se bude na vytváření světa nelidí spolupodílet, nebo ne. A každý z nás tuto svoji vnitřní volbu svoji mluvou i svými činy projevuje navenek.

Zdá se, že u psychologů se ve větší míře začíná blýskat na lepší časy. Sociologové si také přestávají být tak úplně sebejistí některými redukcionistickými koncepty lidské společnosti. A snad se začne na lepší časy blýskat i v managementu, který výstupy psychologů a sociologů používá pro práci s jednotlivci, týmy i celými organizacemi.

Jistěže to přináší ne zcela zanedbatelná rizika:

Pozitivní perspektiva nepokročí, dokud mnoho akademiků a učitelů, mladé akademiky a učitele v to zahrnuje, nepřesměruje svoji práci, a to při velikém riziku ohrožení své kariéry. Aby byli schopni podstoupit toto riziko a zvrátit celkové tendence posledních padesáti let, je třeba vykonat mnohé.

Sumantra Ghoshal, profesor strategického a mezinárodního managementu London Business School

V článku je toho napsáno o dost více a podrobněji. Můžete si jej celý stáhnout z našeho webu zde.

Na začátku dnešního příspěvku jsem vyjádřil názor, že nevnímám manažerské školy jako zlejšky, kteří za tohle všechno mohou. Ani konspirační teorie o skupině manipulantů, kteří za tím vším stojí, u mě nijak zvlášť neobstojí. A ani se nedomnívám, že naše lidská podstata je to, co tomu všemu brání. Domnívám se, že naše kultura je nemocná. Kultura, kterou každý z nás spoluutváří, a která tak silně ovlivňuje naše myšlení, cítění a jednání.

Nemyslím, že přijde ON, který jí za nás změní. Jsem i názoru, že je poněkud zbytečné, aby nám nějaký Guru ukazoval cestu. Vždyť jí všichni v hloubi duše a srdce v podstatě známe.

Zdá se však, že po cestě kam nás táhne naše srdce neumíme dost dobře kráčet. Že neumíme sledovat to, o čem v hloubi duše víme, že je správné. Protože naše stávající kultura nás jako bludička táhne jinam.

Chce to jenom trochu toho osobního vůdcovství. Přinejmenším to znamená vystoupit z proudu a odmítnout se podílet na tom, co není v souladu s mým vědomím a svědomím, a toho, co není ekologické. Vyléčit se sám, stát se zdravým člověkem, a nezúčastňovat se tak dalšího šíření virové nákazy.

Je jasné, že si léčba nemoci a budování osobní imunity vyžaduje určitou dávku penicilínu odhodlanosti, odvahy i úsilí. Podřídit se zavedeným trendům je totiž tak snadné, tak pohodlné a tak finančně výnosné, že?


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se