Poučení z rozvoje leadershipu v americké armádě

Manažeři v organizacích s oblibou tvrdívají, že by rádi vedli, ale bohužel mají takový hierarchický systém, že to nejde. Své přesvědčení opírají o znalost skutečnosti, že leadership je nehierarchickým vztahem v tom smyslu, že lidé musí sami od sebe toho druhého za lídra uznat. Z toho usuzují, že leadership a hierarchie nejdou dohromady.

Armáda je, přiznejme si to, velmi silně hierarchickou organizací. Je v ní dokonce zákonem zakotvena nedílná velitelská pravomoc. Ta znamená, že neposlechnout rozkaz nadřízeného znamená koledovat si až o polní soud. A polní soudy melou, na rozdíl od božích mlýnů, nebo personálních hodnotících pohovorů, velmi rázně a tvrdě.

Kdyby byla pravda, že hierarchické uspořádání organizace a leadership nejdou dohromady, měl by leadership v armádě velmi malou šanci na existenci. Je mnoho indikátorů, které nasvědčují tomu, že opak je pravdou: jeden z nejlepších leadershipů lze nalézt v armádě. Tedy alespoň v armádě americké, o jejímž systému leadershipu existuje dost informací.

Není to, myslím, jenom proto, že v americké armádě začali s leadershipem o zhruba třicet let dříve, než s ním začaly organizace civilní. Domnívám se, že je to zejména proto, že jej berou smrtelně vážně a je pro ně každodenní prioritou. Na rozdíl od civilních organizací, pro které leadership představuje, jak říkal Jack Welch, to, co organizace dělají, až jim zbude čas.

V armádě se také (bláhově) nespoléhají na to, že se u nich lídři objeví jako blesk z čistého nebe, nebo díky sofistikovanému výběrovému řízení s 1001 hodnotícími kritérii, ale berou události do vlastních rukou a lídry vychovávají. Mají na to celý systém. A právě tohoto systému se dnes chci alespoň lehce dotknout.

Za prvé mají na rozvoj leadershipu celý manuál. Jeho nová verze je z roku 1998 a jmenuje se Army leadership, kódové označení FM 22-100.

Tento téměř tři sta stránkový Field Manual, který považuji za jednu z nejužitečnějších knih o leadershipu (i když lze k němu mít z hlediska aktuálního poznání leadershipu určité výhrady), si lze snadno najít a stáhnout z Internetu v pdf podobě. Stačí do Google zadat „army leadership fm 22-100”.

Vypadá to dokonce, že stažení a čtení je dokonce legální: žádný copyright, který by to zakazoval, jsem nenašel. Ale pro jistotu vám neuvádím přímý odkaz. Necítil bych se komfortně, kdybych měl za zády celou čtyř až pěti miliónovou smečku ostrých hochů a žen. Nejsme Usáma, abych si z nich dělal srandu.

Hned v předmluvě nenechává armádní manuál nikoho na pochybách, o co jde. Cituji:

FM 22-100 je jediným referenčním zdrojem pro všechny armádní lídry. Má trojí účel:

  • Poskytnout leadership doktrínu pro potřeby mise za všech podmínek.
  • Vytvořit unifikovanou leadership teorii pro všechny armádní lídry, vojenské i civilní, aktivní i v záloze, velitele i brance.
  • Vytvořit ucelený a adaptující se zdroj leadershipu pro armádu 21. století.
Vrcholem doktríny armádního manuálu FM 22-10 jsou fundamentální principy kterými se armádní lídři řídí při naplnění mise a při starosti o lidi. Doktrína ukazuje, jak armádní hodnoty tvoří základ charakteru. Navíc spojuje sadu nástrojů, publikací a iniciativ, které armáda používá pro výchovu lídrů.

Takže? Takže leadership je identifikován jako hlavní metoda naplnění organizační mise. K tomu se musejí vychovávat lídři. Tečka.

V armádě tedy neexistuje hloubavá diskuse o tom, zda leadership ano, nebo ne. Je to hlavní metoda!!! Jediné o co jde, je otázka „jak co nejlépe rozvíjet lídry na všech úrovních”.

Takže si armáda tu a tam ověřuje, jak jim ten rozvoj lídrů vlastně jde. Například na webu RAND Corporation lze zdarma a oficiálně stáhnout jednu z novějších výzkumných zpráv (rok 2008), které se zabývají zjištěním stavu a návrhem opatření k jeho zlepšení.

Tato zpráva se věnuje jenom části problematiky, a to leadershipu u jednotek. Přesto má 176 stran. Přináší hodně poznatků a řadu námětů. Myslím, že pro organizace, ve kterých mají leadership a jeho rozvoj zaveden, může být velmi inspirativní: „Co a jak v armádě dělají a my ne a naopak? Jak se jim to daří? K čemu to přispívá?”

Zpráva v zásadě konstatuje, že armádní leadership je zdravým a lze jej dále zlepšovat. Například bylo zjištěno, že leadership u jednotek je postrádá standard. Rozvoj lídrů je spíše neformálním: je založený na osobním styku a odvisí od schopností, zkušeností a inklinací velitele jednotky. Nicméně výzkumníci nedoporučují více formalismu, nebo požadavků na velitele. Místo toho navrhují, aby armádní školení pomohlo velitelům s rozvojem poradenských schopností. Dát jim množinu nástrojů, které jim umožní rozvíjet leadership jejich podřízených. To proto, že vojenská jednotka je hlavní jednotkou, kde se v armádě rozvíjejí lídři.

V armádě jsou opravdu o hodně dále, než v civilu. Armáda (tedy alespoň americká) je objektivně učící se organizací. Zatímco v armádě se již velitelé učí, jak vedení naučit ostatní, v civilu jde zatím jen o to, aby se manažeři na školení (většinou externím) naučili vést.

A proč by také manažeři měli učit leadership ostatní lidi v organizaci? Jen málokterá civilní organizace má totiž zakotveno, že rozvoj leadership schopností podřízených je superdůležitou povinností každého manažera, neboť leadership je hlavní organizační metodou. Což v případě americké armády nastavuje její FM 22-100 manuál.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se