Leadership a adaptabilita

Říká se, že v otázce postojů k minulosti, přítomnosti a budoucnosti potkáme nejčastěji tři typy lidí.

Těm prvním se líbí minulost, avšak nelíbí se jim ani současnost, ani přicházející budoucnost. Snaží se „plavat“ proti proudu řeky času zpět.

Ti druzí nenacházejí zalíbení ani v minulosti, ani v budoucnosti, avšak líbí se jim to, co právě je. A přejí si, aby tomu tak bylo navždy. Vzdorují změnám jako balvany v dravé řece.

A ti třetí? Těm se nelíbí ani to, co bylo, ani to, co je. A s nadějí a očekávání vzhlížejí k předjímané budoucnosti. Vyhlížejí zákruty, překážky a tomu přizpůsobují svůj plavecký styl. Jsou výkonnými a efektivními plavci.

Ani jednoho z nich však nelze nazvat lídrem. Leadership je jiný.

Takový lídr vyleze z řeky na kopec, podívá se okolo, a to, co vidí, jej nijak neuspokojuje. Bere na vědomí to, co bylo i to co je. Vidí také, kam ta řeka směřuje, avšak dovede si představit lepší stav: „Jaké by to bylo, kdybychom změnili kam ta řeka teče?“

  • Jaké by to bylo, kdyby černí a bílí žili pospolu jako bratři? Martin Luther King.
  • Jaké by to bylo, kdybychom dostali člověka na měsíc? John Fitzgerald Kennedy.
  • Jaké by to bylo, kdybychom sloužili Bohu a jeho idejím, nikoliv však pouze církvi? Jan Hus.
Leadership není o předvídání budoucnosti a přizpůsobování se jí. Leadership je o jejím utváření.

Jedinec, který si otázku žádoucí budoucnosti vyřeší uvnitř sebe sama, pak této vizi přizpůsobuje své chování. Ne tomu, co je, ne tomu, co mu přináší život či osud, ale tomu, co chce.

Přizpůsobovat se změněným vnějším podmínkám a adaptovat se na ně, to je minimální existenční požadavek. Umí to každá bakterie i každá kráva. Musí to zvládnout i každý manažer. Reakce na změněné tržní, legislativní, politické, ekonomické a technologické prostředí je to minimální, co by měl manažer dělat. Leadership je však, opakuji a podtrhuji, jiný.

Lídr se nepřizpůsobuje vnějším podmínkám, ale své vizi: tomu, co by mohlo a mělo být.

Pro ty, kteří nejsou o vizi informováni, nebo je jim cizí, se chování jejího nositele může zdát nepochopitelné, nepředvídatelné, nepřizpůsobivé, někdy až dokonce neakceptovatelné.

Pokud není vize explicitně formulována, lidé mají tendenci spatřovat v jejím nositeli blázna. Pokud formulována je, a je pro lidi pochopitelná a přitažlivá, lidé se často s touto vizí ztotožní a zapojí se do práce na jejím uskutečňování.

Jistě jste zachytili, že koncept adaptivní organizace považuji z hlediska leadershipu za nezajímavý. Z hlediska leadershipu považuji za nezajímavý i koncept učící se organizace.

Učící se organizace je organizací, která se učí z vlastních i cizích chyb a úspěchů. Z těch, které byly. Podmínkou pro učení je paměť, která jejímu nositeli umožňuje ukládat a vyvolávat informace a s ohledem na předchozí zkušenosti lépe modifikovat své chování v zájmu dosažení cíle.

Schopnost učit se je důležitá. Je to výborné a lidé tuto schopnost mají. Co má však dělat organizace, která chce vstoupit na území, kde ještě nikdo nebyl? Jak se má adaptovat, na to, co tady ještě nebylo?

Dosahovat cíle v prostředí, které je úplně neznámé si vyžaduje tvůrčí schopnosti. Představit si obraz budoucnosti, nebo možných budoucností a představit si prostředky a strategie chování. Lidé jako biologický druh tvůrčí schopnosti mají. Bakterie, ani krávy, ne. Tvůrčí představivost mají jenom lidé. A bez nich, bez jejich představivosti, tvůrčí angažovanosti a zaujetí zůstane z organizace co? Adaptující se něco.

Směřovat jenom k učící se organizaci je pro lídra jako honění se za včerejším dnem.

Důležitost tvůrčí představivost vystupuje do popředí právě v současném prostředí; v takovém prostředí, kde veškeré předpovědi o tom, kam ta řeka směřuje, jsou, zdá se, na nic. Nezbývá, než si žádoucí budoucnost představit a pak ji postupnými kroky uskutečňovat.

V dobře vedených organizacích si všichni lidé umí představit žádoucí budoucnost, kterou pak všichni, v synergické spolupráci a ku prospěchu všech a každého, uskutečňují.

To je organizační leadership.

Chápu, proč běžné manažerské knihy, kurzy a novinové články mluví o tom, že budoucnost je v učící se adaptabilní organizaci. Bylo to zajímavým manažerským trendem před dvaceti lety. Chápu, že se pak mnoho organizací takovými touží stát. Ale čert mě může vzít, jestliže Tohle někdo spojuje s leadershipem. Ten je jiný. Vždycky byl.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se