Za hranicemi šílenství

Naše planeta je pozoruhodným místem pro život. Někteří tvorové se nám docela líbí, zatímco bez jiných tvorů, které označujeme souhrnně jako havěť, bychom se docela dobře obešli. A to i přesto, že na vědomé racionální úrovni připouštíme, že pro ekologickou rovnováhu možná k něčemu jsou.

Podobně je tomu se zaměstnanci, spolupracovníky, nebo šéfy. Ne všichni se nám zkrátka líbí.

Mezi nimi se naleznou i tací, v jejichž přítomnosti se cítíme (pokud jsme schopni pociťovat) opravdu mizerně: asi jako kuře před hladovým hadem. Není to náhodou a není to vina kuřete.

Pan Amos Gunsberg, psychoterapeut a trenér psychoterapie, ve svém článku Beyond Insanity (Za hranicemi šílenství) vysvětluje, proč tomu tak je.

Dovolil jsem si článek skoro celý a téměř doslova přeložit. Jsem názoru, že je dobré vědět, že tací „lidé” existují.

… tato stvoření, která se na naší planetě vyskytují ve fyzickém vzhledu člověka, však nejsou lidskými bytostmi.

Všimli jsme si, že jsou amorální To by nám mělo poskytnout stopu.

Všimli jsme si, že NEPOCIŤUJÍ POCITY. To by nás mělo poučit.

Všimli jsme si, že jsou nemilosrdní. To by mělo spustit alarm.

Tato stvoření postrádají základní elementy, které charakterizují lidské bytosti. Nevykazují žádná pouta, ani žádné porozumění k tomu, co nazýváme „morálkou“, „čestností“, „slušností“, „fair play“, atd. Postrádají schopnost, kterou nazýváme empatií. Postrádají schopnost, kterou nazýváme introspekcí.

Lidský rod strávil celá staletí porozuměním těchto stvoření, jako nějaké formě lidských bytostí. Všechno nazmar. Nejenom nazmar, ale za cenu enormních souvisejících ztrát pro naši civilizaci. Tato stvoření nejsou lidskými bytostmi. Jsou jiným druhem … zasvěcení zničit lidské hodnoty … jako předehru ke zničení lidí … například použitím taktiky, kterou používali a používají nacisti.

Smějí se nám. Říkají: „Nikdo nám nerozumí. Lidé nemohou proniknout do myslí těch, kteří působí bez svědomí. Zkoušejí nás pochopit, ale nemohou.“

Tato stvoření NEMYSLÍ jako lidé. NEMLUVÍ jako lidé. Neví, co to znamená BÝT člověkem.

Klasifikujeme je jako „humanoidy“.

Ano, mají lidskou formu. Pokud se nám podaří jejich útokům vzdorovat dostatečně dlouho, nakonec vyvineme technické skenovací zařízení, které bude schopno změřit, jak moc se od lidí, navzdory podobnému vnějšímu vzhledu, liší.

Mezitím bude kvalita našeho života … a někdy i život jako takový … záviset na naší schopnosti rozpoznat tato stvoření pro to, co jsou a přijmout opatření k neutralizaci jejich pokusů nás zničit.

SVĚDECTVÍ O CHOVÁNÍ HUMANOIDŮ

Činí prohlášení bez návaznosti na skutečnost. Pro ně představují jejich prohlášení skutečnou realitu … prohlášení pro prohlášení. Právě činěné prohlášení může být v rozporu s tím, co řekli před malou chvílí. Nic to pro ně neznamená. Vůbec se neobtěžují zabývat se nesrovnalostmi v tom, co řeknou.

Demonstrují totální absenci pochopení toho, co pro nás znamená „fakt“. Ve svých písemných i mluvených projevech toto slovo nepoužívají.

My lidé zjišťujeme, že je pro nás obtížné to pochopit. Používání faktů pro nás tvoří základní součást našich životů. Zakládáme na nich své závěry a činy. Jednáme tak, že věci testujeme a získáváme více faktů. Když diskutujeme, prezentujeme fakta a ukazujeme, jak jsme z nich dospěli ke svým pozorováním.

Bez fakt je vše co máme, tím, co nazýváme fantazií.

Jelikož tato stvoření mají lidský vzhled, předpokládáme, že musí myslet jako my … být si vědomi toho, čeho jsme si vědomi. Myslíme si, že MUSÍ vědět, co jsou fakta. Když nepoužívají fakta, říkáme o nich, že hrají nějakou hru. Myslíme si, že vědí, co fakta jsou, ale že je nechtějí připustit.

Tak to vůbec není! Oni NEVĚDÍ co je fakt. Když mluvíme o faktech a požádáme je, aby je uvedli, podívají se na nás prázdným pohledem. Vůbec nevědí, o čem mluvíme.

Studují nás, protože jednou jejich strategií je vypadat jako lidé. Poslouchají nás, jak používáme slova - fakta, důkaz, podklad. Postrádají však lidskou schopnost porozumět, co tím míníme. Co dělají je ignorance našeho odkazování na fakta, ignorance našich požadavků dodat fakta, a doufají, že si nevšimneme, že je to z důvodů absence jejich pochopení.

Podívejme se na příklady toho, co ONI používají pro to, co MY míníme „fakty“.

Asociace pro pokrok v gestalt terapii (Association for the Advancement of Gestalt Therapy, AAGT) měla otevřenou konferenci na níž tři „master“ terapeuti pracovali se třemi dobrovolníky. Dr. Jeffrey A. Schaler na to publikoval kritiku nazvanou „Špatná terapie“, ve které citoval příklady nejen špatné terapie, ale také příklady systematického zneužívání dobrovolníků „master“ terapeuty (The Interpsych Newsletter, Vol 2, Issue 9, Nov 95). Ve svém oficiálním internetovém mailovém seznamu (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.) spustili členové Asociace útok na Dr. Schalera, který vyústil v prohlášení: „Zachraňte gestalt terapii před Jeffem Schalerem“, které použili jako předmět pro následující diskusní vlákno. Pod touto hlavičkou „ZACHRAŇOVALI“ gestalt terapii tak, že posílali e-mailové zprávy označující Jeffa Schalera jako „arogantního, podvodného, puntičkářského, hnidopišského, rušícího, duševně průměrného, chvástajícího se, sebestředného“ atd. jedince.

Když byli dotázáni, jak tímto označením „ZACHRAŇUJÍ“ gestalt terapii, dotaz ignorovali. Když byli dotázáni, jakým způsobem byla gestalt terapie ohrožena Jeffem Schalerem, dotaz ignorovali.

Ukázalo se, že naprosto věřili tomu, že jejich prohlášení nejenže odstraní jakýkoliv prezentovaný důkaz, ale také, že odstraní Jeffa Schalera jako takového. Oni „prohlásili“, že nechtějí jeho existenci. Pro ně totiž platí, že cokoliv co „prohlašují“ je to, co je skutečné. Co MY nazýváme skutečností není skutečností pro ně. Oni „prohlašují“ to, co má být považováno za skutečnost.

Tady je další důkaz. Požádal jsme klienta psychoterapie aby se podíval na židli, která se nacházela asi tak ve vzdálenosti šesti stop blízko stěny. Pak jsme jej požádal, aby tu židli popsal. Udělal to docela detailně, až na nohy. ŽIDLE, KTEROU POPSAL, NEMĚLA NOHY.

Upozornil jsem na to a zeptal se, jak by mohla židle držet ve vzduchu bez podpory nohou. Dostalo se mi odpovědi: „Já jí tam dal.“ Zeptal jsem se: „Když se tam ohlédnete, spadne na podlahu?“ Odpověď: „Ne. Když se tam ohlédnu, tak ta židle už tam není.“ Dotaz: „Když se ohlédnete … a co když ta židle tam stále je?“ Dotaz byl ignorován.

To mi připomíná známou scénku, kdy se novináři jistého člověka ptali, jak to bylo s těmi dvěma občanskými průkazy. Dotazovaný byl zcela evidentně zmaten a vůbec nevěděl, na co se ptají. Přeci jim již dříve jasně řekl, že občanský průkaz byl jeden!

Nebo scénky z vystupování některých členů vlády jedné země na podzim roku 2008: „Krize není a nebude, protože jsme to řekli!“

Tady je další důkaz. Během dřívější letošní diskuse na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. bylo učiněno prohlášení: „Jestliže dostatečný počet lidí věří, že něco je pravda, pak to, čemu věří, je to, co skutečně JE.“

Byl vznesen dotaz: „Kdysi všichni lidé, podle toho co víme, věřili tomu, že Slunce obíhá Zemi. Chcete tím říci, že v té době Slunce skutečně obíhalo Zemi? … a že změna poslušnosti lidí v to věřit, způsobila, že Země obíhá kolem Slunce?“

Dotaz byl ignorován.

Mohli byste si myslet, že jejich odmítnutí odpovědět je přiznání … přiznání toho, že to, co říkají je totálně mimo a zcela neobhajitelné. Zkušenosti ukazují, že byste se mýlili. Zkušenosti ukazují, že pokračují ve stejných prohlášeních, i kdzž důkazy svědčí o opaku.

Už vidíte, jak jsou tato stvoření odlišná? Už vidíte, jak daleko je jejich myšlení a chován vzdálené od myšlení a chování lidských bytostí?

Nic z toho, čemu MY říkáme realita, není realitou pro NĚ.

Opakuji.

Nic z toho, čemu MY říkáme realita, není realitou pro NĚ

Když se člověk zmíní o židli, odkazuje se na židli, která támhle stojí na svých nohou. Je tam, a to bez ohledu na to, zda se někdo na ní dívá, nebo ne, a bez ohledu na to, zda o ní někdo mluví, nebo ne. Židle je tam SAMA O SOBĚ.

Základním elementem profilu humanoidů je absence pochopení toho, že něco existuje samo o sobě, zcela odděleně od toho, co oni řeknou. Oni to tak prostě NEVIDÍ. Jediné objekty, které humanoidi vidí jsou ty, které „deklarují“, že jsou … a jsou jedinými, které si dokáží představit.

Používáme frázi „můj dojem“, abychom označili vjem něčeho, co stojí mimo nás. To, co vnímáme, neoznačujeme za „skutečnost“. Jsme otevřeni uvážit i ostatní pohledy.

Humanoidi používají frázi „můj dojem“ jako populární slovo. Představí si, co chtějí a řeknou nám, že je to „jejich dojem“ což, v jejich myslích, VYTVÁŘÍ realitu. To, co my nazýváme „fakty“ pro ně neexistuje. Proto také, kdykoliv jsou po nich požadovány podklady, fňukají a prohlašují, že se na ně útočí, na ně útočí.

Humanoidi tvrdí, že jejich prohlášení jsou pravdivá z toho jednoduchého důvodu, protože je učinili! Pracují takto: „V této věci oceňuji integritu. Jako egoista dělám prohlášení, která jsou pravdivá pro mě. Pravdivost „pro mě“ stojí na prvém místě. Ostatním lidem zaručuji stejný respekt k jejich vlastním prohlášením, která jsou pravdivá pro ně.“

Mezi lidskými bytostmi se považuje za pravdivé to, co je podloženo fakty. Nic není pravdivé jenom proto, že to někdo tak říká.

To mi připomíná propagandistické pořady jedné veřejnoprávní televize. Jsem nakloněn věřit tomu, že věří tomu, že to co říkají, je pravda, protože to říkají.

Když jsou humanoidi dotázáni, jak poznají, že to, co nějaká osoba říká je pro ní pravdivé, a že to není jenom nějaká představa, dotaz ignorují.

Všimněte si také cize použitého slova „integrita“. Lidé definují integritu jako přímost charakteru, čestnost, poctivost. Tím máme na mysli držení se faktů, lpění na pravdě, a neobchodování s tím. Humanoidi používají slovo „integrita“ pro to, aby označili lpění na tom, že to, co tvrdí, je skutečnost. Žádná měření. Žádná ohodnocení.

Když je vznesen požadavek, aby svá prohlášení podložili, tvrdí, že je to útokem na jejich integritu … míníce tím, že konfrontující nezaujímá JEJICH stanovisko: to, co ONI vidí je to, co je pravdivé.

To mi připomíná jednoho předsedu vlády, jak strašně těžce nesl útok médií, která nevěřila na existenci štědrého strýce jenom proto, že jim o jeho existenci řekl.

A také mi to připomíná reakci presidenta jednoho kontrolního úřadu, který se čertil, jak byla napadena jeho integrita tím, že lidé nevěřili tomu, že se neobohacuje, přestože tvrdil, že „on přeci jasně řekl”, že ne.

Na jakém základě to tvrdí? Humanoidi vnímají svět jako by byl jejich vlastním privátním holodeckem (pozn. překladatele: třídimenzionální virtuální realita s holografickými objekty). Oni svými „prohlášeními“ uvádějí věci v existenci. Vše je hologram. Oni programují hologramy. Oni s nimi interagují jakýmkoliv způsobem, který si sami zvolí. Mají je pod svojí totální kontrolou. Pokud se rozhodnou, že hologram nebude, pak hologram zmizí.

To mi připomíná tiskové zprávy vydávané některými novináři, finančními analytiky, politiky a politickými komentátory a bankovními institucemi o mizení krize: „Odlepujeme se ode dna!“ Jen tak, do vzduchu, bez ničeho dalšího.

Je, doufám, patrný rozdíl mezi „Mám dojem, že bychom se již mohli ...” a „Je to tak, jak říkám!”?

Tím rozhodně nechci říci, že všichni z nich jsou humanoidi. Tomu nevěřím. Nevěřím tomu, že si alespoň jeden z nich neuvědomuje, že to, co říká, není nutně totéž, co je. Asi jim ty projevy někdo předepisuje.

Zkušenosti ukazují, že je jedno, co řekneme, že je jedno, na co poukážeme, že je jedno, kolik důkazů je dáno; nic z toho nemá na tato stvoření žádný vliv. Mají jenom jediný cíl: poplést nás, abychom si o nich mysleli, že jsou lidé, takže se budou moci koncentrovat na likvidaci našich lidských hodnot. Dalším krokem je likvidace lidí.

Ve filmu „The Invasion of the Body Snatchers,“ jsou mimozemšťané prezentováni jako ti, kteří obsazují lidská těla. Avšak mimozemšťané nejenom obsazují lidská těla, ale také se zmocňují jejich myšlenek, pamětí, schopností, atd. V každém svém projevu se lidé zdají být stejnými, jako dříve, kromě jedné jediné věci. Zaznamenávají události, ale bez pocitů z nich a o nich. ONI NEPOCIŤUJÍ POCITY.

Vidíme dítě, jak usiluje o to dostat se z dosahu toho, co se zdá být jeho matkou. A příští den již spolu kráčí ruku v ruce. Dítě bylo asimilováno.

Zamilovaný pár se snaží zůstat vzhůru, aby také nebyl asimilován. Ona podlehne … a „ona“, nyní stvoření, se jej snaží oblafnout. Když se jí to nepodaří, pokouší se jej zradit.

Tato stvoření se NECÍTÍ být živa. Oni NECÍTÍ žádné pocity. Aby se však mohli za lidi vydávat, vědí, jak to zařídit, aby vypadalo, jako že vědí že žijí. Jediné východisko, které však mají je jejich tvrzení, že jsou živí.

Tato prohlášení však neprodukují kvalitu POCITU být živ. Sále NECÍTÍ POCITY. Jediné s čím mohou pokračovat je opírat se o vlastní tvrzení. Pokud se tato tvrzení ukáží jako nedostatečná … pokud jsou vyzváni, aby o svých pocitech hovořili, aby poskytli důkaz svých pocitů, aby rozlišili mezi svými pocity, atd., jsou ztraceni. Jejich vnitřní prázdnota se stává zcela zjevnou. Jejich nelidská podstata je odhalena.

A zde je závěrečný příklad. V průběhu diskuse na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. jeden humanoid před časem prohlásil: „Zranil jste mé city.“ Humanoid byl požádán, aby specifikoval své prohlášení a vysvětlil, jak přesně určité diskusní výroky vedly ke zranění daného citu. Odpověď: „Řekl jsem, že jste zranil mé city. Nevím, co bych měl ještě dalšího říci. … Útočíte na mě.“

Dotaz: „Z jakého důvodu považujete žádost o podklad a vysvětlení za útok?“

Bez odpovědi.

SHRNUTÍ

Humanoidi:

  1. Činí prohlášení bez podkladů. Tato prohlášení se mají vzít jako skutečnost.
  2. Ignorují požadavky na poskytnutí podkladů pro jejich prohlášení.
  3. Pošklebují se lidem cenících si faktů, čestnosti, slušnosti a fair play.
  4. Oceňují lži, lsti, atd.
  5. Naříkají, že se na ně útočí, kdykoliv jsou dotazováni. Neposkytnou žádné vysvětlení toho, co je vlastně tím „útokem“, ani toho, co vlastně bylo napadeno.
  6. NEPOCIŤUJÍ POCITY.
  7. Na svět pohlížejí jako na osobní holodeck.
  8. Na sebe pohlížejí jako na to, co drží lidi na jejich místě - konkrétně v jejich nevýznamnosti.

K DALŠÍMU UVÁŽENÍ

Humanoidi nerozumí odlišnostem, které my, lidé, činíme mezi dobrem a zlem. Když nám ublíží, nerozumí tomu, proč je nazýváme zlými. Nerozumí tomu, proč máme zákony proti vraždění. Jejich přístupem je chlubit se, nebo dokonce moralizovat nad svými obětmi.

Jelikož nechápou důvody pro takové zákony, hádají se, že nemohou za své činy nést odpovědnost.

To mi připomíná oblíbené vojenské masakry civilistů. Když jsou dotázáni, maximálně konstatují, že „se to stalo v zájmu dobra ”.

Ježišmarjá! Ono se to stalo! Namísto „Udělali jsme to a to. Zabíjeli jsme, vraždili, ničili.”

Když tyto argumenty používají, dávají tím na vědomí, že hodlají pokračovat v souladu s jejich podstatou. Můžeme se pokusit hledat výčitky svědomí (lidská schopnost). Nenajdeme je. Nepřemýšlejí o sobě jako o ztělesněném zlu. Jednoduše dělají co je podstatou jejich osobnosti dělat. Chřestýš si o sobě nemyslí, že je zlým když do rány vstřikuje svůj jed. Jednoduše dělá to, co je jeho podstatou.

Zkušenost ukazuje, že humanoidi dělají to, co odpovídá jejich podstatě … likvidují lidské hodnoty jako předehru k likvidaci lidí. Nacisti to demonstrovali velmi názorně.

Otázku nakolik je činit „odpovědnými“ v našem lidském slova smyslu, je nutné rozdělit na dvě části. Nemůžeme je činit odpovědnými za to, CO JSOU. Musíme je činit odpovědnými za to škody, které DĚLAJÍ.

Když pes zakousne králíka, nezlobíme se na to, kým je. Co děláme je, že činíme opatření, aby k tomu nedošlo.

Nečiníme chřestýše odpovědným za to, že má jedovaté zuby. Co děláme je, že činíme opatření zabraňující jeho uštknutí.

A tak by to mělo být s humanoidy. Měli bychom být ve střehu, a to již při první známce likvidace lidských hodnot.

Humanoidní stvoření, o kterých pan Gunsberg píše, reálně existují. Říká se jim psychopati.

Psychopatie se dědí, nebo vzniká poúrazovými stavy mozku. Může však také být způsobena „speciální” výchovou, což znamená, že se od dobrého psychopata může přenášet i na zdravé jedince. Ne tedy ve formě genetické informace, ale jako změna vnímání, cítění, myšlení a chování. Jsou výzkumy, které dokazují, že k tomu skutečně a navíc docela běžně dochází. Tím neříkám, abyste se nákaze bránili. Být psychopatem, třebaže jenom sekundárním, má v dnešní době své, nejen ekonomické, výhody. Ale o tom možná až někdy jindy ...


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se