Chytřejší než smrt

Dne 1.6.2009 se objevila tato zpráva:

Automobilka GM vyhlásila bankrot, USA postihl největší průmyslový krach

Největší americká automobilka General Motors dodýchala. Společnost oznámila, že už není schopna splácet své dluhy, a ve firmě tak dneškem startuje řízený bankrot. V USA jde o třetí největší krach v historii a vůbec největší pád průmyslového podniku.

Vzpoměl jsem si na Petera Druckera, jak se kvůli svým nepříjemným radám stal pro manažery General Motors persona non grata.

Celá jeho kniha "The Concept of the Corporation" z roku 1993 (poprvé vyšla 1946, podruhé 1983) je nejen knihou o managementu, organizacích a prostředí, ve kterém organizace působí, ale také přehledem jeho čtyřicetileté spolupráce s hodně chytrými manažery GM.

Jsme koneckonců experti. Jsme placeni za to, že víme, jak organizovat práci. Alespoň to víme lépe, než lidé, kteří mají menší zkušenosti, nižší vzdělání a mnohem nižší plat. A jsme zodpovědni nejenom firmě, vlastníkům, zákazníkům, ale také zaměstnancům, aby byli co nejproduktivnější - jak jinak bychom jim mohli slušně platit?

manažeři GM (podle Peter Drucker, The Concept of the Corporation, transakční edice z roku 1993)

Dovoluji si z uvedené knihy publikovat několik myšlenek. Možná, že Vás při čtení něco napadne...

Peter Drucker začal jako business konzultant spolupracovat s GM v roce 1943. A již v roce 1946 publikoval „The Concept of the Corporation”, která je experty považována za první pořádnou knihu o managementu a organizacích vůbec. Ač z počátku nikdo pořádně nevěděl, kam ji vlastně zařadit. Byla o podnikání, ale nebyla o penězích. Byla o lidech, ale ne o psychologii, byla o organizacích, ale ne sociologii, byla o společnosti, ale ne o politice.

Přesto byla přijata.

A čerpala z ní záhy celá Amerika. Ford, GE, univerzity, armáda, katolická církev. Prošli restrukturalizací, prošli změnou přístupů. Poučili se z ní skoro všichni. Až na GM.

GM knihu ignorovala a myšlenky v ní obsažené považovala někdy až přímo za nepřátelské. Týkalo se to tří oblastí: metod, vztahů podniku se zaměstnanci a nakonec sociální zodpovědnosti podniku.

Metody, manažerské praktiky, které byly v GM vyvinuté, byly v GM považovány za vědecké a trvale platné bez ohledu na kontext. Taková už ideologie a dogmata prostě jsou. Management nejdříve nebyl schopen akceptovat Druckerovu myšlenku, že to, co fungovalo v minulosti, nemusí stejně tak dobře fungovat v novém kontextu. Například nedlouho po válce se GM s obnovou mírové výroby vrátilo ke struktuře a praktikám z dvacátých a třicátých let. V osmdesátých letech již manažeři pochopili svůj omyl, ale nebyli schopni už s tím nic udělat.

Zlepšování vztahů podniku se zaměstnanci vypadalo zpočátku velmi nadějně. V roce 1947 se za podpory Charlese Wilsona, tehdejšího CEO, začaly v GM uskutečňovat "soft" projekty, které předběhly svojí dobu o celá desetiletí. Hrdost na práci (My Job and Why I Iike It), rozšiřování zodpovědnosti a samořiditelné pracovní skupiny, pocit sounáležitosti s GM, zpětná vazba, penzijní pojištění (které je nyní v privátním sektoru USA úplně normální věcí), atd. atd. Tento projekt zabili odborářští bosové. Nepřipustili nic, co by vedlo ke zlepšení vztahů mezi firmou a zaměstnanci. (Je jasné proč - pokud válečníkům zmizí vnější nepřítel, k čemu vlastně budou?) Se zabitím programu našli odborářští bosové podporu i u drtivé většiny managementu: v té době se věřilo (po celém světě), že tyto projekty znamenají podminování samotných základů manažerských pravomocí a odpovědností. „My jsme ti experti, a ne ti lidi, kteří pod námi dělají.” Nebo: „Manažeři řídí a pracovníci dělají.” A Wilsonu nakonec nezbylo, než s ukončením programu souhlasit. Později, když Wilson z GM odešel a stal se za prezidenta Eisenhowera ministrem obrany, sdělil soukromě Druckerovi, že jeho odchod je spojen s frustrací z nenaplněných nadějí zlepšit pracovní podmínky zaměstnanců a svěřit jim více zodpovědnosti za množství a kvalitu odvedené práce. Dalším zajímavým faktem je, že z této strany se Druckerovi dostalo největšího zájmu u Japonců. Zalíbilo se jim to, implementovali to, a v osmdesátých letech začaly ekonomicky drtit Ameriku. A američtí manažeři se jezdili dívat do Japonska, jak to ti asiati dělají, že to dělají dobře...

Firma a veřejný zájem. Peter Drucker byl prvním, kdo se seriózně zajímal o organizaci v jejím společenském kontextu, a který nastínil společenskou zodpovědnost velkých korporací. Odhalení, že používají pravěké metody nechalo GM management chladným. Zvětšování zodpovědnosti a zainteresovanosti pracovníků je naštvalo. Ale "veřejný charakter privátního podnikání" už GM manažery rozpálil do ruda. Ne, že by se GM v této oblasti neangažovala, to ne. GM například upravovala svoji pracovní dobu tak, aby ve městech, kde působila, nezpůsobily její zaměstnanci totální dopravní kolaps. Nebo se silně angažovala v bezpečnosti silničního provozu. Nebo zavedla, a to dávno před platnou legislativou, pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců. Ale angažovat se, nebo dokonce přebírat zodpovědnost za něco, co stojí mimo ekonomické zájmy podniku, to už tedy bylo na GM manažery opravdu moc. Stačilo pronést "sociální zodpovědnost firmy", nebo "spoluzodpovědnost za dobrý život ve městech, kde má GM závody", a už se v nich vařila krev. Nazvali to uzurpací své autority, tyranií, a odmítli se v tom angažovat. Nepochopili, že to není tyranie. Tyranie je autoritou bez zodpovědnosti. (Když tak o tom v souvislosti s našimi nedávnými vládami a státními orgány přemýšlím, napadá mě, že nalezly optimální rovnováhu mezi tyranií a impotencí. Nejsou ani tyranské, ani úplně impotentní. Vůči silným se tváří impotentně (velmi odpovědně bez autority cokoliv prosadit) a vůči slabým se chovají tyransky - autoritativně prosadí cokoliv bez jakékoliv zodpovědnosti.)

V roce 1946 navrhl Peter Drucker firmě General Motors celou řadu doporučení. Nebyly akceptovány.

V roce 1983 Peter Drucker tvrdil, že pokud se GM rapidně nezmění, bude mít v následujících dvaceti letech těžké existenční problémy. Stalo se.

V roce 1993 Peter Drucker tvrdil, že se by se musel stát zázrak, aby v brzké době firma nezanikla. Zázrak se nestal.

Těžko říci zda GM zkolabovalo, protože nedbalo Druckerových doporučení, nebo zda se udrželo tak dlouho, protože jich nedbalo. Jsem si téměř jist, že se historici managementu v otázce příčin pádu GM neshodnou. Pád GM nastal totiž v roce 2009; v prostředí, kde hledat jednoznačného prapůvodce není tak snadné, jako tomu bylo před padesáti lety.

O léta později za Druckerovu "The Concept of the Corporation" napsal v roce 1964 Alfred Sloan, tehdejší prezident GM, knihu „My Years with General Motors”. Zabývá se hlavně tvrdými aspekty managementu: strategiemi, strukturami, systémy, financemi a podobně. Stala se ihned bestsellerem. Je považována za vynikající manažerskou knihu. Alfred Sloan bývá nazýván otcem moderních korporací. Jsem názoru, že tento titul patří z historického i poznávacího hlediska Peteru Druckerovi.

A navíc: zatímco Sloan řešil otázky, které byly aktuální před druhou světovou válkou a bezprostředně po ní, Druckerovo dílo bylo vždycky zaměřeno na to, co teprve bude. Myslím, že dnes jsou již Sloanovy myšlenky hodně pasé, zatímco dílo Petera Druckera nás v mnoha ohledech stále ještě inspiruje.

A proč o tom vůbec píši, když se zabývám „jenom” manažerským leadershipem?

Je to snadné. Pro plné pochopení manažerského leadershipu je nutné znát kontext, ve kterém působí. Kontext je tvořen celou plejádou skutečností dané doby: kulturou, politikou, ekonomikou, uměním i technologiemi a, samozřejmě, i managementem samým.

Z krachu GM si můžeme vzít ponaučení. Nebo se vůbec nepoučit. Domnívám se, že to prvé je inteligentní přístup.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se