Je vzdělávací systém mimo mísu?

Možná, že ano, možná, že ne. Jsou každopádně lidé, kteří si to myslí. Jedním z takových je profesor Russel Ackoff, jedna z největších postav managementu vůbec.

V příspěvku „Turning Learning Right Side Up” (Otočme učení správnou stranou vzhůru), který napsal společně s Danielem Greenbergem (viz model školy, kterou Greenberg založil), a který je k dispozici ke stažení na Vedeme.cz, dává současnému systému amerického školství co pro to a navrhuje systémovou změnu. Možná však, že to není jenom americké školství, které je poněkud mimo potřeby „současné budoucnosti”?

Jaký to má vztah k leadershipu? Pojďme se nejdříve podívat na některé myšlenky autorů. Uvidíte sami, že vztah existuje. A možná, že i my, manažeři, se z toho můžeme poučit.

Autoři nenechávají na současném vzdělávání v USA nit suchou. Začínají takto:

Již příliš dlouhou dobu učíme lidi, aby si uměli poradit se světem, který již tady není, ochromujeme jejich kreativitu a vštěpujeme jim hodnoty, které jsou v protikladu k hodnotám svobodné demokratické společnosti jednadvacátého století.

Základním cílem současného vzdělávání je údržba a zachování stávajícího status quo - vyprodukovat takové členy společnosti, kteří nebudou zpochybňovat žádné fundamentální aspekty pohledů na svět a věci a lidi v něm.

....

Masové vzdělávání bylo vyvinuto pro zformování přirozeně nezkrotných dětí na povolné, poslušné mladé lidi. Inspirujíce se industriální revolucí školy byly, a stále ještě jsou, navrženy jako továrny. Vstupující studenti jsou považovány za materiál, který má být opracován na výsledný (na trhu) prodatelný produkt. Kreativita je aktivně potlačována, přičemž konformita, opak kreativity, je oceňována.

....

Navíc jsou školy evidentně provozovány spíše ve prospěch svých zaměstnanců, než v zájmu toho, aby se student v nich mohli učit. Učitelé, jako ostatně zaměstnanci v kterémkoliv systému, usilují o zajištění své práce, a to tak, že požadují, aby se studenti učili to, co učitelé znají.

Učitelé a plánovačí vzdělávání tráví hodně času tím, že uvažují o tom, co by se studenti měli učit. Tato činnost vychází z předpokladu, že oni vědí co studenti budou potřebovat, až školu dokončí. Tento předpoklad je mylným ze dvou důvodů: za prvé proto, že velké množství studentů dělá úplně něco jiného, než pro co byli vzděláváni, a za druhé proto, že míra inovací stále roste. Co se studenti ve škole naučí, zastarává stále a stále rychleji.

...

Tolik zhruba skutečnost, jak jí vnímají autoři.

Chci upozornit, že ne všechny skutečnosti, které autoři v publikaci uvádějí, se týkají ČR. Například pro ČR zcela v určitých oblastech neplatí autory uváděný fakt, že počet pracovníků ve školství dramaticky narůstá, aniž narůstá počet žáků a studentů. U nás je počet pedagogů v souladu se změnami počtu studentů - viz statistika Ústavu pro informace ve vzdělávávání. To, že Ministerstvo školství utěšeně narůstá (za posledních pět let +30%), je trochu jiná kapitola.

Pokud jste častějšími návštěvníky Vedeme.cz, tak jistě budete souhlasit, že zmíněné problémy nejsou problémy špatného řízení, ale problémem nedostatečného, až absentujícího vedení celého školství (a možná, že ne jenom toho) odshora, až dolů. Problémy celého systému, až po pedagogy, děti a studenty.

Autoři poté vysvětlují svůj přístup k věci. Mimo jiné, a co považuji za cela zásadní, to je, aby se už konečně začalo pohlížet na žáky, studenty a lidi vůbec, jako na lidi. Ne jako na surový materiál, který má být opracován, nebo na nástroj, jehož hodnota je v tom, kolik produkuje. Redukcionismus se vždy a všude, dříve, nebo později vymstil.

V závěru navrhují autoři tato opatření:

  • Výukový proces probíhá přes sebemotivaci a seberegulaci.
  • Všechny zájmy mají stejný status.
  • Výsledek výuky je posuzován sebehodnocením, konceptem, který zahrnuje svobodu jít až za hranice zpětné vazby.
  • Učící se skupiny se tvoří na základě společných zájmů.
  • Mezi učitely a studenty neexistuje žádná uměla hranice.
  • Všichni členové učící se komunity participují na regulaci svých aktivit.

Tento způsob si dovoluji nazvat vedením výuky, dětí a studentů. Namísto jejich pouhého řízení.

Že si to nedovedete představit? Že si myslíte, že přeci děti musí být učeny podle osnov a že učitelé musí dodržovat standardy výuky?. Jak by by to, proboha, dopadlo? Pak říkám no právě: surový materiál k opracování podle standardů. Změna přístupu navrhovaná autory a prováděná Greenbergem v Sudbury Valley School JE zásadní, systémová.

Před lety mé děti navštěvovaly školu Buďánky. Tvrdím, že tato škola taková byla (a možná, že ještě je - alespoň podle jejich webu to tak vypadá). Mé děti tehdy nebyly, podle mě, ani tak moc výjimečně chytré, spíše to bylo v tom, že nebyly dost blbé a odolné na to, aby vydržely chodit do normální školy. Prostě ten systémem standardizovaný duševní terorismus mající základy v továrně na masové konzervy, jinak to nemohu nazvat, duševně nevydržely. Mladá generace již není tak blbá nebo odolná, jako jsme byli my. V tomto případě je to opravdu dobře. Co se od té doby, tedy za deset let, ve filozofii základního a středního školství změnilo? Pokud mohu z tisku posoudit, tak se zvětšil počet pracovníků zabývajících se řízením, a kterým se podařilo a daří zdokonalovat řízení: efektivnější produkce masových konzerv. Bravo!
Prosím, neberte uvedené tvrzení jako odsouzení pedagogů. Vůbec ne. Byli a jsou pedagogové, kteří vést umějí a vedou a ti zbylí, kteří to ještě ne tak docela dobře umí, z drtivé většiny po tom touží. Jde o systém. A. systém JE nastaven na řízení a jako takový nutně vede k tomu, k čemu vede.
Sebedokonalejší řízení nemůže nahradit vedení. Jsou to dvě různé věci, které, ač spolu souvisí a ovlivňují se, působí na různé skutečnosti a dělají se jinak.

Co lze očekávat od změny, kterou autoři publikace navrhují?

Autoři se, myslím, hodně a hodně omezují, když jenom říkají:

Taková škola je prodchnuta atmosférou pohody, sebedůvěry a činorodosti. Poskytnutím práva dělat beztrestně chyby budou studenti motivování pracovat na svých slabinách. Přestože neexistují osnovy, takové školy rozvijejí ve studentech celou řadu hodnotných schopností, které ukáží svojí užitečnost když studenti dospějí. Navíc studenti takých škol budou lépe připraveni být občany v demokratické společnosti...

Jsem snílkem. Dovedu si představit, jaké by to bylo, kdyby to bylo. Dovedu si představit dobu, kdy se mladá generace chopí s úspěchem toho, v čem jsme my a naši předchůdci selhali. Vybudovat svět lepším místem pro lidi a každého člověka. Dovedu si představit dobu, kdy se lidé například nebudou hrozit toho, zda HDP klesá, nebo roste, protože poučeni našimi chybami již budou vědět, že růst HDP nemusí nutně znamenat nárůst kvality života drtivé většiny lidí ve společnosti. Dovedu si představit dobu, kdy právě kvalita života bude tím do čeho se bude investovat zejména. A dovedu si představit dobu, kdy namísto toho, aby lidé, organizace, politická a náboženská uskupení vyhledávaly a ničily svoji konkurenci v bláhové naději, že jim to prospěje, budou hledat, jak si vzájemně pomoci být ještě lepšími.

Co na závěr? Myslím si, že i podniky, a vůbec všechny organisace, by se mohly a měly z „Turning Learning Right Side Up” poučit. Určitě to jde lépe.

A ještě něco. Ná stránkách MŠMT právě (duben 2009) probíhá velmi živá diskuse k navrhovanému Standardu kvality profese učitele. Standard má jednoznačně dobrý úmysl - zlepšení kvality výuky - ale který, aniž to pravděpodobně jeho tvůrci vědí, vychází z redukcionistického chápání učitele jako objektu řízení. Což přirozeně vede k tomu, že ve vztahu k učitelům zdokonalují své řízení v naději, že se jim toho, co chtějí, tedy zlepšit kvalitu výuky, podaří dosáhnout. Tato naděje je bláhová. Redukcionismus se vždy a všude, dříve, nebo později vymstil: rodiče, manažeři, nebo politici dostávají to, co nechtějí.

  • Nechci být standardizován, chci učit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
  • Já se chci věnovat žáčkům, pomáhat jim... a ne se bát, že mé potfolio nebude dostatečně super, že tam někdo najde chybu... Podle mého názoru to není mé portfolio, ale portfolio žáků, na kterém je vidět, co žáčci pod mým vedením dokázali, jak se zlepšili, zda ustrnuli, zda je práce baví... .... ... tam jsou vidět výsledky víc, než kde jinde.
  • Navíc, každý, kdo není přesně v lati se standardem nemusí nutně špatný učitel. Prostě je jiný, vymyká se standardu. Tak jako jsou různí žáci jsou různí i učitelé a podmínky ve kterých pracují.

z diskusního fóra Standard kvality profese učitele

Závěr: nemohou být náhodou i některé podniky, nebo další české organizace a manažeři v nich poněkud mimo mísu? To jest mimo potřeby budoucnosti, která se rodí právě tady a teď?


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se