Výsledky vůdčí osobnosti

Lis na manažery

Ani nemusím zvlášť zdůrazňovat , že představy podřízených a nadřízených o dobrém manažerovi se liší. Nadřízení zdůrazňují manažerovy výsledky, podřízení chtějí jeho lidský přístup.

Manažer sám pak hovoří o pracovním tlaku, nebo o mlýnských kamenech.

Manažerovi je jasné, že pro to, aby byl úspěšný, musí dosahovat obojího. Chce-li dodávat výsledky, musí vycházel se svými lidmi.

Pokud se manažer cítí v pracovním presu, nebo jako mezi mlýnskými kameny, je zřejmé, že se mu nějak nedaří dát obě dvě věci dohromady.

Pod tlakem okolností pak obyčejně nasadí poněkud direktivnější přístup dolů (aby byly lepší výsledky), nebo nasadí přátelštější styl (aby se lidé cítili lépe).

A takový ping pong mezi oběma stranami manažerského lisu se může hrát do nekonečna. A v mnoha organizacích se také hraje.

Existuje však i jiná, poněkud užitečnější manažerská hra.

V této hře však chybí manažerský lis, nehraje se jako ping pong a ani se mu nepodobá, má jiná pravidla, jiný smysl, produkuje jiné výsledky a má i jiné důsledky pro všechny zainteresované strany.

V tomto příspěvku se soustředím na výsledky, které se v této manažerské hře měří. V zájmu úplnosti však popíši i její smysl a základní pravidla.

Smysl hry, její pravidla a hodnocení

Základním pravidlem této hry je to, že ji nehraje jenom zmíněný manažer, ale i jeho nadřízený a nadřízený nadřízeného. Což předpokládá změnu pravidel v celé organizaci.

To sice může být nepříjemné, ale pokud chceme hrát jinou hru je přirozené, že hrajeme podle jiných pravidel.

Smyslem této hry je integrovat obě dvě soupeřící hodnoty - organizační výsledky a lidi - do jednoho vyváženého a synergicky působícího celku. V této hře tedy již zdaleka nejde o organizační výsledky na straně jedné, nebo o lidi na straně druhé. Hraje se zároveň o oboje.

Zkušenost však ukazuje, že taková hra se nedá hrát příliš dlouho. Nefunguje, protože mimo ideální laboratorní podmínky fungovat nemůže. Nepřihlíží totiž k zákonům fungování trhu, člověka a ani k mnoha dalším zákonům a zákonitostem.

Tak za prvé zde existuje nějaké organizační okolí. Okolí, které také něco chce, okolí, které významnou měrou může ovlivnit hraní vnirofiremních her. Například zapískat, že hra končí.

Stává se to například, když firma veškerý vygenerovaný zisk investuje do sebe. Je nabíledni, že investor (majitel) se do takové hry dříve, nebo později vloží.

Nebo když firma upravuje v dobré víře své finanční výsledky. Aby měla na trhu větší hodnotu, nebo aby ušetřila na daních.

Všechno to je velmi chvályhodné. Z úzkého vnitrofiremního pohledu. Aby se vnitrofiremní hry mohly hrát dlouho, je do nich třeba určitým způsobem zakomponovat i zájmy okolí. Pokud ne, vnitrofiremní hra končí.

Velmi stručně řečeno: firma musí produkovat hmatatelné výsledky alespoň v těchto základních oblastech: organizační výsledky, lidi, zákazníci a dodavatelé, investoři.

Místo dvoustranného lisu tady máme naráz lis čtyřstranný.

Ano, v organizacích, které chápou problematiku fungování organizace v tržím prostředí komplexněji, než pouhé organizační výsledky - lidi, jsou nároky a tlak na manažery podstatně větší.

Stále však chceme hrát jinou hru. Hru, kde lis není. Hru, jejímž smyslem je dostat všechny soupeřící hodnoty - nyní již organizační výsledky, lidi, zákazníky, dodavatele a investory - do jednoho vyváženého a synergicky působícího celku.

Mluvíme-li o vyváženosti a synergii, nemluvíme o ničem jiném, než o relacích mezi elementy. Předmětem zájmu a péče manažerů již nemohou být pouze výsledky dosahované v uvedených oblastech, ale i také vztahy mezi nimi.

Nyní již není jedno, jak se hra hraje. Není jedno, jak je výsledků dosaženo.

Jediným známým způsobem, jako posilovat synergii je strategie výhra - výhra.

A to se stává součástí pravidel. Pravidla jsou od toho, aby byl dodržen smyl hry.

Základním pravidlem je tedy to, že se hraje stylem výhra-výhra. Jinými slovy: společně ke společnému prospěchu. V nejhorším případě se hraje na kompromis, který může podpořit žádoucí vyváženost mezi elementy. Za hraní jiným stylem, tedy stylem výhra - prohra, nebo dokonce prohra - prohra, obdrží hráč, manažer, žlutou, popřípadě červenou kartu.

Krátké shrnuté řečeného:

Trvale udržitelná manažerská hra je hra, ve které se měří výsledky ve veřejné oblasti a vazby mezi jejími jednotlivými částmi. Smyslem hry je dát všechny části veřejné oblasti do jednoho vyváženého a synergicky působícího celku. Hraje se stylem výhra - výhra, akceptovatelný je i občasný kompromis.

Myslím, že je to jasné.

Firmám, kde tuto manažerskou hru hrají, se říká vynikající firmy. V takových firmách je součástí práce všech manažerů, je součástí jejich tréninku, jejich hodnocení i jejich odměňování.

Hráči

Ne každý manažer může v této hře dosáhnout dobrých výsledků a být úspěšným.

Někomu to jde lépe, někomu hůře. Důvodem je, řečeno slovy Stephena Coveye, že na manažerových veřejných vítězství se velmi výrazně podepisují vítězství soukromá. A naopak. Oboje se totiž dává do synergického celku, nebo rozpadá na soupeřící části, právě v manažerově osobnosti.

Vysvětlím.

Pokud je manažer psychicky na dně, těžko bude zároveň produkovat hodnotné veřejné výsledky. Pokud manažer produkuje mizerné veřejné výsledky, dostává mizerný plat nebo mu hrozí ukončení pracovního poměru, těžko bude jeho psychický stav stavem optimálním.

Co může manažer dělat? Starat se, aby dosahoval soukromých i veřejných vítězství zároveň. A navíc, což je velmi podstatné, starat se také o to, aby tomu tak bylo i u jejich podřízených.

Je důležité, aby každý v organizaci dosahoval soukromých a veřejných vítězství. Společně a ke společnému prospěchu.

Jednoduchý a při tom úplný model oblastí, ve který je třeba produkovat soukromé výsledky, nabízí známé „žít, milovat a být milován, poznávat, nechávat odkaz” (fyzické bytí, sociální vztahy, mentální a duchovní oblast).

Manažerovy celkové výsledky, o které usiluje u sebe i u ostatních, a které se hodnotí, vypadají asi takto:

Výsledky vůdčí osobnosti
Oblasti, ve kterých dosahuje vůdčí osobnost pozitivních výsledků.

A to je celá hra.

Hra, ve které profitují všichni. Hra, kde sám pojem „výsledky” má, jak jistě vidíte, docela jiný rozměr, než dvoučelisťový svěrák.

Pokud si náhodou někdo myslí, že hovořím o work-life balance, šeredně se mýlí. Work-life balance je o nerozpornosti, v lepším případě pak o vyváženosti obou stránek manažerova života: pracovní a osobní. Ideálním výsledkem tohoto úsilí je, že na manažera tlačí obě dvě strany lisu rovnoměrně. Myslím, že nestojí za to usilovat o lisování zaživa. Ve srovnání s osvobozující jiskřivě pulzující synergií je to vyhlídka spíše deprimující.

Je možné chtít více a lze toho dosáhnout. Celistvé, harmonické a synergicky působící osobnosti.

Rozhodnutí o tom, jaký život chcete žít, je na vás.

Běžně se lidé rozhodují pro druhé a pak už jenom lisují sebe a ostatní. Nestačí však jenom výsledky chtít. Je třeba se naučit tuto hru hrát a pak ji s celým svým srdcem opravdu hrát.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se