Musí vést vzrůstající znalosti členů týmu k jeho destrukci? - Strana 2

Jde to i lépe

Dočasné strategie

Jednou z možností jsou krádeže intelektuálního vlastnictví. Tento způsob významně snižuje cenu vstupů.

Například někteří žáci základních škol standardně opisují domácí úkoly, nebo některé firmy či jedinci kopírují cédečka s počítačovými programy či hudebními nahrávkami druhých stran, nebo někteří lidé užívají bez povolení pro své studijní, nebo podnikatelské aktivity obsah tohoto webu. Obohacují se tak na úkor druhých: prodávají, aniž by investovali.

Úspěch to je, bezesporu. Je však a) transakční, b) dočasný. Každá krádež je v systému obou zúčastněných stran transakčního charakteru: o co jedna strana přijde, druhá získá. To, že je to dočasné vítězství, je, doufám jasné.

Můžeme také zvýšit cenu výstupů. Abychom tak mohli učinit, je třeba udělat náš výrobek (znalosti) méně dostupným. Například tak, že likvidujeme konkurenci:. pomluvíme u nadřízeného stejně tak chytrého kolegu, nebo u novinářů konkurenční firmu. Způsobů likvidace je celá řada. Nemusím vyprávět.

I zde se dá hovořit o vítězství nebo o úspěchu. Ale ani tato strategie není trvale udržitelná. A také má pouze transakční charakter. V rámci celého systému nic nového nevzniká, jenom došlo k přesunu.

Udržitelné strategie

Existuje však i strategie, která přináší trvale lepší osobní výsledky s menšími nároky na zdroje. Její charakter však již není transakční, ale transformační: systémovým výsledkem není nula, ale nějaké plus.

To, že transformační strategie není tak obvyklá, jako strategie transakční, není způsobeno tím, že by nepřinášela lepší výsledky, ale tím, že vstup do této oblasti je chráněn jakousi vstupní bariérou. Dostat se přes ní si vyžaduje úsilí, odvahu, nadšení i určitou dávku vytrvalosti.

Pro objasnění bariéry si od pana Stephena Coveye vypůjčím ideový rámec Sedmi návyků, a to konkrétně pojmy osobní nezávislosti a vzájemné závislosti.

Od závislosti na osobních znalostech ke vzájemné závislosti

V našem kapitalistickém společenském systému a s danou biologickou podstatou člověka (snaha existovat) se zde s ohledem na znalosti střetávají dvě tendence: abychom se stali nezávislí (ve smyslu schopnosti se sami uživit), stáváme se tím závislí na svých unikátních osobních vědomostech.

Již dávno si lidé všimli (viz např. Lao'c a jeho Tao-te-ťing), že cestou, jak dosáhnout lepších a udržitelných osobních výsledků s méně zdroji, je zbavit se svých závislostí a vstoupit do oblasti závislosti vzájemné. A pan Covey to také ve svých knihách krásně shrnul.

V prostoru vzájemné závislosti vytváří daná skupina lidí daleko více, než je součet příspěvků jednotlivých členů. Fungují zde totiž také transformační vztahy, které jsou pro uvedenou synergii nutné. A jako důsledek synergie dostává každý člen skupiny více, než by dostal on sám. A je to udržitelné.

Nejdříve je však třeba, jak jsem již naznačil, se vypořádat se svojí psychologickou bariérou - být závislý na svých jedinečných osobních znalostech.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se