Být ředitelem?

Uvažujete o tom, že byste se někdy mohl(a) stát ředitelem?

Buď k tomu můžete přistupovat jako k výhře ve sportce - možná se to stane a možná, že ne - nebo začít svoji budoucí kariéru plánovitě uskutečňovat.

Jednou ze strategií budování kariéry je lezení do řiti. Vzhledem k tomu, že je tato strategie efektivní pouze k tomu vhodných firemních kulturách, které jsou tržně nekonkurenceschopné a tedy minoritní, nebudeme se lezením do řiti dále zabývat. Zajímavější jsou strategie, které fungují ve většině případů.

Při výběrových řízeních je neobyčejně snadné odlišit ty kandidáty na ředitele, kteří svoji kandidaturu berou jako sázku do loterie od těch, kteří to myslí vážně. Tedy pro profesionální organizace je to snadné: nemáte šanci stát se ředitelem v profesionálně vedené organizaci, pokud opravdu neprokážete, že jste pro to také něco udělali, a že za sebou máte reálné výsledky.

William J. Holstein, autor mnoha článků a editor mnoha významných periodik včetně United Press International, Business Week, U.S. News & World Report, Business 2.0, Wall Street Journal a New York Times ve svém článku How to Get Yourself on the CEO Track radí, jak je toho možné usilovným seberozvojem během dvaceti, pětadvaceti let (!!! píše Holstein) dosáhnout a čemu se na této cestě vyhnout.

Začněte s myšlenkou na konec

Na počátku vaší manažerské kariéry musíte mít alespoň ve své hlavě představu toho, že ředitelem nakonec chcete být.

Má to totiž své důsledky na cestu. K tomu, abyste se stali ředitelem (CEO), potřebujete totiž podstatně širší zkušenosti, než jednotlivé odbornosti, jako je prodej, marketing, finance, personalistika, provoz, výroba. Potřebujete to mít zažité všechno.

Získejte mezinárodní zkušenosti

Abyste se mohli ucházet o vrcholové místo, je potřebné, abyste alespoň pár let žili a (na vhodné pozici) pracovali v zahraničí. Tato potřeba stále narůstá, a to obzvláště nyní, když U.S. firmy expandují a střetávají se s neamerickou konkurencí.

Zdálo by se, že pro nás to neplatí. Platí. Není potřeba expandovat do zahraničí, abyste zahraniční konkurenci nepotkali. A pokud se Vám to ještě nestalo, můžete hovořit skoro o zázraku.

Workoholici nemají šanci

Tento bod se týká budování charakteru. Jsou lidé, kteří si myslí, že týdenní práce v rozsahu 80 až 100 hodin je navede na tu správnou cestu

Viz též článek cnn.com o pracovní posedlosti ředitelů.

Analýzy autora ukazují, že workoholismus není tou správnou cestou k ředitelské pozici. Vyváženost všech složek života včetně solidního rodinného zázemí však ke správné cestě přispívá.

Rozhodně je třeba prokázat oddanost určitým principům, hodnotám, ideálně tak, že se zapojíte do práce v nějaké neziskové organizaci.

Lidé, kteří nežijí kvalitní vyvážený životem, jsou náchylní k vyhoření. Také se ukazují tendence, že jejich příklad málokoho inspiruje k následování. Což je další nutná charakteristika ředitele (dnešní doby).

Naučte se budovat týmy

Poslední věc je věcí naprosto zásadní: firmy hledají ty ředitele, kteří jsou schopni budovat týmy. Osamělé duše a egoisté nejsou žádoucí.

Pozorný čtenář si dozajista všiml, že první bod se týká sebevedení, poslední bod vedení ostatních. Ano, firmy hledají lídry, který jsou schopni vést sebe i ostatní.

Předposlední bod varuje před pádem do pasti dokonalého a zničujícího sebeřízení: usilovně dělat stále více, a lépe a dokonaleji využívat a organizovat svůj čas, avšak bez ohledu na to, čím je čas vyplněn. Řečeno slovy kačera Donalda: „Sice nevíme, kam jdeme, ale řítíme se tam nejvyšší možnou rychlostí.”

Ano, firmy hledají lídry, který jsou schopni vést sebe i ostatní.

A ještě jednu poznámku: pro české manažery jsou i další příležitosti, jak vhodně budovat svoji kariéru.

Ze statistik víte, že je u nás nebývalé množství minipodniků. Není špatné získávat své první ředitelské zkušenosti právě v nich. Zde ředitel totiž dělá doslova a do písmene všechno. To manažerovi dodá zmíněný nezbytný širší vhled do jednotlivých problematik a, dodávám, poměrně hluboké porozumění problémům a touhám lidí.

Jako velmi důležitou podmínku zdravého ředitelského vývoje v malém podniku shledávám přítomnost nějakého zkušenějšího manažera - mentora, který obyčejně neobyčejně usnadní manažerský růst začínajících ředitelů. Opravdu se dá cesta plná experimentů, omylů, slepých uliček a hlubokých i trpkých poučení hodně zkrátit. Spoluvlastníci podniku jsou na tuto úlohu vhodní málokdy, ale pokud tací jsou, je to pro začínajícího ředitele - manažera totální terno.


Komentáře   

 
0 # Wow!
Martin Seget 2007-12-11 14:14
Stručné, jasné , výstižné :-) ... tento typ článků se mi zamlouvá. Ale k věci. Znamená to, že ředitelská kariéra by měla začínat vždycky pěkně odspoda, od píky?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Jak se to vezme ...
Autor 2007-12-11 15:40
Je to podobné, jako s chirurgií: nejlepším způsobem jak získat zručnost chirurga je od samého začátku řezat do lidí.
V zájmu lidí je však vhodnější, aby se to chirurg nejdříve naučil a odzkoušel si to někde jinde.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se