Management a leadership. Je to stejné, nebo jiné?

Někteří lidé ztotožňují management s leadershipem, jiní tyto pojmy berou jako vzájemně se vylučující. Existují i lidé, kteří vnímají jeden z pojmů jako součást druhého.

Zmatek existuje nejen v anglické literatuře a jejích překladech, zmatek panuje i v původních českých pracích.

Chápu, že ne každý je odborníkem na management, nebo leadership. Ti, kteří se zabývají managementem trochu profesionálněji, by si však měli udělat v používané terminologii křišťálově jasno.

Přesto, že jsem o této problematice psal na různých místech nejednou, pokusím se v tomto příspěvku shrnout, co je příčinou tohoto zmatku a pokusím se ukázat, jak je možné se z něj vymanit.

To, jak byl management formulován v klasických teoriích managementu z počátku dvacátého století, nebylo ani tak o definici managementu jako takového, jako spíše o tom, kdo je manažer a co tato osoba dělá.

Je třeba si uvědomit, že toto vymezení - kdo a co - bylo vyvolána tehdejší historickou potřebou: do té doby vlastně manažeři jako profese neexistovali. V podstatě veškeré (z hlediska dnešního názvosloví) manažerské činnosti, vykonávali vlastníci podniků z titulu svého vlastnictví. Toto vlastnické právo jim dávalo moc rozhodovat, přikazovat, atd. S růstem podniků však bylo třeba tuto činnost nějak delegovat i na nevlastníky. Jak se však postavit k těmto nevlastníkům, aby měli příslušné pravomoci? Aby měli moc rozhodovat, organizovat, atd?

V armádě to již vyřešili dávno před tím.

V podstatě stejný model se ujal i v podnicích. Popsal jej Němec Max Weber. Zhruba řečeno pojal manažera, jako někoho, kdo má legislativní právo dané firemními ustanoveními, dělat některé činnosti, které ostatní zaměstnanci nemají.

A které že to činnosti jsou?

Henry Fayol definoval pět základních, nyní klasických, manažerských činností:

  • manažer předvídá a plánuje,
  • navrhuje,
  • přikazuje,
  • koordinuje a
  • kontroluje.

Uvedené vymezení toho, kdo je manažerem a zároveň toho, co dělá, bylo v té době a mnoho desetiletí potom naprosto postačující. (Později se k tomu přidaly ještě kompetence manažera - co manažer zná a umí.)

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století vznikla ve velkých (amerických) podnicích potřeba (která mimochodem stále je), aby manažeři dělali ještě něco jiného.

Tato potřeba byla vyvolána realitou tehdejší doby: zdánlivě neotřesitelné americké podnikatelské modly padaly jedna za druhou, podnikatelé a manažeři s vytřeštěnýma očima sledovali, jak je z trhu vytlačují Japonci. Ukázalo se, že to není proto, že by tehdejší manažeři dělali svoji práci špatně, jako proto, že prostředí se natolik změnilo, že již nestačí dělat dobře to, co se doposud dělalo - klasický management.

Ukázalo se, že je potřebné, aby manažeři ke své desetiletími prověřené činnosti začali dělat to, co historicky dělali lídři: aby vedli své organizace a lidi v nich. Tato potřeba, nebo spíše konkurenční nutnost, neklesá, ale roste.

Tak co s tím?

Pojmenovat manažery lídry, nebo původní pojmenování nechat a přidat manažerům leadership?

Těžko říci, co je lepší, děje se oboje.

Abraham Zaleznik v opěvovaném článku Managers and Leaders: Are They Different? z roku 1977 šel dokonce až tak daleko, že tyto různé mentální přístupy a chování připsal identitě člověka: manažer je někdo jiný, než lídr. A to by znamenalo vytvořit další název.

A z toho všeho vznikl celý ten terminologický chaos, který se táhne dodnes.

Máme totiž v podstatě tři kategorie - klasický management, nový management a leadership, které je zapotřebí dát do relace za použití dvou slov: management a leadership.

Dá rozum, že to nejde, a že to zákonitě musí vést ke zmatkům.

Takový je dnešní stav.

Situaci nezjednodušuje ani fakt, že není leadership jako leadership. Je sice pravda, že současní autoři pod leadershipem většinou myslí transformační leadership, ale nelze se na to stoprocentně spolehnout. Například v populárních médiích se pod lídrem rozumí často reprezentant, představitel.

Velmi nabádám čtenáře anglicky psaných článků k opatrnosti: dopředu člověk nikdy neví, o čem vlastně autor píše a co má přesně na mysli.

Pokud jste si všimli, pak na stránkách Vedeme.cz je používaná terminologie víceméně jasná: manažer je funkcionář, který by měl dělat dvě různé, avšak vzájemně se doplňující věci: klasický management (což je víceméně totéž, co racionální řízení) a transformační leadership (vedení).

Tato terminologie vychází z objektivního rozlišení vedení od řízení. Vysvětlím.

Lidské chování vyvolává ve svém okolí nějakou odezvu. Tuto odezvu lze měřit. Pokud je předmětem působení člověk, pak některé působení vyvolává ve druhém aktivitu zejména v jeho neocortexu, jiné pak v limbickém systému člověka. Neocortex je spjat s lidským myšlením, limbický systém s emocemi.

Takže: jestliže manažer svoji činností vyvolá ve druhém člověku primární aktivitu jeho neocortexu (racionální přemýšlení), pak řídí. Jestliže vyvolá spíše aktivitu v limbického systému (emoce), pak vede.

Samozřejmě, že existují i jiné činnosti, které vyvolávají aktivity v uvedených částech mozku. Já se omezuji na odlišení dvou manažerských činností: vedení a řízení.

Výhodou tohoto odlišení vedení od řízení je jeho jednoduchost a vysoká jednoznačnost. A to i přesto, že velmi striktně vzato nelze zcela oddělit myšlení od emocí: jedno ovlivňuje druhé. Opakuji, že mám na mysli nosné, primární odezvy.

Podíváte-li se nyní zpětně, jakou odezvu vyvolává klasická manažerská činnost, tj. plánování, navrhování, přikazování, koordinování a kontrolování v lidském jedinci, je zřejmé, že se jedná o racionální působení. Jde o řízení. Naproti tomu (transformační) leadership je spjat s pojmy jako inspirace, motivace, tedy s činnostmi vyvolávající v lidech emoce.

Podotýkám, že z tohoto pohledu je pak chybou kteroukoliv z obou činností ztotožňovat s nějakou osobou: řídit, nebo vést, nemusí jenom manažer, nebo stranický funkcionář, ale také kuchař, zedník, nebo servírka.

Zavedené české pojmy vedoucího pracovníka a řídícího pracovníka stále beru jako synonyma pro manažerskou pozici.

Upozorňuji, že na Vedeme.cz používaná terminologie není v našich zemích standardem. Standard totiž neexistuje.

Takže až si budete číst Moderní řízení, naleznete tam nejen články o tom, jak řídit, ale také o tom, jak vést. Může se také stát, že když si koupíte knihu o vedení firem, že tam bude jenom o řídící činnosti. Kurzy o sebeřízení se většinou věnují sebevedení, naproti tomu vedení účetnictví je hlavně o jeho řízení. Atd., atd., atd...

Ať se již setkáte s čímkoliv, je určitě dobré odlišit funkční pozici (manažer, vedoucí, lídr, ředitel, vedoucí pracovník, řídící pracovník) od toho, jakou odezvu svojí činností daná osoba v lidech zrovna vyvolává. Někdy vede, někdy řídí.


Komentáře   

 
0 # Management a leadership. Je to stejné, nebo jiné?
Elias 2015-04-30 07:44
Rád bych děkuji za snahu jste dal v štět tuto . Já
jsem doufal, že zobrazit stejně vysoký-grade blogu od vás později také.
Ve skutečnosti , své tvůrčí psaní schopnosti se motivován abych vlastní blog webových stránek
nyní;)

Also visit my website: byty k pronájmu
bez realitky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Pro pobavení
Martin Hájek 2015-04-30 10:14
Tento komentář neodstraňuji jako ostatní spam, neboť věřím, že vás pobaví alespoň stejně, jako pobavil mě.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se