Za hranice běžného managementu

Jsem názoru, že vrcholový management, stejně tak jako vrcholový sport, umění, věda, jde za hranice pouhých profesionálních kompetencí svého úzkého oboru. Překračuje je a propojuje mezi sebou i zdánlivě nepropojitelné věci. Proto jsou výjimeční.

Je známo, že čínští mistři bojových umění propojují své umění s poezií slova, písma, s aranžováním květin a že zpětně jejich umění ovlivňuje i tyto disciplíny. Je známo, že vynikající matematici se těší z ladné poetické symetrie vizualizovaných matematických zákonitostí, jejichž poznání zpětně ovlivňuje reálný svět. Podobných příkladů je celá řada.

Dobří manažeři a podnikatelé propojují prvky z vnějšího světa. Tak vznikají nové podniky, produkty a nové služby.

To, o čem zde chci psát, je však o propojování skutečností i z vnitřního světa. Tak vzniká výjimečná osobnost (manažer, matematik, atlet, hudebník, ...)

Pokud nemáte psychický blok, tj. připouštíte si, že můžete být výjimečnými manažery, je dobré se za tím účelem zamyslet, co Vám vaše nemanažerské činnosti přinášejí do managementu a naopak. Opakuji, že nikoliv fyzicky navenek, ale vnitřně.

Jako příklad uvedu hru na kytaru. Samozřejmě, že kytara přináší rozptýlení, radost, rozptýlení, zbavení se každodenních manažerských starostí, zbavení se svých stresů a časových tlaků.

Samozřejmě, že i to má svůj význam. Ale pokud svoji hru na kytaru vnímáte takto, pak to vnímáte jako dva oddělené světy, které se sice doplňují, ale v jejichž rozdílu je patrný rozpor. Work life balance, v podstatě beznadějná snaha o vnější vyvážení vnitřně vnímaných rozporných světů, je úplně stejné. Tato cesta k výjimečnosti nevede. Cesta k výjimečnosti vede přes vnitřní soulad a integrální propojení těchto, pro jiné lidí rozdílných a rozporných světů.

Takže zpátky ke kytaře. Nacházíte v akordech totéž, co v organizačních systémech a strukturách? Obohacují vaše akordy vaše systémy? Obohacují systémy vaše akordy? A co tempo hry? Není vlastně stejné jako při vedení lidí? Někdy mírnější, někdy bouřlivější? Umíte hrát a hrajete při vedení lidí stejně jako při hře na kytaru? Vnímáte rytmus, harmonii, nebo nepatřičné tóny při obou činnostech vlastně stejně?

Pokud Vám hra na kytaru neříká nic, nevadí. Propojit můžete všechno, co chcete. Pokud chcete být výjimečnými (nejenom) manažery, je třeba propojit všechno, co děláte.

Jistě brzy přijdete na to, že se vám nelíbí integrovat a vnitřně propojovat některé činnosti, které ve svém životě děláte. To je vynikající signál k tomu, abyste tyto činnosti přestali dělat. Vůbec vám totiž na cestě k výjimečnosti nepomohou, ba naopak: jako olověná zátěž Vás budou zdržovat a může se i stát, že Vám další cestu znemožní. Žijete jen jednou. Nemáte nekonečně času na to dojít tam, kam chcete.

Pamatujte, že vše, co integrovaná osobnost dělá, dělá ráda a vše, co dělá, dělá (přinejmenším) dobře. Pokud toto o sobě nemůžete říci, máte ještě kam jít.

Stojí to za to. Zamyslete se. Zamyslete se, zda chcete žít šťastným, harmonickým, plným a smysluplným životem.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se