Vedení lidí si vyžaduje odvahu

Průzkumy nutných či alespoň vhodných charakteristik lídra jsou založeny na tom, co lidé od svých vedoucích očekávají. Je to například čestnost, předvídavost, inspirativnost, kompetentnost a věrohodnost.

Troufám si říci, že mnoho lidí, alespoň v mém okruhu, takových je. Přesto nevedou. Většina manažerů, které jsem poznal a znám, takových byla a je. Přesto lidi nevedli a nevedou.

Vedení, a zde mám na mysli transformační manažerské vedení, si totiž vyžaduje odvahu. Odvahu být slabým.

Všichni manažeři mají z titulu své funkce určité pravomoci. Mají formální autoritu: moc, která jim byla svěřená organizací.

Jedná se například o právo rozhodovat o to, či onom, právo kontrolovat a přikazovat. Je zcela přirozené, že tuto svoji moc používají.

K takovému managementu, jak si zajisté všimnete, nikdo nepotřebuje ni zbla odvahy. Není vůbec žádnou odvahou používat sílu, když jí máte (a není ani ctností jí nepoužívat, když jí nemáte).

Představte si však, že se při výkonu své manažerské funkce vnitřně zřeknete používat tyto vám svěřené vnější mocenské prostředky.

Představte si, jaké by to bylo, kdybyste měli vůči organizaci zodpovědnost za tým a jeho výsledky, ale žádná práva daná organizačním uspořádáním, věci ovlivňovat.

Představte si, že nemáte vůbec žádná práva stanovit, co se bude řešit, s jakou prioritou a kdy. Nemáte právo možnost někomu vynadat, když přijde pozdě, nebo neodvádí požadovaný výkon, nebo nepracuje kvalitně. A také se vůbec nemůžete opřít o firemní směrnice a nařízení.

Představte si, že nemáte nic, než sebe sama.

Spolehnout se na to, co máte (sebe), při současné zodpovědnosti za vše, co se ve vaší organizační jednotce děje a s vědomím si vnějších důsledků, které neplnění s sebou přinese (například vyhazov), si vyžaduje velmi mnoho odvahy.

Ne všichni manažeři tuto odvahu mají. A mají k tomu své důvody. Podvědomě tuší, jak vlastně slabí a zranitelní oni sami jsou.

Hledím-li do tváří politických či státních vůdců jak hřímavým a sebejistým hlasem pronášejí své projevy, často vídávám za těmito vnějšími projevy pouhé ustrašené děti, které mají převeliký strach ze své vnitřní slabosti.

Opravdové vůdčí osobnosti, všimněte si, tento druh strachu nemají. Nebojí se nepoužívat mocenské prostředky, nebojí se následků, protože vědí, že a) to, co mají uvnitř je jako skála a b) že to, a právě to jim umožní dosáhnout výsledků.

Co to je ta skála uvnitř?

Charakter založený na principech.

Stephen Covey k tomu v patnácté kapitole své knihy 8. návyk říká:

Když lidé s formální autoritou, nebo mocí vyplývající z jejich postavení dají najevo, že nehodlají - s výjimkou případů, kdy je to nezbytné - používat tuto autoritu a moc, jejich morální autorita vzroste, protože je zřejmé, že potlačili své ego a moc plynoucí z postavení a rozhodli se místo toho přesvědčovat, argumentovat, využívat svoji empatii - stručně řečeno využívat svoji důvěryhodnost

Stephen Covey, 8. návyk

S čím začít? Vybudovat pevné jádro a pak se zříci své moci, nebo nejdříve projevit odvahu nepoužívat moc?

Vše nasvědčuje tomu, že druhý způsob je správný.

Posilovat svůj charakter jeho necvičením, prostě nefunguje. Právě tím, že jej vystavíte zkouškám, jej posilujete. Vnitřní síla pramení právě z odvahy nepoužívat vnější sílu.

Až tedy příště budete řešit nějaký manažerský úkol, nejlépe nějakou věc pro lidi nepopulární, vyzkoušejte si zařídit jej bez použití Vám svěřené a pouze propůjčené vnější síly.

A právě tehdy začnete vést. Protože nelze, prostě nelze to zařídit jinak, než vedením lidí.

Uvidíte, jak Vás to posílí. A jak to posílí i vaše lidi. I vztahy mezi Vámi.

Chce to však dost odvahy.

Transformační vedení lidí si vyžaduje odvahu. Odvahu být slabým.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se