Leadership v krizi?

Výzkumy provedené v roce 2006 na Harvardské universitě jsou pro lídry mizernou vizitkou:

  • 70 % Američanů věří, že leadership je v krizi.
  • Američané ztratili důvěru v lídry v těchto sektorech: vzdělávání, náboženství, podnikání, kongres, exekutiva. Pouze zdravotnictví a vojenství má větší, než pouze průměrnou důvěru.
  • V žádném sektoru nedošlo v posledním roce k nárůstu důvěry.
  • Pouze 38 % Američanů věří, že lídři (reprezentanti) mají vysoké etické standardy.

Nespadlo to z čistého nebe. Již bezprostředně po finančních skandálech s Enronem, Andersenem a jinými uveřejnili tři profesoři zvučných jmen, Robert Simon (Harvard), Kunal Basu (Oxford), Henri Mintzberg (MsGill), svojí výzvu lídrům na všech úrovních. Je známa pod názvem Memo to CEO - Five Half-truth of Business.

Autoři tvrdí, že příčinou této krize, která se jako špička ledovce navenek projevila ve zmíněných finančních skandálech, je pět lží - nebo spíše polopravd - o tom, co je podnikání a jak se má dělat. Polopravd, kterými se řídí vedoucí pracovníci, polopravd, které manažerské školy přednášejí budoucím business lídrům.

„Je třeba se postavit k tomu čelem”, říkají autoři, „demaskovat je a dělat to jinak. A to dříve, než zcela zničí podnikání a tedy i kapitalismus.”

Jsme tu pouze kvůli svým zájmům

Člověk Ekonomický má jediný cíl: mít více. Je sobecký, egoistický. Nemá integritu a sebeúctu. Pro cíl „mít více” udělá cokoliv.

Existují i jiní lidé. Lidé, kteří pro vnější blahobyt a vlastnictví nejsou ochotni obětovat svoji duši. A o tom je opravdový leadership a odpovědný management. Nejsme tu jenom kvůli svým zájmům.

Je potřeba umět integrovat osobní iniciativu do zájmů širšího sociálního okolí.

Účelem podnikání je zvyšovat jejich majitelům majetek

A to je to, co média, analytiky a vůbec všechny zajímá. Hodnota akcií na burze, nárůst zisku, obratu. A podle tohoto kritéria jsou odměňováni ředitelé podniků.

„Není to však to”, tvrdí autoři, „co bychom doopravdy chtěli. Chtěli bychom, aby podniky byly jak ekonomickými, tak sociálními institucemi. Je pravda, že se o druhé věci mluví. Ale pouze mluví. Ve skutečnosti se za ta léta mluvení vůbec nic neudělalo.”

Takže může se donekonečna mluvit o tom, že zákazník je pánem a že zaměstnanci jsou nejcennějším aktivem firmy. Jediná skutečná odpovědnost ředitelů je zvyšovat hodnotu majetku vlastníků. Každý to ví, každý to vidí. A je to špatně.

Kdo jsou však majitelé? A co vlastní? A jak to vlastní?

Odpovědi na tyto tři otázky jsou diametrálně odlišné od odpovědí nedávné doby. Je tu prostě jiná ekonomika. Globální a elektronická. Ohromné každodenní burzovní přesuny elektronického kapitálu jsou normální praxí. Spousty lidí vlastní část firmy ráno, aby se svého podílu k večeru vzdala. To jsou vlastníci, kterým je srdečně jedno, co firma prodává, jak jsou spokojení firemní klienti a zákazníci. Jejich jediným zájmem je vydělat tady a teď.

Je třeba uspokojit zájmy těchto vlastníků a zvýšit hodnotu podniku. Je však chybou uspokojovat pouze tyto zájmy. Je to pak špatné pro ostatní vlastníky, podnikání a kapitalismus. To také zatlouká klín mezi tvůrce hodnot, zaměstnanci a těmi, kteří hodnoty sklízí - vlastníky. To je také důvod, proč americký index spokojenosti klientů od roku 1990 nepřetržitě klesá.

Takže zvyšovat majitelům majetek ano, ale nejenom to.

Firmy potřebují ředitele, kteří jsou hrdinskými lídry

Business Lídr

To je zase polopravda. Samozřejmě, ředitelé musí být lídry. Ale podstata problému spočívá v otázce, jakými přesně lídry by měli být? Není leadership jako leadership.

Jednou z představ o leadershipu, kterou jsme zásobováni tak často, až jsme naklonění jí věřit, je představa o lídrovi, který hrdinně sám dosahuje úspěchu v podnikání firmy. Když firmy dosáhne úspěchu, je to díky jejímu řediteli, že je to tak?

Ne až tak úplně. Opravdový lídr je ten, který dělá z ostatních lidí hrdiny. Ten, který dělá více lídrů. A takový lídr, to je opravdový hrdina.

Problém je v tom, že společnost staví lídry (ředitele) na piedestal, a to tak, že zcela nekriticky opěvuje jejich hrdinnost a přiřazuje jim ocenění za všechny výsledky, kterých podnik dosáhl. Za ty výsledky, kterých lídři dosáhli a i ty, kterých dosáhli jiní. Ti dobří lídři umějí udělat z lidí hrdiny a zaslouží si ocenění za takovou výchovu a vedení lidí. Podnikových výsledků však dosahují jiní lidé, ne lídři, ale ti, které lídři vedou. A těm vedeným oceněním chybí. A jsou z toho zcela pochopitelně naštváni.

Například v devadesátých letech vzrostl v Americe zisk podniků o 114%. Odměny ředitelů stouply o 570%. Odměny tvůrců hodnot, zaměstnanců, stouply o 37%, což tak tak převýšilo inflaci 32%.

Firmy mají být štíhlé a lakomé (lean and mean)

Lean and mean je podnikatelská mantra. A je to také velmi rychlý prostředek, jak vytvořit zisk pro majitele. Je to ale polovina toho, co by mělo být. Druhá polovina je spokojený klient, plochá struktury, zmocněný zaměstnanec, atd., atd. Strategie lean and mean vede k situaci, kdy nakonec získáváte méně za méně, je to strategie k výsledku prohra-prohra. Lepší cesta je získávat více za více, neboli dosáhnout výsledku výhra-výhra.

Jedním z důsledků bezhlavé strategie lean and mean je nedůvěra k vedoucím pracovníkům, druhým pak to, že málokterý zaměstnanec cítí ke své firmě nějakou loajalitu. Je asi marné očekávat, že nám vyrostou růže tam, kam jsme zasadili plevel, že?

Příliv zvedá všechny loďky

Poslední polopravda doplňuje ostatní polopravdy: jestliže se budeme chovat tak, jako by ostatní polopravdy byly pravdy, bude to k užitku všem. Jestliže se všichni budeme chovat ekonomicky, jestliže budeme zvyšovat majitelům hodnotu firem, jestliže budeme opěvovat hrdinné lídry a jestliže akceptujeme, že firmy mají být štíhlé a lakomé, pak z toho budou prosperovat všichni. Příliv zvedne všechny loďky.

Autoři argumentují, že to neplatí, protože společenské bohatství se rozděluje poněkud jinak.

Například v roce 1989 bylo v USA 66 miliardářů a 31,5 miliónů lidí pod hranicí chudoby. O deset let později to bylo více o 202 miliardářů a o 3 milióny lidí pod hranicí chudoby V roce 1999, tedy po deseti letech ekonomického boomu, každé šesté americké dítě žilo pod hranicí chudoby.

„Jasně”, říkají autoři, „my všichni můžeme být hrdi na to, jak kapitalismus zvítězil nad komunismem a jak se rozšířil do celého světa. Avšak opravdu můžeme?” Když v některých zemích 10% obyvatelstva získává 1% bohatství?

Závěrem svého Mema ředitelům autoři vyzývají ředitele podniků, aby vymysleli a zavedli nová pravidla vedoucí k obnově víry v podnikání, důvěry v ředitele a k získání nové naděje pro budoucnost.

Co já bych k tomu dodal? Určitě doporučuji ředitelům, aby nevykládali polopravdy, ani lži a ani, aby se chovali podle nefungujících pravidel. Z dlouhodobého hlediska to zaručeně neprospěje jejich businessu. Neztratí tím svoji konkurenční výhodu založenou na lhaní a podvodech, ale naopak nějakou výhodu získají.

Na rozdíl od autorů si však nemyslím, že pouze takto, apelem na podniky, lze zachránit či změnit stávající sebezničující se společnost.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se