Co mají společného nezaujatý manažer, blábolící politik a prodejce, kterému na nás nezáleží?

Omezení Mehrabianova modelu

Pan docent Vybíral píše:

Za jednu z nejtradovanějších hloupostí v psychologii považuji tzv. Mehrabianova čísla.

.....

Proč se ve výkladech o lidské komunikaci tolik rozšířila svévolná rovnice 100 = 7 + 38 + 55, přidělující procentuální podíl v komunikaci obsahu řeči – hlasu – a mimice v situacích, kdy se snažíme na někoho citově zapůsobit? Proč si jeden marginální závěr Alberta Mehrabiana z malého průzkumu našel cestu i do seriózních učebnic psychologie? Možná je tomu tak proto, že se psychologie ráda vyžívá v mluvení, aniž většinou řekne něco přesného. Když k tomu konečně dojde, upoutá vyčíslený výsledek experimentu nebo plošného výzkumu pozornost. Tak se snadno stane, že nehledě na sporné postupy, jimiž se někdy k číslům přišlo, mívají čísla dlouhý život. Mehrabianova procenta jsou například v psychologii zabydlena již dlouhých 35 let.

.....

Jistě by nebylo správné odmítat v psychologii (už pro zpřehlednění, pro naznačení statistické pravděpodobnosti nebo trendů) veškerá vyčíslení. Mohou být za nimi léta pracného a zodpovědného výzkumu. To se však nedá říct o kalifornském psychologovi Albertu Mehrabianovi. Trojici procent vypočítal s kolegyní na základě omezeného pokusu, který uskutečnili s několika studentkami. Přesto se jejich čísla stala bezmála mýtem. Někde se už v úplně nepatřičné generalizaci traduje, že celá mezilidská komunikace je ze 7% verbální, z 38% vokální a z 55% mimická.

.....

Jak vlastně někdejší pokus vypadal?

V roce 1967 uspořádali Mehrabian a Susan Ferrisová experiment. Třicet sedm studentek v něm hodnotilo, jakými prostředky si druzí získají jejich sympatie. Zda tím, co říkají, nebo tím, jakým tónem to řeknou, nebo tím, jak se u toho tváří. Šlo o dívky přibližně stejně staré – všechny byly studentkami University of Califormia – a experimentu se zúčastnily, protože musely splnit požadavek studovaného předmětu (úvodní kurz z psychologie). O „vzorku pokusných osob“ lze tedy říci, že šlo o homogenní až uniformní skupinu.

Slovní část komunikace byla vybrána v předvýzkumu tak, aby šlo o neutrální slovo – na výběru se podílelo o pětadvacet studentek více, tedy celkem 62. Slovní vyjádření bylo pak v pokusu zredukováno na jediné slovo (maybe)! Již před Lapakkem namítali ti, kdo výzkum zpochybňovali, že to nebylo vůči slovní složce komunikování spravedlivé. A také, že Mehrabian s Ferrisovou pouze dokázali, že když zredukujeme slovní vyjádření na jediné, v podstatě bezvýznamné slovo, lidé samozřejmě nebudou slovní části komunikace připisovat velký smysl. Budou ho hledat jinde.

Sporné je opravdu již toto omezení slovní komunikace na jediné slovo. Jak Lapakko správně namítá, v reálných situacích mluvíme ve větách a víceslovných frázích, máme nějaký vztah k druhému člověku a jsme vždy součástí nějakého kontextu. V tomto pokusu naproti tomu bylo jediné slovo nahráno na magnetofonový pásek a pouštěno ve třech výslovnostech (jiným tónem). Posuzovatelky nebyly v interakci s mluvčím!

Celý závěr je nespolehlivý a nedůvěryhodný ještě z jiného důvodu. Mehrabian s Ferrisovou zkombinovali závěrečnou rovnici ze dvou různých experimentů! V prvním případě porovnávalo 17 ze zmíněných 37 studentek slovo s tónem. A ve druhém (tedy jiném!) experimentu porovnalo zbylých 20 studentek výslovnost neutrálního maybe se třemi různými výrazy obličeje z předložených fotografií. Mimických 55% z výsledné rovnice bylo původně publikováno i v úplně jiném článku z téhož roku. Nikdy se tedy vlastně neuskutečnilo společné měření všech tří komponent pohromadě! Takováto metoda ovšem postrádá jakékoliv oprávnění k tomu, aby závěry, k nimž se takto dojde, byly brány jako spolehlivé. Natož zobecnitelné na komunikaci v celku.

.....

Jestliže je dnes jeden dílčí výsledek z roku 1967 pro řadu kolegů téměř dogmatem, je tomu tak patrně proto, že buď nepřemýšlejí nebo byli uhranuti „magií přesnosti“. Zobecňují-li Mehrabianova procenta, šíří v psychologii něco, co není pravda. Zdá se, že Mehrabian spustil nebezpečný (protože atraktivně vypadající) řetězec generalizací.

.....

V polovině 90. let se ohradil vůči rozšířenému generalizování sám Mehrabian a připomněl, že je řada sdělení v konkrétních mezilidských vztazích a situacích, kdy verbální složka se blíží třeba i 100% celého sdělení. Například v případě, kdy někomu přesně popisujeme, kde a co najde a jak se tam dostane. Tón, jímž to říkáme a naše mimika mohou být zcela zanedbatelné. Mehrabian znovu zdůraznil, že měl tenkrát na mysli komunikování citů a postojů. Tedy vzbuzování sympatií.

A tak se ještě zamysleme nad tím, jak je tomu se sympatiemi? Mohlo by být přece jen možné kvantifikovat, čím a v jakém poměru v nás někdo vzbudí sympatie a někdo jiný se nám naopak stane nesympatickým? Ani zde poměr 7 : 38 : 55 neuspěje. Kde jsou takové proměnné jako vzhled? (Lidé krásnější bývají spíše sympatičtí než lidé se stigmatem.) Kam se ztratily proměnné jako upravenost? Rysy jako altruismus, nebojácnost, vlídnost? Mužnost muže a ženství ženy? Bývají nám sympatičtí ti, kdo se zastanou slabších, jsou pohotoví a zároveň neshazují druhé… Někdy ani nevíme, čím vším to je, že je nám někdo sympatický… Ale jedno je jasné. Nebude to jenom textem, hlasem a mimikou ve tváři! Na co to tedy vlastně přišli v roce 1967 Albert Mehrabian se Susan Ferrisovou? Možná že – ve své podstatě – na nic. Psychologicky vzato.

Nezpochybňuji tímto článkem ohromný dopad, který často mají naše neverbální projevy na vyvolání dojmu u druhých. Nad otřepaným vyčíslováním tří složek v naší komunikaci by však čtenář měl napříště vždy zpozornět. A být si vědom, že mu zase někdo předkládá něco, co obecně neplatí, něco, co v psychologii nikdy nebyla a není pravda.

doc. PhDr. Zbyňka Vybíral, Ph.D., Psychologie dnes 8, 10, s.6–8, publikováno se svolením autora

Přes toto zpochybnění, ba skoro vyvrácení Mehrabianova modelu si myslím, že lze tvrdit, že komunikátoři, kteří vzbuzují nevěrohodnost, neporozumění a nedůvěru, mají něco společného: buď blábolí nesmysly nebo sdělují smysluplný obsah nevhodným způsobem nebo jsou to prostě lidé, kteří ač sdělují smysluplný obsah a sdělují jej vhodně, mají charakter (který se zákonitě projevuje navenek), který není příjemcům informace příliš po chuti.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se