10 nejdůležitějších zásad leadershipu dle Jima Kouzese

Jamem Kouzes se s Barry Possnerem zabývají výzkumy v oblasti leadershipu od roku 1982.

Přesto, že s oběma výzkumníku nesouhlasím s jejich, podle mě, přespříliš zjednodušeným pojetím leadershipu jako sadu behaviorálních kompetencí, sadu dovedností a schopností, které jsou přístupné a naučitelné každému, kdo má motivaci a touhu se to naučit („a set of skills and abilities that are accessible and learnable by anyone who has the motivation and desire to learn ”), určitě stojí za to se seznamovat s výsledky jejich bádání. Jsou seriózně vědecká. Například vloni (2008) dokončili ambiciózní projekt analyzující 950.000 vyplněných dotazníků z leadershipu.

Nedávno se Jim Kouzes ve článku The top ten leadership lessons zamyslel nad otázkou: „Kdybych mohl za ta léta vybrat těch deset nejpodstatnějších věcí v leadershipu, jaké by to byly?”

V tomto článku naleznete ve zkrácené formě jeho deset zásad. Určitě stojí za to se nad nimi zamyslet.

1. Leadership je záležitostí každého

Lídři jsou všude, kam se podíváme. Ve veřejném i privátním sektoru. V malých i velkých organizacích, v hi-tech i low-tech sektorech. Lídři jsou staří i mladí, jsou to muži i ženy.

Leadership není rezervovaný pro ty, kteří k němu mají genetické předpoklady. Ani není výlučnou věcí těch nahoře. Není to ani o získané formální moci. A určitě to není o tom být hrdinou.

Lídrem může být každý.

Kdyby Kouzes věděl, že jeho článek bude čten i v Česku, jistě by tady napsal i zmínku o tom, k čemu vlastně je leadership dobrý. Mám dojem, velmi silný dojem, že „se to tady stále moc neví”, a že se stále ještě nevyčerpali jednodušší možnosti, jako je hrubý nátlak, úplatky, manipulace a podvody. Tak proč o to usilovat?

2. Základem vedení je kredit

Za 26 let bádání Kouzese a Possnera odpovídají lidé na otázku, co musí lídr, kterého chtějí dobrovolně následovat, stále stejně. Důvěryhodnost. Lidé zkrátka musí důvěřovat lídrovi. Z toho plyne První zákon leadershipu: „Pokud nevěříte poslovi zpráv, nevěříte ani zprávě.”.

A jsem u toho, proč se mi nelíbí definice leadershipu Kouzese a Possnera. Prostě se nedomnívám, že důvěryhodnost je dovednost. Důvěryhodnost je otázkou charakteru, postojů a hodnot, které se nějak projevují navenek ve svém chování. To, že se někdo naučí chovat, jako by měl charakter, vůbec nemusí znamenat, že jej má. Rozdíl se, věřte mi, velmi dobře pozná v momentě, když již nejde o samotné chování, ale třeba o hodnoty (např. peníze), identitu (čest, spravedlnost, pověst), nebo dokonce o samotnou existenci: necharakterní lídr obětuje své zájmy až nakonec.

Kouzes k tomu radí: naučte se chovat důvěryhodně a chovejte se tak. Zkráceně řečeno platí Druhý zákon leadershipu: „K tomu, abyste se stali důvěryhodnými lídry musíte dělat to, co hlásáte.”

3. Osobní hodnoty lídra podněcují zaujetí druhých

Lidé očekávají, že jejich lídři budou bojovat za své hodnoty a přesvědčení. Proto je lidé musí znát. Znamená to, že lídři je musí umět komunikovat. Z výzkumů se ukazuje, že právě ti, kterí umí své hodnoty a přesvědčení ukazovat a umí je spojovat s přesvědčeními a hodnotami lidí, které vedou, jsou těmi nejlepšími lídry.

A jsme zase u toho. Snad si někdo nemyslí, že opravdová přesvědčení a hodnoty se lze naučit jako násobilku? Ty se dělají jinak!!! I když nepochybuji o tom, že mnozí lidé, kteří chtějí vypadat jako vůdci, se to ve spolupráci s marketingovými a PR agenturami opravdu učí. Jaký je však výsledek? Při prvním závanu větru opadá z takového člověka marketingový nános leadershipu jako zpuchřelá omítka.

„Osobní hodnoty jsou podstatné pro zaujetí ... a integritu a autenticitu,” dodává Kouzes.

4. Buď vedete příkladem, nebo nevedete vůbec

Jediným způsobem, jak se lidé přesvědčí, že hodnoty, které hlásáte, jsou pro vás opravdu důležité, je, že se chováte s těmito hodnotami v souladu. A toto chování má pro následovníky, pro jejich zaujetí pro vzsoký výkon a výsledky, velký význam.

A jsme zase u toho. Pokud jsou hodnoty a přesvědčení naučené, opravdu může mít člověk problémy se chovat s nimi v souladu. Protože přirozená tendence je chovat se v souladu se svými skutečnými hodnotami. Příklad: pokud bych si dal pro pěťák vrtat koleno, je možné se naučit chovat jako altruista. Dá to však práci. A stále hrozí nebezpečí, že ve slabé chvilce se navenek projeví mé skutečné hodnoty.

5. Pohled vpřed je nezbytným předpokladem leadershipu

V nedávné provedeném výzkumu 72 procent respondentů uvedlo, že právě pohled vpřed je pro ně tou nejhledanější charakteristikou lídra. Senior manažeři to uvádějí dokonce v 88 procentech případů. Lidé očekávají, že lídři budou mít představu o směru organizace, a že tuto představu budou následovat. Tato schopnost dát budoucnosti hmatatelnou představu výrazně odlišuje lídry od ostatních.

6. Leadership není pouze o vizi lídra

Není to pouze vize, co lidé od lídrů očekávají. Ani náhodou! Vize budoucnosti dělají i proroci. Lídři lidem navíc ukazují, a to je podstatné, co její dosažení bude pro každého z nich znamenat. Jak se v rámci této vize naplní tužby a přání každého jednotlivce. Nejlepší lídři rozumí lidem a z vize dělají vizi sdílenou.

7. Výzvy jsou příležitostmi pro velikost

„Když se lidí ptáme,” píše Kouzes, „jaký mají nejsilnější zážitek z leadershipu, mluví o dobách krize, dobách protivenství, změn a velkých obtížích.”

Lídři opravdu nejsou od toho, aby udržovali status quo. To nejlepší přichází při výzvách. Studium leadershipu je nevyhnutelně spojeno se studiem toho, jak se muži a ženy vypořádávají s ústrky, protivenstvími, transformacemi, přechody, novými začátky a jinými významnými změnami. Je to také studium toho, jam muži a ženy narušují pohodlí a status quo, jak aktivně vyhledávají nové příležitosti. Leadership nelze oddělit od výzev.

8. Lídři jsou týmovými hráči

Lídři sami o sobě ničeho nedosáhnou. Je to právě úsilí každého ve spolupráci všech zúčastněných směrem ke společnému cíli. V centru všeho je důvěra. Bez důvěry nelze vést.

Standardním a chybným pojetím lídra je, že je to ten nahoře, který o všem rozhoduje. Nikoliv. Pokud má jedinec takové přesvědčení, bude možná diktátorem, ale lídrem ne. Lídr to dělá jinak. Je pravdou, že skoro všechno, i rozhodnutí sama, výrazně ovlivňuje. Ne, že rozhodnutí činí a donucuje lidi k činnosti. Dělá to tak, že ukazuje směr a lákavý cíl, kde jej ostatní nevidí. A sám tam jde. Jde v tom ostatním příkladem. A ostatní jej dobrovolně, bez donucování, následují. A často běží tak rychle, že se lídr jenom diví.

9. Leadership je vztah

Leadership je vztahem mezi lídrem a vedenými. Tento vztah má svojí dynamiku. Nejlepší lídři usilovně budují vztahy založené na vzájemném respektu, vzájemné důvěře a podpoře, protože vědí, že právě kvalita tohoto vztahu determinuje kvalitu výsledků. Emoční inteligence lídra přispívá k jeho efektivitě lídra více, než jeho odborná, technická expertíza. Nejlepší lídři vědí, že jejich prací je umět vyvolat v ostatních lidech pocit a) že jsou schopni to zvládnout, b) že mají chuť to zvládnout.

10. Péče je srdcem leadershipu

Veřejnost si myslí, že manažeři mají být chladnými a racionálními. (

A myslí si to i hodně manažerů
): „není to nic osobního je to jenom business.” Výzkumy ukazují pravý opak.

Ti nejlepší, nejvýkonnější a nejefektivnější manažeři a lídři jsou nejotevřenějšími a nejstarostlivějšími. Silně sdílejí pocity ostatních. Předávají svoje emoce a cítí pocity druhých.


Tak co nového jsme se tady dozvěděli? Nic. O tom všem se lze na Vedeme.cz dočíst v předchozích příspěvcích. Ovšem tady je to shrnuto do deseti velmi srozumitelných bodů. A myslím, že bodů výborných.

Mám k článku ještě dvě závěrečné poznámky:

Poznámka 1: vnější chování má své vnitřní příčiny

Psal jsem o tom, že se domnívám, že hodnoty a přesvědčení, jakož i pocit identity a sounáležitosti se nejde naučit jako násobilku. To neznamená, že nejdou změnit. Jdou. Transformační leadership se nazývá transformačním právě proto. Pod vnitřní transformací se rozumí právě změna uvedených postojů, přesvědčení, hodnot, pocitu vlastní identity atd. Vnější chování a související dovednosti a schopnosti se zákonitě dostavují jako důsledek vnitřní transformace. To, že někomu nemusí jít leadership není proto, že by byl hloupý, nebo neschopný. Ale proto, že se této vnitřní transformace bojí, nebo neví, jak na ní. Vyzkouší to tedy zvládnout jako násobilku. Takový leadership však dlouhodobě nefunguje. A protože nefunguje, pak je již jenom krůček k tomu nazvat celý leadership nesmyslem. Je to bezpečnější, než připustit svá vlastní omezení, či selhání.

Není však nutné vnímat omezení, jako omezení, nebo osobní selhání. Je lepší je vnímat jako výzvu. A se smysluplnými výzvami stojí za to se poprat.

Vnitřní transformace se většinou uskutečňuje dvěma základními způsoby. Může být iniciována opravdu drsnou změnou vnějšího prostředí, jako je například okamžitý vyhazov z významné pozice, veliká nespravedlnost, náhlá smrt hodně blízkého člověka a podobně. Tato jednorázová transformace může, ale nemusí vést k žádoucímu cyklickému procesu transformací. Většinou nevede. Výhodou metody „náhlého úderu” je rychlost, se kterou působí.

Druhým způsobem iniciace transformace je moudré vedení ze strany nějakého „Mistra”, který „Žáka” naučí, jak na to. Nevýhodou tohoto způsobu je dlouhá doba. Výhodou je opakovatelnost a udržitelnost.

Poznámka 2: chování se lze naučit. Je lépe, když je v souladu s vnitřními příčinami

Kouzes a Possner vnitřní příčiny neřeší. Zabývají se jenom jejich vnějším důsledkem - chováním. Věří, že každý se může naučit chovat se jako lídr. S tím absolutně souhlasím. A nesouhlasím s tím, že daný produkt pak bude zaručeně lídrem.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se