Když váš šéf nezná nebo neumí

Neználek

Víte, že průzkumy (Work Foundation 2003) ukazují, že 78% top manažerů v organizacích podporuje vzdělávání, trénink a koučování v oblasti leadershipu? Víte také, že ty samé studie ukazují, že pouze 25% top manažerů se v oblasti leadershipu vzdělává, zatímco u jejich podřízených manažerů je to 50%?

Pokud nejste až na samém vrcholku organizační pyramidy, může se tedy stát, ba je to opravdu docela pravděpodobné, že váš šéf toho o vedení lidí moc neví nebo to neumí.

Je psychologicky velmi obtížné mít nadřízeného, který zná méně, než vy, nadřízeného, o kterém víte, že to evidentně nezná nebo neumí.

O tom, jak se s touto skutečností co nejlépe vyrovnat, si povíme v tomto příspěvku.

Nebudu řešit případy, kdy šéf je „bestie”, ať bestie blbá či inteligentní, ale pouze ty případy, když u svého šéfa identifikujete závažné nedostatky ve znalostech a výkonu jeho manažerské profese. Což v 78% případech bude ve vedení lidí.

Trápit se

Je možné se tím trápit, je možné být naštvaný a rozladěný. To však není příliš produktivní. Jediné, co tím v podstatě můžete dosáhnout je poškození vašeho zdraví. Výsledek, který pravděpodobně není tím, který chcete.

Můžete se tomu však vyhnout, nebo dokonce při tom něčeho dosáhnout.

Vyhnout se

Lidé, kteří se řídí mentálním vzorcem „směrem od”, z organizace, nebo přesněji řečeno od svého šéfa, obyčejně odcházejí. Chtějí se totiž svým negativním pocitům vyhnout. Pravděpodobnost, že v budoucím zaměstnání náhodou získají ideálního šéfa však není příliš vysoká. Pokud jste tedy rozhodnuti odejít, je dobré učinit opatření k tomu, abyste zabránili opakování, abyste se vyhnuli tomu, že ani váš budoucí šéf nebude pro vás akceptovatelný. Doporučuji, abyste si volili práci nejen z hlediska firmy, pozice, platu, ale také i s ohledem na vašeho šéfa. Ba dokonce bych řekl zvláště s ohledem na šéfa. To proto, že jediné, co mohou plat, firemní benefity a podobné věci z dlouhodobého pohledu udělat je, že Vám odstraní nespokojenost. Vaši trvalou spokojenost však může zabezpečit jenom dobrý manažer.

Ke svému šéfovi, který není zrovna tím vaším ideálním šéfem, můžete zaujmout i jiný postoj. Takový, ve kterém máte příležitost spíše něčeho dosáhnout, než se, jako v předchozím případě, něčeho zbavit.

Něčeho dosáhnout

Je to cesta, kdy situaci změníte na dosažení nějakého přínosu. Zde se můžete rozhodnout, zda přínos z toho bude mít pouze jedna strana - organizace, nebo Vy - nebo se rozhodnete, že budete usilovat o přínos všech zúčastněných stran.

Přínos pro organizaci

Je překvapivě mnoho lidí, kteří si volí tuto cestu: zůstávají ve své nekonfliktní komfortní zóně, ve které není třeba vyvíjet nějaké zvláštní úsilí. Stačí totiž jakžtakž potlačit svoje negativní emoce, příliš se netrápit, nebýt moc naštaní a rozladění, brát situaci takovou, jaká je a podávat při tom alespoň takový výkon, který není důvodem k vyhazovu.

„Držet hubu a krok” jde vydržet dělat celá léta.

Přestože vás tento způsob žití bezprostředně neohrožuje na zdraví, nelze v něm spatřovat nijak zvláštní osobní přínos. Myslím, že je možná dávat životu více a více z něho dostávat.

Přínos pro Vás

Jiní lidé v dané situaci přesto podávají větší, než průměrný výkon. Nemusí to být jenom kvůli nastavenému způsobu odměňování a často je to spojeno s přesvědčením, že stávající stav není dlouhodobě udržitelný a vnímají to jako svoji velkou příležitost k brzkému postupu. S tímto přesvědčením a vizí žijí a odvádějí dobrou práci.

Osobní přínos však lze nalézt nejenom v reálné možnosti brzkého postupu. V případě, že nadřízený manažer se nějakým způsobem významně podílel na minulých úspěších organizace, je téměř jisté, že je možné se od něho mnohé naučit: Jak to dělal, že to dělal dobře? Co dělá špatně a jaké důsledky to má? Buďte si jisti, že můžete velmi významně eliminovat svoje slabiny i posílit silné stránky. A až budete mít pocit, že jste se naučili to, co jste chtěli, můžete se rozhodnout, co dál. Zda odejdete, nebo se zakopete a budete čekat, až „se něco stane”.

Kromě vyhnutí se nepříjemné situaci, kromě vzdání se přínosu pro sebe, a kromě získání přínusu pouze pro sebe existuje další, nejvyzrálejší cesta: pokusit se dosáhnout přínosu pro všechny zúčastněné strany.

Přínos pro všechny

Tento způsob je pro vás osobně i pro celek rozhodně nejhodnotnější a nejtrvalejší. Je zároveň trochu obtížnější, než ostatní popsané přístupy.

V prvé řadě to znamená jít za nadřízeným a otevřeně mu sdělit, že dle vašeho názoru má v určitých oblastech konkrétní rezervy. Říci mu, jaké to má pro organizaci negativní důsledky a nabídnout mu v tom vaši pomoc.

Z osobní zkušenosti i zkušenosti ostatních vím, že v drtivé většině případů bude vaše nabídka akceptována. Za předpokladu, že máte svoji nabídku podloženou svým dobrým výkonem. Pokud dobré manažerské výsledky nemáte, nebude vaše nabídka jako nedůvěryhodná s velkou pravděpodobností akceptována.

V případě její akceptace však získáváte neobyčejný prostor pro svůj osobní rozvoj: můžete dělat věci, které jste zatím nedělali, máte podstatně větší příležitost se od svého nadřízeného něčemu přiučit. U svého manažera získáváte také podstatně větší kredit vyspělého manažera. A tím, že doplňujete určité manažerovy mezery hodně získává celá vaše organizace. Brzy to pozná nejen organizace, manažer ale i vy.

Toto je opravdu to nejlepší, čeho lze dosáhnout.

Ano, může se stát, že vaše nabídka nebude z nějakých důvodů akceptována. Nemyslím si, že pro dobrého pracovníka by to měla být nějaká katastrofa. Prostě jste to s dobrým úmyslem zkusili, nevyšlo to, no a co? Není to vaše chyba: ani profesní ani morální selhání. Alespoň nyní víte, na čem jste. A můžete s klidným svědomí směle kráčet dál. Po které cestě to bude, to se musíte rozhodnout Vy ...


Komentáře   

 
0 # Zkusili jste to někdo? a vyšlo či ne?
Renata Vínovská 2007-05-23 16:47
Tohle by mě docela zajímalo. Opravdu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Zkusil jsem to
Autor 2007-06-30 14:23
Zkusil jsem to - viz dále.
Když jsem byl šéfem, tak jsem tomu, že lidé znají více, než já, předcházel tak, že jsem se z toho snažil udělat standard: razil jsem heslo, že lidi, kteří umí, nebo znají méně, než já, jsou neperspektivní. Mojí prací bylo, aby mě každý alespoň v něčem předběhl. Mohu s hrdostí prohlásit, že mnoho a mnoho lidí mě předběhlo naprosto ohromujícím způsobem. I po letech se s nimi scházím a opravdu se nestačím divit, jak jsou fantastičtí. Dokonce i v managementu.

Jako mladík na podřízené pozici, jsem zpočátku fungoval podle vzorce vyhnout se. Záhy jsem však zjistil, že úprk přinese jenom krátkodobou úlevu. Z dlouhodobého hlediska, pár měsíců až rok, se zase ocitnete ve stejné situaci - vždycky a zákonitě v něčem šéfa předběhnete. Když ne, pak jste, upřímně řečeno, mizerný pracovník.

Poté jsem na podřízených pozicích fungoval metodou přínos pro všechny. Musím potvrdit, že moji nadřízení až s neskutečně překvapivým porozuměním vyslechli moje výhrady. Bez výjimky. Stalo se, že je akceptovali a bylo to fajn. Stalo se i, že je neakceptovali. A také to bylo fajn: rozloučili jsme se jako lidé a jsme stále, i po letech, kamarádi.

Stačí to, slečno (paní) Vítovská takto?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se