Hlídejte si, co doopravdy milujete

Mnohé organizace inzerují, že tím nejcennějším aktivem jsou jejich zaměstnanci, a jejich šéfové to prokazují tak, že milují zaměstnance jako Bůh. A v tom je problém.

Náboženství opravdu přesvědčilo lidi, že tam někde na obloze žije muž, který pohlíží na všechno, co děláte, a to každou minutu, každý den. A tenhle neviditelný muž má speciální seznam deseti věcí, které nechce, abyste dělali. A pokud některou z těchto věcí provedete, má speciální místo, které je plné kouře a pálení a mučení a muk, kam Vás pošle, abyste tam žili a trpěli a hořeli a dávili se a vyli a naříkali, a to stále a navždy až do skonání věků... On Vás však miluje!

George Carlin

Někteří šéfové se chovají podobně. Neříkejte, že ne, potvrzují to empirické výzkumy. Milují Vás, když uznáváte jenom je, když jste poslušní, když děláte jenom to, co předpisy nebo oni chtějí a neděláte to, co nechtějí, a když se tak nechováte, projeví svůj hněv a udělají Vám ze života peklo. A není výjimkou, že při tom lidi dokonce terminují.

Říká se, že se on (On) hněvá proto, že my lidé mu to (co stvořil) svými ne(bohu)líbivými činy ničíme. Běžný (většinový) projektový manažer dobře ví, že to, co mu nejvíce kazí "jeho" projekty (přesně řečeno projekty, za které nese vůči nadřízenému odpovědnost), je lidský faktor. Někteří otcové jsou schopni seřezat své dítě, když jim toto poškrábe jejich oplechovaného miláčka.

Neřekl bych, že se zde jedná o lásku k lidem (ti jsou zde vnímáni jako "ti, kteří v tom dělají bordel"), jako spíše lásku k tomu, o čem jsou přesvědčeni, že je jejich dílem, nebo vlastnictvím.

Každý řídící pracovník, nebo fyzik či chemik má plné právo být silně znepokojen, pokud se provozovaná a vytěžovaná (mrtvá) hmota či energie nechová podle stanovených (organizačních či fyzikálních) vzorců (například když si zahřívaná voda bublá při libovolných teplotách), avšak lídr, který vede živé lidi (včetně sebe) směrem k další úrovni jejich rozvoje, musí být silně znepokojen, pokud se tak chovají.

Láska k neživým věcem, k dokonalému pořádku, predikovatelnosti a absolutně platným zákonům je podle humanistického psychologa Ericha Fromma (viz jeho kniha Lidské srdce) typem duševní poruchy - je v živém světě blábolem, nesmyslem, zatemněním mysli. Tuto poruchu nazval nekrofilií.

[Nekrofil] Miluje kontrolu a v aktu kontroly zabijí život. Života se až do hloubky obává, poněvadž je nespoutaný a je samou svou podstatou nekontrolovatelný.

Erich Fromm

Blázni si nemohou vybrat, zda budou normální. Jsem hluboce přesvědčen, vlastně to vím docela určitě, že u normálních lidí je volba mezi láskou k životu a neživotu otázkou jejich rozhodnutí. Můžeme se rozhodnout, co budeme milovat více.

Doporučuji se rozhodnout - a to nejenom kvůli leadershipu, ale i kvůli zachování své vlastní příčetnosti - k lásce k životu, jeho budování, rozvoji a k jeho ochraně. Ani ne tak proto, že to hezky vypadá navenek, ale zejména proto, že je to v souladu s realitou, která nás obklopuje: život je jiný, než neživá hmota a energie, a to i přesto, že se z hmoty a energie vynořuje.

Kdyby nekrofilní vůdci nepředstírali, že jsou budovateli a ochránci, byl by počet lidí, kteří jsou k nim přitahováni, sotva dost velký na to, aby jim dopomohl k uchvácení moci, a počet těch, které naproti tomu odpuzují.

Erich Fromm

Je také dobré si uvědomit, že rozpor mezi realitou a jejím vnímáním způsobuje nekrofilům značné utrpení. Mají to opravdu těžké: furt jim v tom někdo (život) dělá bordel. Nabourává jim jejich plán, chodí pozdě, nechová se v souladu s předpisy, remcá, pořád si něco vymýšlí, ... Nekrofilové tím trpí psychicky, a pak trpí i fyzicky - vysokým krevním tlakem, zažívacími potížemi, apod., což jim způsobuje další psychické potíže. Nekrofilové jsou tak často spíše živé mrtvoly, než veselí, šťastní, zdraví lidé.

Zejména technici a lidé dělající exaktní vědu (matematika, fyzika, chemie) mají větší tendenci upadnou do spárů nekrofilie více, než humanitně orientovaní lidé, zoologové, biologové a tak. Svoji profesi z oblasti neživ o ta je třeba, přinejmenším ve vlastním zájmu, promyšleně a dostatečně objemově doplnit o činnosti spjaté se životem, a to nejlépe v úzkém osobním sepjetí s ostatními lidmi. To, že jim to dělá často problémy, je indikátorem toho, že se v tom mohou (a měli by) zlepšovat. Sám jsem byl, jako fyzik a matematik takový "divný" a dalo mi dost práce to jakžtakž vyvážit. Zpětně mohu říci, že mi v tom pomohly zejména poznatky z evoluční teorie, kosmologie, teorie komplexních systémů, psychologie, vývojové vědy a vybrané "měkké dovednosti".

Nestačí se jenom rozhodnou zda budeme milovat život, je třeba jej také opravdu milovat. Určitě si to vyžaduje sebereflexi, a někdy i docela značné sebeovládání. Dá se v tom však praktikováním zlepšovat - zahrnovat do své lásky čím dál tím více života.

Okolo nás je spousta dobrých příkladů lidí, od kterých se můžeme učit lásce k životu. Nejjednodušším (to neznamená, že nejsnadnějším) příkladem je nepodmíněná mateřská láska: je fascinující vidět, jak některé matky milují své děti přestože nám se zdají být nemilováníhodné (např. děti s těžkou vývojovou poruchou). Nevybíravě milovat všechny členy své rodiny, pracovního týmu, národa, rasy jsou postupnými dalšími krůčky k milování všech lidí. Pak následují savci, teplokrevní živočichové, obratlovci, bezobratlí, rostliny, a nakonec až celá biosféra.

Na lásku k životu existují docela dobrá meditační cvičení (např. Loving kindness meditation). Nepleťte si je však, prosím pěkně, se sice funkčními (říká se to o nich), ale v podstatě sebeobelhávacími pozitivními afirmacemi (miluji toho vola vedle, miluji toho vola vedle, miluji toho vola vedle, ...). Sebeobelhávání není ekologické vůči sobě sama, je to spíše poškozování živého tvora.

Doopravdy, nefalešně a nemanipulativně vést sebe a druhé dá práci i kvůli požadavku nepodmíněné lásky k sobě a nim. Opravdu milovat život kvůli němu samému je to, oč tu běží. A zabere to celý život.

Posledních několik let pracuji na tom, abych do své lásky zahrnul i slimáky, kteří mi na zeleninové zahrádce sežerou úplně všechno, a jednoho známého českého politika, o kterém mám dost údajů na to, abych věřil, že je psychopatickým narcistickým nekrofilem. Nijak zvlášť se mi to zatím nedaří. U slimáků jsem se sice za ty roky od jejich okamžité radostné likvidace trochu posunul (ničím je s lítostí), avšak u onoho politika jsem se zatím nehnul ani o píď; i když se to nezhoršuje, o nějakém zlepšení nemůže být ani řeči. V každém případě si o nich stále myslím, že pro podporu rozvoje života by bylo nejlepší je přesídlit na nějakou jinou planetu. Jak říkám, milovat život, i když nám osobně zrovna nejde moc pod fousy, je práce na celý život.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se