Poskytujte lidem bezpečnou základnu

Bezpečná základna (angl. secure base) je odborný termín pocházející z tzv. teorie Attachementu. Četnými studiemi se prokázalo, pro co a nakolik je důležité poskytovat bezpečnou základnu právě narozeným dětem, pak dětem lezoucím, pak žvatlajícím, pak dětem předškolním a školním. V osmdesátých letech, kdy se v teorii Attachmentu přešlo ke studiu dospělých, se k tomu ještě zjistilo, že je poskytování bezpečné základny důležité i pro dospělé, a to nejen pro hodnotné a trvalé vztahy, ale i, což je v kontextu managementu často ještě důležitější, pro excelentní individuální výkon toho, kdo onu bezpečnou základnu má.

Ačkoliv teorie Attachmentu patří mezi nejvlivnější a empiricky značně probádané a podložené teorie, které vysvětlují vztahy mezi lidmi a předvídají chování lidí v nich, s inkorporací této teorie do managementu (a leadershipu) se zatím toho moc neudělalo; zatím existují jenom první vlaštovky zvěstující příchod. Nevadí, v tomto článku to napravím. Napravím to ani ne tak z teoretického hlediska (na to tady, ve Vedeme.cz, "nejsou lidi"), jako spíše z pohledu praxe.

Nejdříve se ovšem zastavím u otázky "pročpak to"? Proč je tak důležité, zásadně důležité, poskytovat druhým bezpečnou základnu? Při tom se krátce zmíním, nakolik jsme toho, podle průzkumů, asi tak schopni. Přiložím Vám k tomu bonbónek ve formě minitestu, abyste si mohli ověřit, jak jste na tom právě Vy. No a pak již jenom ony slíbené praktické rady.

Bezpečná základna

Bezpečná základna

S vlastním termínem bezpečné základny přišla roku 1967 Mary Ainsworthová, matka teorie Attachmentu. John Bowlby byl otcem.

Od těch dob se v psychologii, hlavně té vývojové a vztahové, a v terapii orientované na lidi, pod bezpečnou základnou rozumí jakýsi psychologický fundament, ze kterého se člověk, kterému je poskytován, může odrazit a vyrazit do nebezpečných, nebo neznámých vod. Je zároveň přístavem, kam se lze, ve chvílích zmatku, nejistoty, proher a stresu, uchýlit.

Abych ten pojem poněkud přiblížil. Představte si hodně vysokou třešeň a hodně dlouhý žebřík. Odvážlivci ať si představí hodně obtížnou skálu. Vaším úkolem je, jak jinak, dostat se až nahoru a tam natrhat sladké ovoce. Je úplně normální, že pokud polezete osamoceni, a na kilometry kolem Vás nebude ani živáčka, budete cítit lehký diskomfort a nepolezete tak odvážně a jistě, jako když Vás při tom bude někdo jistit, nebo alespoň když tam bude stát nějaký důvěryhodný člověk s brašnou první pomoci a mobilem v ruce. Ten člověk Vám tím poskytuje psychickou bezpečnou základnu. Kdyby něco, je tady pro Vás. Díky ní, bezpečné základně, lezete jistěji, rychleji, výše a lépe. Ne, že by to bez ní nešlo vůbec, ale s ní to jde lépe.

Bezpečná základna je dobrým (a pro děti podstatným) výchozím předpokladem pro to, aby člověk mohl zkoumat, rozvíjet se a učit.

K tomu několik odborných citátů:

Koncept bezpečné osobní základny, ze které může dítě, adolescent, nebo dospělý vyjít a zkoumat, a na kterou se čas od času může vrátit, je tím, který považuji za zásadní při porozumění tomu, jak se vyvíjí emočně stabilní osoba a jak v průběhu celého svého života funguje..

John Bowlby

BOWLBY, John. 1988. A secure base: parent-child attachment and healthy human development. New York: Basic Books. (Tahle kniha je určena pro odborníky: psychology, terapeuty, sociální pracovníky a tak. Dost se věnuje i dětem.)

Na základě tohoto citátu bych ještě svůj výklad doplnil o to, že ne každý člověk měl nebo má tuto bezpečnou základnu. Nemá-li, pak má, a to téměř jako pravidlo, problémy. Psychické, vztahové i fyzické. Někdy je to jenom lehké znepokojení, jindy to může být až na prášky, nebo dokonce (sebe)vraždy.

To potvrzuje i druhý citát.

Pokud se cítíme bezpečně, ..., máme svět u svých nohou, Můžeme přebírat riziko, a následovat své sny. A co když nám onen pocit bezpečí chybí? Pokus i nejsme jisti, že blízká osoba nebo romantický partner věří v to, co v nás je a podporuje nás, a je zde pro nás, když si to čas vyžaduje, zjišťujeme, že je o mnoho těžší si udržet koncentraci a tok života.

Amir Levine a Rachel Hellerová

LEVINE, Amir a Rachel HELLER. 2010. Attached:  The New Science of Adult Attachment and How It Can Help You Find - and Keep - Love. New York: Penguin Group. (Tohle je čtení pro každého. Pro zasmání se, zamyšlení, inspiraci i poučení. Hodně se věnuje dospělým.)

Pokud Vám o tohle nejde, pokud Vám nejde o to, aby druzí lidé takovou základnu měli, máme tu problém. Pro lidstvo by sice bylo lepší, abyste okamžitě opustil(a) manažerskou pozici (a vlastně každou pozici, kde máte co do činění s lidmi) a šel (šla) dělat něco pro Vás vhodnějšího, ale zatím to tak nechme. Ještě se k tomu v posledním odstavci vrátím.

Jak jsme/jste na tom?

Je příjemné vědět, že většina lidí, tak 55% až 60%, má na to poskytovat druhým bezpečnou vazby. Jejich vazbový styl je, jak se tomu odborně říká, bezpečný.

Zkuste si najít, k čemu asi tak inklinujte vy. Z následujících tří tvrzení, které jsem adaptoval od výše uvedené Levine a Hellerové, si vyberte to, které Vám při utváření a provozu hodně blízkých vztahů vyhovuje nejlépe.

  1. Je pro Vás důležité si zachovat svoji nezávislost a soběstačnost a často této autonomii dáváte přednost před důvěrnostmi. I když chcete být blízko k druhému, cítíte se poněkud nekomfortně, pokud je partner příliš důvěrným a máte tendenci si ho držet poněkud od těla. Netrávíte příliš času starostí o vztahy nebo o to, že budete odmítnut(a). Máte tendenci se příliš druhým neotvírat, což ostatní lidé hodnotí jako to, že jste osobou poněkud emočně zdrženlivou. Ve vztazích se u Vás často rozsvítí varovné světélko, že se partner vtírá do vašeho výsostného území, nebo že chce nad Vámi převzít kontrolu.
  2. Je pro Vás přirozené být ve vztazích osobou vřelou a milující. Užíváte si důvěrností, a to aniž by se o vztahy přespříliš obával(a). Ve vztazích berete věci tak jak jdou a přičemž Vás (ve vztazích) hned tak něco nevyvede z míry. Partnerovi efektivně sděluje své potřeby a pocity, umíte velmi dobře vnímat emoční příznaky svého partnera a reagovat na ně. Se svým partnerem otevřeně sdílíte své úspěchy a problémy a jste schopen(schopna) mu být k dispozici vždy, když si to okolnosti vyžadují.
  3. Milujete být velmi blízko svému partnerovi a máte kapacitu pro značnou důvěrnost. Přesto se často obáváte, že partner si nepřeje být tak blízko, jak si přejete být Vy. Vztahy mají tendenci spotřebovávat značnou část vaší emoční energie a hodně se jimi zaobíráte ve svých myšlenkách. Máte tendenci být velmi citlivý (citlivou) na malé odchylky partnerových nálad a chování, a přestože vaše smysly Vám často dávají za pravdu, berete partnerovo chování až příliš osobně. Ve vztahu prožíváte hodně negativních emocí a snadno se znepokojíte. Jako důsledek vykazujete tendenci udělat něco, nebo něco říci, čeho později litujete. Pokud druhá osoba poskytuje hodně bezpečí a jistoty, jste schopen (schopna) odhodit své úzkosti, značné přehrabování se ve vztazích, a cítit se dobře.

Pokud jste si zvolili, že Vám nejlépe sedí dvojka, máte na to. Už to umíte a děláte, váš styl je bezpečný. Pokud jste si zvolili jiné odpovědi, je váš styl, jak se tomu říká, nejistý. Na poskytování bezpečná vazby však v zásadě také máte; nikdo nevymluví, že ne. I když jsou tu, jak říkají výzkumy, určité vrozené predispozice.

Pokud si nejste jisti, na Internetu (nebo v citované knize Levine a Hellerové) naleznete i mnohem sofistikovanější dotazníky.

Ať tak či onak, manažeři by měli být v poskytování bezpečné základny profesionály. Inklinuji k návrhu vyhodit ty, kteří to neumí a nedělají. To proto, že jsem názoru, že tím trpí organizační výkon, zaměstnanci a jejich rodiny, a to včetně domácích mazlíčků. Výzkumy, které teprve čekají na své provedení, podle mne potvrdí. :-)

Pod profesionální činností rozumím nenahodilou, ale uvědomělou, účelovou, promyšlenou a pravidelnou činnost. Pojďme do ní.

Jak to dělat, když na to máte, a co dělat, když ne

Ať na to máte, nebo ne, nejlepší cestou, jak se to naučit, je dělat to. Dělat to, co ještě neumíte a neděláte, dělat to úmyslně, promyšleně a pravidelně.

S odkazem na výzkumy provedené na Carnegie Mellon univerzitě v roce 2010 Levine a Hellerová uvádějí, že je to ve třech specifických chováních:

  • Buďte jim dostupní
  • Nevměšujte se
  • Povzbuzujte je

Být dostupným znamená být druhými, když to potřebují, k dispozici, a v ten moment jim věnovat svou plnou a nerušenou pozornost. Znamená to citlivě reagovat na jejich znepokojení, obavy a úzkosti. Když cítí potřebu se o Vás opřít, tak ať se opřou. Když cítí potřebu být na Vás (dočasně) závislými, tak ať jsou! Až si oddechnout, vyrazí zase "do světa". Čas od času je také dobré si ověřit, zda Vás náhodou nepotřebují.

Jednou jsem viděl manažera, který byl pro své lidi dostupný ve úterý a čtvrtky v době od 14:00 - do 16:00.

Manažer podřízené: "Ženská, nebrečte, teď na Vás nemám čas. Přijďte ve čtvrtek v 15:00."

Nevměšovat se znamená poskytovat druhým dostatečně prostoru. Takže není dobré druhé lidi svoji podporou zahlcovat, utlačovat, nebo jí dokonce diktovat. Spíše jde o to poskytovat ji jaksi nenápadně, jakoby za oponou. neformálně, neokázale, a určitě bez hlídání si reciprocity. Je třeba jim pomáhat tak, aby pocítili svoji vlastní sílu (a ne vaši), aby získali motivaci k zahájení své vlastní iniciativy. Dovolte jim, aby dělali to, co chtějí a jak to chtějí, a to aniž byste se snažili převzít nad situací kontrolu, nebo abyste podryli jejich sebejistotu a důvěru ve své (jejich) schopnosti.

Což také znamená držet svůj manažerský řídící a organizační instinkt na uzdě. Je určitě dobrý, o to žádná, ale zdivočelý je děsivý.

Manažer podřízenému: "Přeci jsem Vám jasně říkal, že máte udělat jedno kratší a druhé delší. A Vy jste to, kopyto jedno, udělal přesně naopak!"

Povzbuzovat znamená dodávat druhým sebedůvěru, akceptovat jejich osobnost, věřit v jejich potenciál, napomáhat jim rozvíjet jejich sebeúctu. (Například jsem si všiml, že obzvláště lidé s malou sebedůvěrou mají dobré vnímání toho, co zkazili, ale poněkud snížené vnímání toho, co se jim podařilo udělat dobře. Je dobré je nenápadně upozorňovat na to, co všechno se jim povedlo.)

Povzbuzování je dobré. Ale není-li k tomu ze strany manažera dodána reálná podpora, která opravdu napomáhá, tak se to povzbuzování časem zají.

Manažer podřízenému: "Vidím, že už máte třicátý třetí den nervy v háji, kruhy pod očima, manželství se Vám sype a tak. Soucítím s Vámi. Uvidíte, že se to časem zlepší, takže hlavu vzhůru! ... A teď si pojďme pohovořit o vašich restech a dalších úkolech."

Já tady ještě dodávám, že pro to, abyste tohle, tedy pomáhání druhým (poskytováním bezpečné základny), dělali dobře, je nutné, abyste to dělali rádi. Pak budete automaticky vyhledávat příležitosti k tomu, abyste to mohli dělat. A když to budete děla uvědoměle a pravidelně, tak se to, už jsem to říkal, naučíte dělat dobře.

Abyste to dělali rádi, tak předtím musíte být přesvědčeni, že to má smysl, že je to důležité, a to i pro Vás osobně. Tohle je v současném individualisticky fragmentovanému vnímání světa poněkud obtížnější. To totiž znamená "plavat" před hlavním proudem, což je vždycky obtížnější, než plynout s ním. Ujišťuji Vás, že i to, tedy být poněkud vepředu, se dá zvládnout (a mohu s tím pomoci). Každý lídr to dělá.

A ještě něco na úplný závěr: poměrně oblíbený outsourcing práce se "svými" lidmi na HR specialisty znamená totéž, co abdikovat na alespoň dobrý management.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se