Věnujte hodně pozornosti etice leadershipu

Morální štít lídraMnoho a mnoho lídrů padlo kvůli porušení etických principů. Ať byli sebechytřejší, sebecharismatičtější, sebevlivnější, jejich následovníci se od nich odvrátili. Morální selhání se prostě v leadershipu neodpouští.

V tomto článku přináším pět etických principů leadershipu.

Tyto principy jsem nevymyslel, ale převzal z šestnácté kapitoly šestého vydání knihy "Leadership" od Petera Northouse, který je převzal z akademické literatury věnující se etice a leadershipu, která je převzala a rozpracovala od svých četných předchůdců s kořeny až někde v antickém myšlení a v jiných tradičních myšlenkových koncepcích.

Etika leadershipu je poměrně komplexním subjektem. Zabývá se ctnostmi lídra, chováním lídra a důsledky, které jeho chování má.

Je dobré mít na paměti pět následujících principů etiky leadershipu.

Respekt

Respekt neznamená pokoru. Respektovat druhé neznamená dělat to, co druzí řeknou. Znamená to, že druzí musí býti bráni jako ti, kteří mají své vlastní autonomně nastavené cíle a hodnoty, mají na to nezadatelné právo, a nikdy nesmí být považováni čistě jako prostředek k dosažení cílů někoho druhého.

Kdysi jsem slyšel jednu z našich bývalých ministryní práce a sociálních věcí veřejně vysvětlovat nějaké své rozhodnutí. Tvrdila, že je třeba, aby "... naše pracovní síla bla bla bla...." A máme to tady. Pro ní je "to" jenom "pracovní síla". Tedy něco, co slouží k nějakým či něčím zájmům. Síla, která nemá své vlastní zájmy, sny, city, hodnoty. Jí šlo jenom o to, co s tou pracovní silou dělat, aby co nejlépe těm zájmům sloužila.

Lídří (a teď mluvím o lídrech, nikoliv o lidech ve vedoucím postavení) naopak pomáhají lidem uvědomit si a rozvíjet své vlastní hodnoty, účel, cíle, jedinečnost, výjimečnost tak, aby na sebe a svůj život mohli být hrdí.

Respekt k druhým je, a to je také důležité, nepodmíněným. Nepodmíněný výkony, šatem, inteligencí či čímkoliv jiným.

Zkrátka a dobře člověk, který respektuje druhé, bere druhé jako hodnotné lidské bytosti.

Do hry také vstupuje úroveň morální vyspělosti lídra. Je to o tom, jak široké okolí do svého respektu lídr zahrnuje. Málo morálně vyspělý lídr respektuje lidi pouze ve svém bezprostředním okolí, jako je třeba pracovní tým, nebo jeho rodina. Pokud se rozvijí, pak do okruhu svého respektu zahrnuje čím dál tím více lidí, až do něj zahrne celé lidstvo. A pak může jít ještě dál. Může vykazovat ten samý respekt k celému životu, ke každému živému tvoru.

To tedy v znamená, že v minulé poznámce zmíněná paní ministryně může docela slušně respektovat své děti, svoji rodinu, své spolupracovníky. Může je tedy i vést. V jejích očích může být lídryně. A v očích národa? Ani náhodou. Na to ještě tehdy zdaleka neměla.

Pochopitelně, že z respektu nelze vynechat ani sebe. Člověk, který nerespektuje sebe, těžko může být lídrem. Od respektu k sobě to začíná.

Služba

Sloužit druhým je posláním lídra. Sloužit jenom sobě dovede každý.

Co to znamená sloužit druhým? Mnozí říkají, že to znamená klást zájmy druhých na první místo. Nemohu s tím souhlasit. To proto, že to znamená podřídit své vlastní zájmy zájmům druhých, což je, ve světle předchozího bodu Respektu nerespektování sebe sama, což je neekologické. Spíše navrhuji, že zájmy druhého jsou stejně tak hodnotné, jako zájmy mé.

Pod svými vlastními zájmy je třeba chápat i jakési vyšší zájmy toho, za které lídr vlastně "kope": za tým, firmu, národ, svět. Kope-li člověk jenom za ně, a přitom zapomíná na lidi, není označován za lídra, ale za ideologického či organizačního (byznys) fanatika. Služba lidem je prvořadou.

Samozřejmě, že do hry zde vstupuje úroveň morální vyspělosti, kterou jsem již také uvedl v minulém bodu. S růstem morální vyspělosti se okruh služby rozšiřuje směrem ven? od sebe až po lidstvo, či život jako takový. Většina lidí končí s okruhem své rodiny a přátel. Lídr by měl jít poněkud dál. Má-li tedy alespoň v něčem jít příkladem, inspirovat a motivovat.

V této souvislosti chci zmínit, že nedávno, v roce 2009, začalo na MBA školách hnutí, které nabádá skládat jakousi Byznys Hippokratovu Přísahu: učím se, abych sloužil lidem. Od svého počátku až do dneška (leden 2013) se k tomuto hnutí připojilo celkem 40 škol z celého světa, a to i těch velmi zvučných jmen. Z Česka žádná.

Jak bych měl sloužit bohům?

Nejsi schopen ani sloužit lidem. Jak bys pak chtěl sloužit bohům?

Konfucius

Spravedlnost

Pod "být spravedlivým" či férovým znamená měřit každému stejně. Jelikož však nejsou všichni lidé stejní, a zdroje jsou také někdy omezené, dopouštíme se tak, v etickém slova smyslu, často nespravedlnosti.

Pojďme si to názorně vyzkoušet.

Představte si, že jste majitelem a zároveň jediným manažerem malé zahradnické firmy s třiceti zaměstnanci. Zaměstnanci jsou placení malým fixním platem taktak na přežití a k tomu dostávají přídavky za odvedenou práci s pevnou hodinovou sazbou. Pracujete v oblasti, ve které chce málokdo zaměstnávat cikány.

Právě je krize (a bůhví, kdy skončí), takže práce je málo a využití pracovníků není zdaleka plné.

Právě jste získal dlouhodobou zakázku na údržbu zahrady firmy AHA, zakázku, která naplno zaměstná jednoho vašeho pracovníka. Podmínkou zakázky je, že zahradu bude udržovat po celou dobu kontraktu stále ten samý pracovník.

Jste spravedlivý, a nikomu nechcete stranit. Takže vypíšete mezi svými zaměstnanci konkurz, kdo by tu práci chtěl.

Do konkurzu se přihlásilo šest pracovníků. Jednomu z nich zrovna nedávno umřela žena a jemu zůstaly na krku tři malé děti. Dva pracovníci jsou cikáni, přičemž jeden z nich vehementně hlásá, že na tuto práci má právo a lze usoudit, že pokud jí nedostane, bude váš postoj vnímat jako rasistický. Jeden z pracovníků je za ty tři roky co u vás pracuje tím nesnaživějším, nejaktivnějším a nejochotnějším zaměstnancem. Předposledním je ten, který je s vámi ve vaší firmě od samého začátku, tedy celých dlouhých dvacet let. Pomáhal vám zacvičit mnoho a mnoho vašich zaměstnanců a drží, jako dobrý táta, celý kolektiv pohromadě. Posledním z těch, kteří mají na uvedené místo zálusk, je pracovník, který Vám zatím vydělal nejvíce peněz.

Jak se rozhodnete?

Pánové Beauchamp and Bowie ve své knize "Ethical theory and business" z roku 1988 popsali několik obecných principů, kterými se lidé při svých spravedlivých rozhodnutích řídí. Stojí za to si je zarámovat:

Každé osobě

  • stejnou příležitost,
  • podle individuálních potřeb,
  • podle individuálních práv,
  • podle individuálního úsilí,
  • podle jejího sociálního přínosu,
  • podle jejího konečného výkonu.

Je nanejvýš pravděpodobné, že při svém rozhodování, který pracovník dostane tu práci, jste použili alespoň jedno z uvedených kritérií. Je také pravděpodobné, že nějaké kritérium jste nepoužili. A to je nespravedlivé. Proto je úplně normální, že manažery s vysokou mírou morálky pronásledují v noci noční můry nespravedlivých rozhodnutí, která učinili.

Lídři bolest nezpůsobují, oni jí snáší.

Čest

Lídr si nemůže dovolit být nečestným. Být nečestným totiž znamená nebýt lídrem. Být čestným znamená, když už nic jiného, tak alespoň nelhat a nezamlčovat pravdu.

Nelhat není až tak těžké, stačí totiž mlčet. Být otevřeným a nezamlčovat pravdu těžké je. A je to těžké z více důvodů.

Například se stává, že pravda je nám někdy osobně nepříjemná, nebo by nějak poškodila naše osobní zájmy. Asi se vám také vybavuje řada politiků, kteří to "položili" až pod tíhou důkazů, nikoliv však po první nevinné otázce reportéra.

Dalším důvodem je skutečnost, proč neříkáme pravdu, je že pravda může být někdy kontraproduktivní, nebo dokonce destruktivní. Uvažte třeba pětiletou rozesmátou holčičku se zhoubnou, stoprocentně smrtelně zhoubnou, rakovinou. Sebrat jí veškerou naději, nebo jí alespoň kousek naděje ponechat? Sebrat lidem konkrétní sny a tužby, i když víte, že se pravděpodobně nenaplní, snižuje motivaci, je kontraproduktivní. A může být i destruktivní: "Tak já to tedy balím."

Čestnost neznamená jenom umnou práci s pravdou, ale znamená také držet slovo, nevymlouvat se na druhé nebo okolnosti nebo nedostatek času, znamená i nezbavovat se odpovědnosti, neschovávat se za druhé, atd., atd.

A opět: záleží na úrovni morální vyspělosti, kolik lidí je do "okruhu cti" zařazeno. V některých organizacích to mají zařízeno tak, že uvnitř mezi sebou ještě jakžtakž čestní jsou, ale navenek, třeba směrem k zákazníkům, nebo dodavatelům, až tak moc čestní nejsou.

Je však možné být nečestným v něčem a čestným ve všem?

Společenstvo

Pod společenstvem zde rozumím nějakou skupinu lidí, ve které je lídr identifikován jako lídr, nebo ve které to teprve hodlá učinit. Lídr buduje a rozvijí společenstvo. Tým, organizaci, národ, svět.

K tomu je opakem machiavelistickému "Rozděluj a panuj". Neznamená to, že "Rozděluj a panuj" nefunguje. Funguje, ale má jiný účel, než utváření společenstva. Pokud jde někomu o moc, o trvalejší ovládnutí lidí, pak je opravdu lepší lidi rozdělit a, ještě lépe, poněkud poštvat proti sobě. Zaměstnají se tím a mocnáři dají pokoj.

Lídři tohle nedělají. Nerozdělují, ale spojují. Protože jim o ovládnutí lidí nejde. Lídrům jde o společný výsledek, o společný rozvoj každého vpřed.

Lídr je tvůrcem a strážcem společného účelu, který oslovuje srdce, mysl a ruce těch, kteří následují. Někdy těžko říci, zda následují jenom toho lídra, nebo navíc i onen společný účel, nebo dokonce jenom one společný účel. Docela se to míchá.

A tak lídři budují a utužují společenstvo.

Závěrečné poznámky

Manažeři se občas rozčilují, že jejich lidé nedodržují etické principy. A možná, že si i říkají, tak proč by měli oni.

Lidé nejsou dokonalí. A to je dobře. Protože dokonalost je stav, který si nevyžaduje změnu. Je to tedy stav statický, jinak řečeno stav smrti. Lidé jsou živí a tím pádem i nedokonalí. Tu a tam v něčem selhávají. I v dodržování etického kodexu. A tak to prostě je. Lepší, než rozčilovat se, je vychovávat k vyšší úrovni morálního rozvoje.

Lídr musí být na dostatečně vysoké úrovni tohoto rozvoje a musí etické principy úzkostlivě dodržovat. Je to jedním z důležitých důvodů, proč jej lidi následují. Selže-li v tom, pak jako lídr končí. A pokud chce i nadále ovlivňovat lidi, pak jediné, co mu zbývá, jsou mocenské nástroje.

Lídr je (také) ztělesněnou symbolickou reprezentací etiky.

Druhá poznámka se týká odlišnosti morálky od práva. Jsou to různé pojmy.

Člověk, který něco, nebo někoho řídí, se pohybuje uvnitř kultury, stávajících hodnot, přesvědčení, pravidel a,samozřejmě, i uvnitř stávající legislativy. Nemění je zvenku, působí uvnitř a v souladu s nimi. Lídr jde často, velmi často, za tyto hranice. Překračuje je, a vede lidi dál. Stává se, že při tom překročí stávající zvyklosti, normy, nebo dokonce aktuální legislativu, ale nesmí se stát, že by překročil etické principy. Pak, jak jsem napsal, jako lídr končí.

Úspěšný revolucionář je státníkem, neúspěšný kriminálníkem.

Erich Fromm

Tím vším chci říci, že manažeři ve své roli lídra by měli věnovat hodně své pozornosti etickým principům, zatímco provozním zvyklostem, ustáleným pravidlům, zavedeným procedurám a normám až tak moc úzkostlivě, a to i přes evidentní riziko, nemusí. Ty jsou doménou jejich řídící role.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se