Chcete excelentní výsledky? Začněte s důležitostí a láskou!

V práci i v rodině děláme různé činnosti. Některé jsou důležité, jiné ne, a každá z nich sleduje poněkud jiný cíl. Některé činnosti dělat umíme dobře, některé málo až vůbec ne. Některé jsou náročné, jiné ne. Některé činnosti nás baví a některé nebaví. Některé činnosti jsou pasivní/reaktivní (jako třeba sezení na schůzi, nebo kontrolování nějakých výstupů), jiné naopak aktivní. Při některých činnostech získáváme okamžitou zpětnou vazbu, zatímco při jiných se o výsledku dozvídáme až za bůh ví jak dlouhou dobu.

Ukazuje se, že pro excelentní výkon (v dané konkrétní činnosti) je nutná "ta správná" kombinace uvedených elementů a vazeb mezi nimi, protože tyto elementy nejsou na sobě nezávislými. Pro ty, které excelentní výkonu nijak zvlášť nezajímají, dodávám, že jde i o jejich duševní a fyzické zdraví.

Manažeři to mají o to těžší, že jsou to oni, kteří musí (měli by) dohlédnout na to, aby ten každý člověk a při každé jím prováděné činnosti měl tu správnou správnou, individuálně šitou sloučeninu. A když si náhodou nějaký tan pracovník neumí tu sloučeninu udělat sám, manažeři musí (měli by) přijmout nápravná opatření. Ty tam jsou doby, kdy manažerům stačilo pracoval jenom s vnějšími hmatatelnými skutečnostmi, jako je pracovní prostředí a nástroje, organizační struktury, pravidla, předpisy, postupy, nebo peníze či další benefity. Je jasné, že manažerům, kteří neumí naučit lidi jak a z čeho syntetizovat vnitřní postoj, který se nakonec přetaví v excelentní výkon, nezbývá, než na pracovníka hulákat, uplácet jej, smířit se s tím, delegovat to na někoho jiného, nebo jej vyhodit.

Ona směs vypadá jako obludně velký a neuspořádaně nepřehledný balík. Pokud začnete s důležitostí dané činnosti a s láskou k ní, není až tak nezvládnutelný. To proto, že pokud není daná činnost důležitá nebo pokud jí ten člověk nemiluje, nelze očekávat, že si bude intenzivně zlepšovat své schopnosti v jejím provádění, nebo že jí bude bůhvíjak vyhledávat a těšit se z toho, jak jí dělá. Ba právě naopak: pokud někdo dělá nedůležitou nebo hnusnou činnost, usiluje o to, aby se jí zbavil.

O tom, jak nějakou nedůležitou nebo neoblíbenou činnost eliminovat za záběru nějakého člověka, však tento článek není. Tento článek je o tom, jak na psychologické úrovni vytvořit ty nejlepší předpoklady pro to, aby činnost, kterou děláme, přinášela excelentní výsledky. Jak zařídit, aby činnost byla důležitou když není a jak zařídit, abychom činnost milovali, když jí nemilujeme. A ty související věci k tomu.

Jak zařídit, aby činnost byla důležitou, když není

I elementární činnost, jako je třeba razítkování obálek, má určitou vnitřní strukturu. Jsou tam fyzické i psychické elementy, se kterými pracujeme. Je tam i vnější obklopující struktura (fyzické, kulturní a sociální prostředí), se kterou daná činnost interaguje. Obecný postup, jak zařídit, aby se nedůležitá činnost stala důležitou, tkví ve změně charakteristik těchto elementů, nebo vazeb mezi nimi. Za tím účelem se vyvinula řada technik, jak změnu udělat.

Jednou z technik je teror: "Pokud to neuděláš, zabiju tě!"

Funguje to. I slabší formy donucení, jako je hrozba propuštění, sebrání prémií, nebo upadnutí do nemilosti fungují. Pro onoho člověka se daná činnost rázem stává důležitou a dělá jí, aby se vyhnul hrozbě.

Je neobyčejně obtížné od něčeho utíkat s hrůzou, a při tom si užívat, jak je ono utíkání krásné.

Jen úplný debil může očekávat, že někdo bude dělat činnost, ke které je nucen, s láskou. Dokonce se může stát, že donucením lze z původně neutrálního vztahu k činnosti uděláme vztah negativní. Asi vám jsou také známy případy špatně připravených novoročních předsevzetí, při kterých se lidé do té nové činnosti nutí. Její provádění pak končí vzdycháním: "Ach jo, už zase do toho," nebo "Sláva, už to mám za sebou."

Takže takhle ne.

Jednou z dobrých ekologických technik je tzv. jiný výsledek (anglicky another outcome). Patří do rozsáhlé množiny technik, které se nazývají přerámcováním.

V technice "jiný výsledek" jde o to najít si v provádění oné činnosti, nebo v jejích důsledcích něco, co je pro daného člověka důležité. Takže si člověk může říci, že vlastně nedělá tohle, ale dělá toto.

Například

  • Pokud jsou pro někoho důležité vztahy s manželkou a manželka má ráda čisté nádobí, tak při mytí nádobí si jeden může říkat: "Já nemyji nádobí, já vyvářím vztahy s manželkou."
  • Pokud je pro někoho důležité, jak vypadá a z nějakého důvodu musí doma utírat prach, nemusí utírat prach. Může snižovat množství částic, které mají potenciál mu znečistit pokožku.
  • Pokud jsou pro někoho důležitá tělesná cvičení a zrovna teď musí sedět na nějaké nudné oslavě, nemusí. Může své znavené tělesné buňky promyšleně relaxovat a zásobovat je vybranými živinami, minerály, vitamíny a energií na další nebetyčný výkon.

Snad je to jasné: "Já nedělám tohle, já dělám toto." Pojďme dále.

Je známým a empiricky prokázaným faktem, že pasivní činnosti nejsou důležitými, a že člověk z jejich provádění není také úplně na větvi. Typickými příklady jsou bezmyšlenkovité koukání na televizi, nebo sezení na schůzi, jízda veřejnými hromadnými prostředky, čekání na něco či na někoho.

Změňte to. Změnte své stávající pasivní činnosti na činnosti aktivní. Docela vhodné jsou pro to aktivní činnosti, při kterých se něčemu budete učit.

Například:

  • Sledování televizní reklamy - všímejte si toho, jak, jakými prostředky, se vás jejich tvůrci snaží ovlivnit a zároveň si všímejte toho, jak se jim to daři. Tak si procvičíte jak techniky ovlivňování, tak vlastní sebepoznání i sebevnímání.
  • Schůze k ničemu - je hloupé na nich ztrácet čas a nedělat nic. Využijte příležitosti, že na schůzi lidé mluví. Když mluvit nechcete, můžete si všímat toho, jak mluví a co a jak při tom dělají. Všímejte si toho, nakolik dobře se jim daří ovlivňovat druhé, a jakými jazykovými či neverbálními prostředky toho dosahují. Učte se z toho.
  • Čekání - lze je paleta přímo nepřeberná: od dechovým cvičení, přes cvičení senzorická, až po cvičení čistě mentální. Uvidíte, že postupem času se na nějaké čekání budete přímo těšit, jako na vítanou příležitost k dalšímu tréninku v rozvoji své osobnosti.

Ke změně pasivní činnosti na aktivní však nemusíte nutně měnit činnost; stačí k tomu změna psychického postoje. Nemůže se náhodou jednat o "jiný výsledek"? Už jsem o tom psal. Pro zopakování: pokud jsou pro někoho důležitá tělesná cvičení a zrovna teď musí sedět na nějaké nudné oslavě, nemusí. Může své znavené tělesné buňky promyšleně relaxovat a zásobovat je vybranými živinami, minerály, vitamíny a energií na další nebetyčný výkon.

Těmito jednoduchými triky změníte nedůležité pasivní činnosti na činnosti aktivní a důležité. Při této změně dbejte také na to, aby to bylo zábavné. Bez lásky k nim toho totiž moc nenaděláte. A všimněte si, že ne všechny věci, které jsou pro nás důležité, provádíme s láskou.

Jak zařídit, abyste činnost milovali, když jí nemilujete

Děláme rádi věci, které nás baví dělat, a to bez ohledu na jejich důležitost.

Výzkumy indikují, že děti a mladiství si užívají zábavy při práci tak z dvaceti procent, zbytek, tedy osmdesát procent času, kdy se baví, nacházejí v mimopracovních aktivitách. Čtyřicátníci to již umí v podstatně větší míře: činnosti, které je baví, nacházejí v pracovní a mimopracovní oblasti tak napůl. Od čtyřicítky nahoru se již také začíná stávat, že to lidé umí zařídit tak, aby je bavila jakákoliv činnost o které se rozhodnou, že je bavit bude. Větší počet lidí, kteří si nacházejí zábavu v práci se nachází až tak od šedesátky nahoru: tam je poměr zcela opačný, než to mají děti a mladiství.

Uvedené zřejmě souvisí s rozvojem nervové soustavy, konkrétně s rozvojem přední části prefrontálního kortexu. Dozrává až tak okolo jednadvaceti (plus mínus deset let), a jeho rozvoj pokračuje, pokud si s tím dáme tu práci, i dál. Pokud tato oblast mozku není dostatečně rozvinutá, pak si prostě "rozumem" nemůžete zvolit, co nás bude bavit, a co ne, a rozhodují o tom spíše skutečnosti vrozené a okolní podněty.

Abyste milovali činnost, kterou nijak zvlášť nemusíte, můžete také zkusit techniku jiného výsledku. Nemyslím si však, že zrovna tady je to ta nejlepší cesta. Technika "jiný výsledek" je totiž technikou racionální, zatímco my tady potřebujeme změnit emoce. V oblasti milovat je určitě efektivnější ovlivňovat emoce přímo a racionalitu používat jako podpůrný prostředek.

Jak je známo, emoce můžeme ovlivňovat jenom v tom rozsahu, s jakým jsme schopni měnit svoji fyziologii nebo v tom rozsahu, s jakým jsme schopni měnit význam pocitů, které získáváme z vnímání oněch fyziologických stavů.

Změna fyziologie je poměrně snadnou. Když děláte tu činnost, kterou nemilujete, vnímejte fyzické pocity, které při tom máte. Zkuste je změnit na ty, které pociťujete při dělání činnosti, kterou prostě milujete. Někdy opravdu stačí změnit křečovitě sevřené svaly na uvolněné, krátký, mělký a přerušovaný dech na dlouhý, hluboký a plynulý. Tělo tak dostává úplně jiné signály, než signály hnusu a odporu, a člověk pak zkrátka nemůže pociťovat totéž, co cítí při hnusné práci.

Změna významu (dobrý - špatný, miluji - nemiluji), který přiřazujeme svým pocitům, sice také není bůhvíjak obtížnou, je však podstatně bohatší. Nemíním ve vás ani vyvolávat falešný dojem, že se to dá lehce zvládnout za týden - jinak by to uměl kde kdo. Práce s nadrátováním či předrátováním synaptických spojů v přední části neokortexu si prostě nějaký znalosti, čas a úsilí vyžaduje. Jedná o rozvoj emoční inteligence a to jak na osobní, tak pro manažery na interpersonální úrovni. Je toho dost a zde se tomu nebudu věnovat. Vrátím se zpět k technikám racionálním.

Provedené výzkumy ukazují, že činnosti, které zvládáme až příliš dobře, tedy ty činnosti, při kterých naše schopnosti výrazně převyšují řešenou výzvu, jsou pro nás nudné, nezajímavé.

Nuda? Nezajímavost? To asi není něco, z čeho by vyvěrala láska, že?

Dále platí, že pokud je výzva pro nás (/naše schopnosti) příliš náročná, nastává frustrace, úzkosti, obavy.

Ani to se nedá zdrojem lásky.

Takže je třeba se postarat o to, aby cíl byl dostatečně přiměřeně náročným vzhledem ke schopnostem a aby činnost, která k němu vede, vyžadovala veliké využití alespoň některé z našich schopností. Zkrátka a dobře správný mix náročnosti výzvy a využití našich schopností.

Takový mix lze nastavit, pokud to umíme, vždycky. Neříkám, že snadno. Je to hodně o psychologii správného nastavení cíle, což technologické metody, jako je SMART nebo metoda logického rámce, jakkoliv skvělé jsou, rozhodně nejsou.

Jednou z technik, jak s cílem manipulovat, je technika "jiného výsledku", o kterém jsem psal výše. Můžete jí zkusit. Je třeba připomenout, že tato technika není univerzální. Existuje velká řada dalších. V některých případech fungují lépe, než technika "jiného výsledku".

Například technika tzv. zvětšování cíle. Lze jí použít tam, kde je pro nás cíl příliš malý na to, než aby nás zajímal.

Ačkoliv název indikuje, že se jedná o zvětšování cíle ve smyslu zvětšování kritéria, podle kterého usuzujeme, že je cíle dosaženo, není tomu tak. Není to tedy o tom, že namísto cíle, že na tom vyděláme sice realistickou, ale nezajímavou stovku, si stanovíme cíl, že na tom vyděláme zajímavých sto tisíc. Tak tohle není ono. Přestože je to v manažerském kontextu hojně používaná technika nastavení vyzývavého cíle.

V technice "zvětšování cíle" se jedná o přiřazení toho samého cíle k něčemu většímu a důležitějšímu, a to tak, že pro naplnění onoho něčeho většího/důležitějšího je onen malý cíl podstatným.

Asi znáte taková ta moudra o tom, že ujít pět mil se skládá z nutných drobounkých krůčků, nebo o tom, že sníst celý meloun je snadné: prostě kousek po kousku. Tak to je ono. Máme na paměti celou cestu, celý meloun, a ty drobné části jsou pro to nutné.

Zásadní otázkou tady je: "K čemu onen cíl přispívá, k dosažení čeho dalšího, na čem mi opravdu hodně záleží, je dosažení tohoto cíle nezbytné?"

Příklady si jistě dovedete vymyslet sami. Přesto alespoň jeden, který byl uveden výše v souvislosti s jiným výsledkem. Psal jsem o tom, že pokud jsou pro někoho důležité vztahy s manželkou a manželka má ráda čisté nádobí, tak při mytí nádobí si jeden může říkat: "Já nemyji nádobí, já vyvářím vztahy s manželkou." Je to v podstatě totéž, co zvětšování cíle: danému člověku čerta záleží na to, za bude talíř čistý nebo ne, ale ví, že čistý talíř je velmi důležitým elementem něčeho, na čem mu nesmírně záleží: manželské štěstí.

Další technikou, která se hodí pro ty účely, kdy cíl je až obludně veliký, je technika zmenšování cíle. Je právě opačnou k technice zvětšování cíle: cíl prostě rozsekáme na menší "skousnutelné" kousky. Takové kousky, u kterých budeme cítit, že na tohle už máme. Když uděláme všechny kousky, máme cíl.

Pro vytvoření celé struktury parciálních cílů je enormně užitečná otázka "Co ti v tom brání?"

Odpověď totiž poskytne sadu "věcí", které nemáme, a které kdybychom měli, byl by cíl splnitelný. Takže hned dostáváme sadu cílů, na jejichž dosažení se můžeme zaměřit. U každého z těchto cílů ještě ověříme, zda se člověk na to se svými schopnostmi cítí, a když u nějakého ne, pokračujeme z drobením této větve dále. Velmi jednoduché, velmi účinné.

No, možná až na výjimku času: mnoho lidí totiž uvázne na tom, že jim v tom, kromě jiného, brání nedostatek času.

Zde se nechci dopodrobna zabývat tím, jak z toho ven. Je to poměrně běžný, slušně zafixovaný, a tudíž i obtížně měnitelný psychologický a kulturní problém. Takže jenom tip.

Je to výmluva na jakoby objektivní realitu, se kterou nelze nic dělat. Jinak řečeno jsou to kecy plné bezmocnosti. Správný proaktivní postoj k cíli je totiž buď "rozhodl jsem se, že to udělám a chci to dělat" versus "nechci to dělat".

Postupujte velmi citlivě, abyste při práci s těmito bláboly někoho neurazili. A to myslím smrtelně vážně.

Pokud to nechcete řešit, tak na začátku zmenšování cíle vytvořte rámec zákazu hovoření o nedostatku času: "O nedostatku času tady nebudeme hovořit, ano?" A když už je onen veliký cíl strukturován do stromu docela dobře splnitelných cílů, pak teprve potom si na činnosti, které k nim vedou, naplánujte příslušný čas.

Jak jsme již řekl, technik s manipulacemi s cíli je celá řada. Uvádět je zde nemíním: je to minimálně na celodenní povídání. Takže je přeskakuji a spíše rozeberu, jak zabránit tomu, aby se z dříve vyzývavé a zajímavé činnosti stala nudná rutina.

Postupem času začneme činnost zvládat a stává se z ní rutina. Přestává nás bavit a stává se nudnou. To bychom rozhodně neměli dopustit. Slyšel jsem, a to i mezi manažery, že "s tím se nedá nic dělat". Nesmysl.

Je nutné si najít další dostatečně náročný cíl. Ten si však nenalezneme, pokud budeme danou činnost jenom provozovat. Nalezneme je jenom explorací (průzkumem, či experimentem). Zkrátka a dobře jde o to se pokusit dosáhnout něčeho, co jsme ještě nedělali, a pokud si při tom "nabijeme hubu", máme důkaz, že tohle ještě neumíme. Cílem, vyzývavým cílem, který by nás jako lidi měl bavit, je naučit se to.

Tento systém "dostatečně častého rozbití si huby" je velmi dobrým preventivním systémem. Pokud v práci dostatečně často nic nezkazíte, znamená to, že jí děláte pod své možnosti. Totéž platí pro jízdu na kole, lyžování, lezení po skalách. Dostáváte signál, že danou činnost jenom rutinně provozujete. Nuda.

Jako názorný příklad chci uvést chůzi. Každý z Vás asi umí chodit tak dobře, že na to ani nemusí myslet, že? Tak přesně tohle je provozování provozování chůze. Pouhé vytěžování (exploatace) něčeho, co už umíte. Dostává tam, kam se potřebujete dostat. Jako taková, pouze takto provozovaná, je to nuda. Těžká nuda. Nebo se snad při tom bavíte?

A s ostatními činnostmi je to úplně to samé. A čím jsme starší, znalejší, zkušenější, tím více nás to nudí. Nuda však není charakteristikou činnosti, jako spíše naše neschopnost se při činnosti bavit.

Takže ještě jednu. Naučte se selhávat, jinak selžete ve svém učení a rozvoji a utopíte se v nudě.

Pochopitelně, že nelze jenom selhávat. Je nutné mít zároveň dost věcí, ze kterých těžíme.

Ti, kteří čtou Vedeme.cz více, než jen zřídka vědí, že se jedná o rovnováhu mezi Exploration (explorace, průzkum, hledání toho, co ještě neumíme) a Exploatation (provozní vytěžování toho, co již umíme). Každý organismus tak funguje a pokud ne, je eliminován.

Vrhám se do další oblasti, a to do oblasti rychlosti zpětné vazby.

Je prakticky nemožné cítit z činnosti zábavu, pokud nedostáváme okamžitou zpětnou vazbu o tom, jak se nám daří. A když říkám okamžitou, myslím tím tak okamžitou, že je vlastně průběžnou.

Chytré manažerské knihy radí, že pro statisticky průměrného pracovníka stačí, když dostává vnější zpětnou vazbu (ideálně pochvalu), tak jednou za týden. Méně vyvolává u pracovníka vnitřní dojem, že si ho a jeho práce nikdo nevšímá. Není to (on sám a jeho práce) v očích druhých důležité.

Je třeba říci, že i tak je pro manažery obtížné tohoto standardu dosáhnout. Mají-li ve svém týmu deset lidí, znamená to denně přichytit při dobrém až vynikajícím činu tak dva lidi. Pokud jste to někdy dělali, víte sami, že to dá někdy hodně, ale hodně práce.

Čeho je moc, toho je příliš. Jsou manažeři, kteří jsou posedlí mikromanagementem, a kteří vám jsou schopni kontrolovat každou maličkost a hned vás za ní tepat. Ani tohle nemají lidé rádi; mají pocit, že jsou překontrolováváni.

Takže u externí zpětné vazby je dobré ani moc, ani málo. V průměru teoreticky sice tak jednou týdně, ale v praxi s hodně velkým přihlédnutím k individuálním odchylkám. Jsou totiž lidé, a je jich dost, kteří se od průměru výrazně odchylují. Sám znám pár lidí, kteří potřebují (pro svůj dobrý pocit a optimální výkon) chválit každého půl dne a znám lidi, kteří jsou podezřívaví a nesví, pokud dostanou pochvalu častěji, než jednou za tři měsíce.

Okamžitou průběžnou zpětnou vazbu nelze získat zvenku, ale jenom zevnitř sebe. My sami musíme při provádění činnosti cítit, a to bez ohledu na to, zda je tomu přítomen nějaký manažer či nějaký jiný měřák, jak se nám daří.

K tomu, aby tomu tak bylo, potřebujeme uvést do hry dvě související skutečnosti:

  • nastavit si vhodná kritéria, podle kterých budeme na správnost činnosti usuzovat,
  • umět si těchto kritérií průběžně všímat.

To, zda vnímanému přizpůsobíme své fungování, nebo ne, teď ponechávám zcela stranou.

Nastavit správná kritéria a porovnávat je se vnímanou skutečností je umění, má-li být zvládnuto dobře, docela delikátní.Delikátní jak samo o sobě, tak v souvislosti s dalšími, dříve vysvětlenými elementy.

Vezměte se takový případ chůze. Podle čeho usuzujte, že vám to jde dobře? Podle toho, že nepadáte? To je jistě dobré kritérium - pro batolata. Padají často a tak dostávají častou, skoro průběžnou zpětnou vazbu. Pokud jste střízliví a příliš často nepadáte, je kritérium nepadání velmi slabým kritériem pro to, abyste si mohli chůze užívat a těšili se z toho, jak to vytěžuje vaše schopnosti. kritérium mizerné. Jsou lidé, kteří si užívají. Rozhodli se tak. Rozhodli se jí užívat, rozvíjet se, učit se i při chůzi. Takže při chůzi nasadí plný jógový dech, který měří (pociťují), průběžně vnímají jeho hloubku a frekvenci vzhledem k frekvenci chůzi, vnímají tepovou frekvenci i napětí svalů. A zkouší to dělat tak, že se snaží s minimem úsilí dosáhnout výsledku. Když to umí na rovině, pokračují do zvlněného terénu, pak do hor, a průběžně zvyšují frekvenci kroků a snižují frekvenci dechu i tepu. Cíl, který za to stojí. Drobnost, zdánlivá drobnost, která potěší a při chůzi těší. Samozřejmě, že se asi ptáte, proč bychom to vlastně měli dělat. Je to vůbec důležité? Ale to jsme již zase na začátku: chcete, aby to bylo důležité?

Shrnutí

Probrali jsem toho dost. Probrali jsme

  • důležitost činnosti,
  • lásku k činnosti
  • zábavu při provádění činnosti,
  • náročnost cíle,
  • využívání schopností,
  • pasivní a aktivní činnosti,
  • exploraci a expoalaci,
  • rychlost zpětné vazby,
  • externí a interní zpětná vazba
  • kritéria a všímavost interní zpětné vazby.

Snad se mi podařilo ukázat důležitost správného nastavení této sloučeniny, která značně rozhoduje o tom, jakých výsledků budeme dosahovat. A opakuji, že je dobré začít s důležitostí činnosti a láskou k ní. Pak se to již hne skoro samo - jenom s malou pomocí přátel, množství technik, které je třeba si osvojit.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se