Delegujte jako lídři, ne jako stresující faktor

Určitě víte, že

Meč se kalí v ohni, ne na jarním sluníčku.

Pokud jste lídrem, pak je vaším úkolem postarat se o to, aby vaši lidé byli jako meče - pořádně zakalené a ostré jako břitva. Jinak je můžete používat leda tak jako opory pro rajčata.

Proto také delegujete, proto také před vedené stavíte další náročné úkoly. Kalíte meče a brousíte jejich ostří.

Je skutečností, že ne vždy se to vedenému povede splnit. A zde, v přístupu k selhání, se dělí zrno od plev; manažeři se dělí na ty, kteří lidi vedou a ty, kteří si to jenom myslí.

Pro rozpoznání pošetilců se stačí jenom zeptat, kdo odpovídá za kalení meče. Odpovídá za to meč, nebo ten, který jej kalí?

Myslím, že je to jasné. Když je meč ostrý a je dobře zakalen, již nic mu nebrání, aby dobře fungoval. Ale za své kalení a ostření zodpovědnost nenese. Za věci provozního charakteru odpovídají vedení lidé, za jejich rozvoj odpovídá ten, který je vede.

Není náhodou, že běžným testem jak rozpoznat, zda někdo někdy opravdu někoho vedl, je dotaz: "Kolik dalších lídrů jsi vychoval?"

Příklad z praxe? Jack Welch. Osobně se podílel na výchově další generace lídrů (tj. nenechával to jenom na personalistech nebo externích vzdělávacích agenturách), čemuž věnoval více, než půlku svého disponibilního času.

Ne nadarmo se říká, že dobrý lídr musí být zároveň dobrým učitelem. Má-li se někdo takovým stát, musí se naučit, jak druhé rozvíjet.

Zajímalo by mě, kolik asi tak manažerů má v tomhle jinou kvalifikaci, než jenom tu, že také chodili do školy?

Je mimořádně hloupou praxí nastavovat úkoly takové, že je jedinec, nebo kolektiv jedinců, splní jen zcela výjimečně. Tím totiž dává člověk celému světu znát, jakým palídrem vlastně je. Místo aby rozvíjel, stresuje.

Pokud někomu přidělíte něco, co je za hranicí jeho možností a stávajících schopností, je velmi dobré pozorně monitorovat jeho pokrok a v případě potřeby mu podat pomocnou ruku. Nechat jej vařit ve vlastní šťávě je příznakem dobrého stresujícího faktoru.

Možná se divíte, co pořád mám proti stresu. Mám toho dost, takže jenom to základní. Ve stresu se kromě jiného vypíná myšlení, ve stresu má člověk tendenci řešit situaci způsoby, které se mu v minulosti osvědčily. Nic z toho není žádoucí pro řešení nových výzev.

Člověk (a ani jeho jakákoliv buňka) se současně nemůže rozvíjet a zároveň bojovat se stresující událostí.

S tím, že budete muset povzbudit, poradit, podpořit, podat pomocnou ruku, je nutné počítat hned na samém začátku, a to ještě před vlastním aktem delegování, či přidělení výzvy. Jak často a jakým způsobem, budete monitorovat? Máte k dispozici dostatečné zdroje (svůj čas, znalosti a schopnosti, a to nejen technické, ale i psychologické-rozvojové, nebo totéž u druhých lidí), abyste mohli v případě potřeby zasáhnout?

Pokud náhodou takové zdroje nemáte a ani Vy si nejste jisti, jak to dopadne, pak přesto můžete přidělit úkol přesahující schopnosti vedeného. Při tím však musí od Vás jednoznačně zaznít, že se jedná a pokus: "Zkus to a uvidíme!". Rozhodně však neslibujte (a to ani implicitně) příslib trestu za to, když se to nezdaří. To dělají stresové faktory.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se