Své srdce zveřejněte pod otevřeným zdrojovým kódem

Open Source Hearth

Pro opravdové vedení je nezbytné, aby lídr zveřejnil své srdce pod otevřeným zdrojovým kódem. To jest, aby jeho kód zpřístupnil nejenom svým nejbližším, ale všem, které vede, nebo by měl vést, nebo by mohl vést. Takže je nutné zpřístupnit jeho kód všem.

Proč? Jednoduše řečeno proto, že bez otevření srdce není důvěry, a kde není důvěry, není vedení.

Na uvedeném se shodují úplně všichni guruové leadershipu (a koučování a mentoringu a ...), kteří se zabývají opravdovým leadershipem, nikoliv jeho umělými náhražkami v podobě formální pozice, mediální pozornosti, či jiných.

Guruům se to řeknu strašně jednoduše, stačí jim na to jeden řádek. Zařídit to, je činnost ne až tak jednoduchá. Pojďme do toho.

V provádění této činnosti nám překáží jeden jediný člověk, my sami. A pak již nikdo, ale opravdu vůbec nikdo.

Strach a obavy

Za prvé jsou to naše strachy a obavy, které nám znesnadňují otevřít svá srdce. Předpokladem pro práci se strachy je jejich odhalení. Nelze pracovat s něčím, co neznáme.

Zkuste si to. Až budete s někým hovořit, všímejte si, nakolik jste k němu, nebo k ní, upřímní. Pokud zaznamenáte rozdíl mezi tím co svým chováním a řečí sdělujete, a tím, jak to máte uvnitř, zkuste si uvědomit, proč to tak je. Z čeho máte strach? Proč se obáváte zveřejnit svůj zdrojový kód?

Nenavrhuji Vám, abyste si tak udělali seznam všech svých strachů, to ne. To by bylo poněkud zahlcující. Vytáhněte na povrch jenom ten jeden, a až jej zpracujete, pustíte se do dalšího. Tak, krok po kroku, by to po několika letech mohlo být již docela dobré.

Abyste si mohli přesně uvědomit ten který strach, dávám tip, jak jsou na tom druzí. Z čeho asi tak mají, tedy v souvislosti s vnitřním otevřením se navenek, strach? Nebudu je podrobně kategorizovat, není to až tak důležité.

Lidé mají o sobě o svém Já nějaké povědomí. Lidé chtějí mít s druhými lidmi, alespoň některými, dobré vztahy. Pokud se jim jejich vnitřní Já nějak v něčem nelíbí, myslí si, že ani druhým lidem se nebude líbit. Jinak řečeno mají strach z toho, že zveřejněním onoho vnitřního Já vztah utrpí. Takže o svém Já vytváří navenek jiný dojem, zveřejňují jiné Já.

Nemusí se jednat jenom o strach z ohrožení dobrých vztahů. ale o strach z ohrožení jejich zájmů obecně, a to bez ohledu na to, zda se jim jejich vnitřní Já líbí, nebo ne. Je to strach z toho, že kdyby zveřejnili své skutečné Já, okolí by se chovalo jinak, než chtějí oni. Zveřejňují tedy takové Já, které odpovídá tomu, co chtějí, nikoliv opravdové vnitřní Já.

Souhrnně řečeno:

Lidé mají často obavy z toho, že pokud zveřejní své opravdové Já, dojde k poškození jejich zájmů.

Předpokládejme, že jsme nějaký svůj strach identifikovali. Co dál?

Samozřejmě, že je možné svůj strach překonat. Jde to, avšak z dlouhodobého hlediska to nemohu doporučit. Chovat se standardně proti tomu, jak nám velí strach, vede k psychickému a často i k fyzickému poškození našeho organismu.

Daleko lepší je strach nemít.

A to je přesně to, k čemu nabádám, a co by mělo být výsledkem vaší práce s tím kterým strachem: absence strachu.

Je to práce na sobě, práce, jejíž hmatatelné výsledky se objeví až za nějakou dobu. Pokud se tomu budete věnovat, časem všechny tyto obavy vyšumí.

Absence strachu souvisí s úrovní osobního rozvoje.

Don Beck a Christopher Cowan, kteří navázali na desítky let trvající práci práci Clare Gravese, ve své koncepci spirální dynamiky tvrdí, a mají to podpořeno empirickými důkazy, že zatím existují ve vývoji jedince a lidské společnosti jakési dvě vrstvy. Tyto vrstvy se zásadně liší.

První vrstva je víceméně standardní. Je charakterizována tím, že lidé zde řeší víceméně existenční životní otázky. Beck a Cowan tuto vrstvu dělí na šest úrovní rozvoje jedince a společnosti. Ukazují, že lidská společnost, a každý jedinec v ní, má tendenci se vyvíjet v určitém směru, který odpovídá posloupnosti jimi seřazených úrovní. Jelikož otázky, které jsou zde řešeny, jsou víceméně existenční, dochází často k tomu, že tyto úrovně se mezi sebou "perou". Například rozum s náboženským systémem, nebo zelený ekolog s ropnou společností. Úrovně se však neperou jenom mezi sebou, perou se i elementy, které se nacházejí uvnitř dané úrovně rozvoje: konkurence mezi různými firmami, náboženskými systémy apod. Každému z nich jde v podstatě o přežití něčeho a proto se mezi sebou rvou (často jako koně).

Lze to udělat i jinak, lze existovat i bez spotřeby energie na neproduktivní půtky. A přesně tohle dělá druhá vrstva.

Druhá vrstva, ve které zatím byly, pokud je mi známo, identifikovány tři úrovně, je zcela a zásadně jiná. Vynořila se teprve nedávno před nějakými třiceti - čtyřiceti lety a nachází se v ní, podle provedených výzkumů, zatím pouze jedno procento populace. Tato úroveň integruje všechny předchozí úrovně do jednoho celku, díky čemuž dochází ke vzniku zcela nového systému. Zatím jenom u jednotlivců, perspektivně systému celé společnosti. Už to není o rvaní se mezi sebou, ale je to o produktivní spolupráci oněch částí. Na této úrovni, zdůrazňují Graves, Beck a Cowan, neexistují předchozí strachy a obavy. Strachy o vlastní existenci, strachy z duchů a bohů, strachy z porušení společenských či organizačních norem, strachy ze společenského nepřijetí, či vyloučení.

Kromě pozoruhodného se zbavení strachů. existují další rozdíly mezi první a druhou vrstvou: význačný nárůst konceptuálního prostoru, zbavení se nutkání, schopnost se učit z velmi mnoha zdrojů, a trend směrem k uskutečnění mnohem více s potřebou méně energie nebo zdrojů.

Don Beck a Christopher Cowan, Spirální dynamika, str. 66

Pokud se chcete o koncepci Spirální dynamiky dozvědět více, přečtěte si pro začátek krátký a hezký pětadvaceti stránkový článek "The Never-Ending Upward Quest". Osobně dávám přednost ještě poněkud obecnější koncepci, konkrétně Integrální teorii Kena Wilbera, která považuje Spirální dynamiku jenom za speciální projev systémově komplexní holistické podstaty Univerza, hmoty, energie, života, myšlení i ducha.

Je těžké říci, zda dosažení druhé vrstvy je podmíněno odstraněním strachů a obav, nebo ona absence strachů je důsledkem onoho širšího konceptuálního uvědomění druhé vrstvy. Nevím. Každopádně radím, abyste své strachy a obavy odstraňovali. Brání Vám v dalším rozvoji.

Nedostatečná znalost svého vnitřního Já

Nejen naše strachy a obavy vedou k romu, že zveřejňujeme falešný kód. Někdy je příčinou i nedostatečná znalost sebe sama. Zveřejňujeme to Já, o kterém jsme přesvědčeni že je, nikoliv to, co doopravdy je.

Asi jste se s tím také někdy potkali. Že Vám někdo říkal, jak dobrý je v tom či onom, ale Vy sami jste vnímali, že tohle prostě není pravda. Ale pozor!!! Jsou případy, že to z nějakého úhlu pohledu pravda je, ale vaše vnímání světa je jiné. Dovnitř do vlastní osoby nemůže nikdo kromě jejího obyvatele nikdo úplně a zcela vidět.

Úplné a přesné sebepoznání je těžko možné. Dost dobré, na rozdíl od skoro žádného, je dobré.

Vezměme si například malé děti se chovají tzv. přirozeně (jinak se totiž chovat neumí). Jejich chování však není dost dobrým odrazem toho, co cítí, protože si nerozumí. Například, pokud jim nevěnujeme pozornost, začnou zlobit. Je to jejich způsob získání pozornosti. Kdyby sobě rozuměli lépe, asi by své pocity z toho, že jim nevěnuje okolí pozornost, také dovedli vyjádřit lépe. Jsou dětský autentické, technicky vztao však nikoliv.

Subjekt je autentický, pokud je jeho identita ve shodě s identitou prohlašovanou.

My dospělí bychom se již mohli dost dobře znát. Bohužel nás většinou nikdo nenaučí, jak konkrétně to dělat, jaké jsou k tomu metody. Nedozvíme se to ani prostřednictvím standardní výchovy v normální rodině, ani prostřednictvím standardního vzdělávacího systému, ani prostřednictvím SMS a MMS zpráv či twitterovského šťebetání. Takže se to často dozvídáme až pomocí zpětné vazby z našeho okolí: ty jsi nemožný, hloupý, neschopný, líný. A v zaměstnání, pokud jsme tedy nějak zajímaví, na nás házejí celou tři sta šedesáti stupňovou zpětnou vazbu. Ta často udělá, jak jinak, buch. Jen to zaduní.

Je dobré si uvědomit, že okolí je v tomhle ohledu většinou stejně tak (ne)kvalifikované, jako my sami a měli bychom jej (i sebe) brát s určitou rezervou. A ještě lépe je změnit tutu (ne)schopnost na něco lepšího.

Jak se zbavit strachů a obav, jak sebe lépe poznat

Jsou mi známy dvě metody, jak to dělat. Jedna je terapie, druh je meditace.

Rozhodně nedoporučuji si koupit terapeutické služby. Je to strašně málo. Sami sobě bychom měli být dobrými terapeuty. Proto rozhodně doporučuji se naučit alespoň některé terapeutické metody, jak na to. Abych parafrázoval Lao'c: Je lepší se naučit lovit ryby, nasytí nás to na celý život, než si nějakou rybu vyžebrat ()koupit). Vyžebraná (koupená) ryba nám totiž vydrží, pokud jí ovšem někdo dříve neukradne, jenom jeden den. Podotýkám, prosím pěkně, že nemám na mysli kteroukoliv terapii. Ne každá je pro daný účel vhodná. Vybírejte moudře.

Nyní k meditaci. Víme, že aktivity mozku mění jeho strukturu a struktura mozku ovlivňuje mozkové funkce, například vlastní myšlení (viz. například Neuroplasticita na Wiki ). Meditace se dá popsat jako úmyslné speciální mentální cvičení vedoucí k pozitivním změnám mozkové struktury; k takovým změnám, ve kterém lidské myšlení, cítění a konání nabývá dalších možností. Konkrétně při meditaci se jedná zejména o rozvoj integrativních, sociálních a řídících mozkových struktur (viz. např. Jack Kornfield, Daniel J. Siegel, Mindfulness and the Brain, video kurz, Sounds True, Louisville, 2011.). Meditačních škol a s tím souvisejících technik je jako kvítků na rozkvetlé sakuře. Některé Vám vyhovovat budou, jiné ne. Některé jsou, z čistě technického pohledu hrozné, jiné skvělé. Vybírejte, podobně jako v terapii, moudře.

Osobně doporučuji obojí. Jedno bez druhého není až tak úplně ono. Je výhodné umět alespoň nějaké terapeutické metody, které pak lze s použití meditačních technik používat na sobě. Je dobré používat na sobě i další meditační techniky, které pak lze dorazit či doplnit metodami terapeutickými.

Pár slov na závěr

Všechno, co potřebujeme, tady je. Nač tedy otálet?

Možná však, že Vám ještě poněkud uniká proč. Proč byste měli své srdce publikovat pod otevřeným zdrojovým kódem?

Přiznávám, že pokud ještě nemáte dost dobře vyřešeny skutečnosti z nižších úrovní svého rozvoje a existence, asi to fakt zatím jde mimo Vás. V tom případě doporučuji začít s knihou Jak se stát autentickým lídrem. Skoro určitě něco v ní najdete něco, co Vám pomůže si uvědomit, že otevřené srdce, autenticita, se Vám může hodit i z hlediska vašeho aktuálního stavu.

Pokud však alespoň po očku pokukujete, jak dostat sebe, nebo jiné nahoru do úrovně globální, produktivní a vzájemně výhodné spolupráce, spolupráce, která poprvé v historii lidstva není zaměřena proti těm druhým či k získání převahy nad nimi, tak tady je konkrétní příležitost. No není to skvělé??? A to bez ohledu na to, zda vedete druhé, nebo jenom sami sebe. Otevření srdce každého z nás k tomu přispěje.


Přidat komentář

Základní pravidla k psaní příspěvků jsou uvedena zde.

Za účelem lepšího uživatelského komfortu, analýz návštěvnosti a čtenosti článků používá Vedeme.cz soubory cookies, které se uloží do vašeho zařízení.

Ještě nemáte účet uživatele? Vytvořit účet

Přihlásit se