Jednou z poměrně využívaných strategií, jak získat zájem o své produkty, ideje, volební hlasy, nebo cíleně modifikovat lidské chování, je lidi nejdříve pořádně vyděsit chmurnou představou budoucnosti a pak přijít se svým vlastním receptem co by se mělo dělat.
Trojice autorů věhlasné poradenské firmy McKinsey ve svém příspěvku v Harvard Business Review říjen 2015 pod názvem The Future and How to Survive It postupuje podle této strategie. Tvrdí, že přestože budoucí globální obrat bude během příštích deseti let ve svém růstu pokračovat, zisky firem padnou zhruba o polovinu, a pak doporučuje, jak by se s tím firmy měly vypořádat.
Autoři na sedmi stranách velmi detailně i obšírně vysvětlují, z jakých důvodů je tato budoucnost logicky pravděpodobnou. Používají k tomu makroekonomické globální údaje za posledních třicet let. Předvídání budoucnosti je činností ošemetnou, někdy vyjde, jindy ne. Například Daniel Kahneman, psycholog a nositel Nobelovy ceny za (behaviorální) ekonomii ve své slavné knize Myšlení rychlé a pomalé na datech ukazuje, ekonomičtí, burzovní, političtí a jiní experti nejsou výjimkou: úspěšnost jejich střelby na budoucí cíl je zhruba stejná, jako náhodná volba. Proto, přestože se mi jeví argumenty autorů logické, a jimi předjímaná budoucnost docela pravděpodobnou, nebudu jejich argumenty opakovat a ponechám je bez komentáře. Připouštím, že tato budoucnost může nastat.
Docela něco jiného než předvídání budoucnosti je doporučení ohledně chování. Jde totiž o to rozhodnou, jaké chování je vhledem ke kontextu, a toho, co lidé z hlediska svých nejvlastnějších zájmů chtějí, tím nejlepším. Tohle však autoři vůbec nedělají: ani v nejmenším neprokazují, že jimi navržené chování je to, které (za oněch okolností) vede k tomu co chceme, ani je neporovnávají s chováními alternativními. Ani snad nemusím říkat, že tohle není vědecký přístup založený na faktech, ale přístup ideologický. A ten již komentovat mohu a budu. Nemyslím, že si mé komentáře dají autoři za rámeček.