Teorie vedení lidí

Existuje opravdu velké množství různých teorií o vedení lidí. V následujícím přehledu krátce, ba velmi krátce, představuji těch osm teorií vedení lidí, o kterých se domnívám, že jsou z hlediska pochopení vedení lidí zatím nejdůležitější. Pokud vám nebudou stačit, zadejte si do Googlu pojem leadership theories ; v květnu 2006 mě to vrátilo přes 25.000.000 odkazů!

Teorie velkých osobností ( Great-Man Theories )

Do dvacátého století bylo vůdcovství, vedení lidí založeno na paradigmatu velkých osobností. Právě tyto velké osobnosti jsou hybateli dějin a určují další společenský vývoj. Vůdci dávají o sobě vědět, když jsou zapotřebí. Takovými velkými postavami byla například Johanka z Arku, Washington, Gándhí. Věřilo se, že velkým vůdcem se musí člověk již narodit.

Teorie osobnostních rysů ( Trait Theories )

Základním bodem této teorie je, že vůdčí osobnost se od ostatních odlišuje určitým souborem specifických povahových rysů nebo behaviorálních vzorců, které jsou danému jedinci vrozené. Výzkum (Stogdill, 1974) vyjmenovává například tyto podstatné rysy:

  • schopnost přizpůsobit se situaci
  • schopnost vnímat sociální okolí
  • ambice a orientace na dosažení výsledků
  • asertivita
  • schopnost kooperace
  • rozhodnost
  • dominance
  • energie
  • vytrvalost
  • sebedůvěra
  • odolnost vůči stresu
  • schopnost převzít zodpovědnost

Jiní (McCall a Lombardo, 1986) popisují tyto:

  • emocionální stabilita a vyrovnanost
  • akceptace chyb - připuštění vlastních omylů, místo ztracení energie na jejich zahlazení
  • dobré interpersonální dovednosti
  • intelektuální rozsah - schopnost pokrýt široké spektrum oblastí namísto pouze jedné úzce vymezené oblasti expertízy

Problémem této teorie je, že evidentně existují lidé, kteří požadované charakteristiky mají a přesto vůdčími osobnostmi nejsou.

Kontingenční teorie ( Contingency Theories )

Jádrem této teorie je tvrzení, že efektivní styl vedení lidí závisí na kontextu situace. Aby lídr byl efektivní, musí tomuto kontextu přizpůsobit svůj styl vedení lidí. To jest, žádný styl vedení lidí není nejlepší - vždy záleží na situaci. Jestliže je lídr vysoce efektivní v jedné situaci, nemusí nutně být efektivní v druhé.

Pro lídry to znamená, aby měli k dispozici pestrou paletu stylů vedení lidí, nebo se při svém vedení omezili pouze na jeden kontext, ve které efektivní jsou.

Situační teorie ( Situational Theories )

Situační faktory, a nikoliv schopnosti a dovednosti lídra, určují efektivitu vedení lidí. Situačních faktorů byla identifikována celá řada. Například je to motivace a schopnosti vedených lidí. Vztahy mezi lídrem a následovníky. Sebepojetí lídra, jeho momentální nálada, míra stresu a podobně také patří do situačních faktorů.

Behaviorální teorie ( Behavioral Theories )

Tato teorie je založena na myšlence, že se člověk vůdčí osobností nenarodí, ale že se vůdcem stává díky seberozvoji a učení. Soustřeďuje se nikoliv na mentální schopnosti, ale na činy a vzorce chování.

Do behaviorálních teorií lze přiřadit známou Teorii rolí a Teorii manažerské mřížky.

Teorie rolí (Ldr-Role Theories)

Zde je vedení lidí vnímáno jako jedna ze skupinových rolí. Tato role má specifické vzorce chování (Minzberg): jde příkladem, vede, je prostředníkem, monitoruje, šíří myšlenky, je mluvčím skupiny, je podnikatelem, zvládá konflikty, alokuje zdroje a vyjednává.

Teorie manažerské mřížky ( Managerial Grid )

Blake and Mouton navrhli v šedesátých letech minulého století dvoudimenzionální matici rozčlenění vedení lidí dle toho, jak se lídři zaměřují na lidi nebo na úkol.

  zaměření na úkol
nízké
zaměření na úkol
vysoké
zaměření na lidi
vysoké
vesnický klub team management
zaměření na lidi
nízké
improvizace autoritativní shoda

Participativní teorie ( Participative Theories )

Základním předpokladem ideálního stylu vedení lidí je ten styl, který je koncentrován na přínosu ostatních lidí. Vůdci by tedy měli podporovat participaci a přínos ostatních členů skupiny, pomáhají ostatním se zapojit do rozhodovacího procesu.

Teorie tvrdí, že když se více lidí podílí na rozhodnutí, pak je rozhodnutí lepší, než od jedince. Dále tvrdí, že angažovanost lidí na plnění úkolu je při spolurozhodování větší, než bez něj.

Vůdce si však ponechává právo rozhodnout, který příspěvek ostatních přijme, a který ne.

V rámci participativní teorie se rozšířilo členění stylů vedení lidí dle míry jejich participace na rozhodovacím procesu.

< bez participace

vysoká míra participace>

rozhoduje lídr bez konzultace s týmem lídr navrhuje řešení, naslouchá připomínkám a pak rozhodne tým navrhuje řešení, lídr rozhodne společné rozhodnutí tým rozhoduje bez konzultace s lídrem

Kurt Lewin styly dělí na autokratický, demokratický a laissez-faire (nechte je jednat) styl. Rensis Likert pak na vykořisťovatelsky autoritativní, benevolentně autoritativní, konzultativní a participativní.

Transakční teorie ( Transactional Theories )

Jak název napovídá, jde o vztah založený na transakci, směně něčeho za něco. Transakční způsob vedení lidí je založen na systémech odměn a trestů. Přestože bylo výzkumy dokázáno, že transakční způsob vedení má své limity, je stále velmi oblíbený. Zejména v podnikání. Odpovídá totiž spíše řídícímu stylu uvažování.

Hlavní omezení transakčního vedení je v domněnce, že člověk se chová racionálně, predikovatelně a pracuje za odměnu. Teorie motivace (a nejenom ta) tuto domněnku nepotvrdila.

Transformační teorie ( Transformational theories )

Jsou známy též pod názvem Vztahové teorie ( Relationship Theories ). Zaměřují se na interakci vůdce a vedených, přičemž díky tomuto vztahu se vůdce i vedení vzájemně dovádějí k vyšším úrovním morálky a motivace. Vůdci motivují a inspirují a pomáhají členům skupiny vidět důležitost a vyšší zájem daného cíle. Transformační lídři se při vedení lidí zaměřují jak na dosažení cíle, tak na rozvoj plného potenciálu vedených lidí. Tito vůdci vyznávají vysoké etické a morální standardy.


Doufám, že vás nepřekvapuje, že existuje tolik různých pohledů a přístupů k leadershipu. A zvláště v poslední době se nové rodí jako houby po dešti. Pojmy jako Spiritual Leadership, Servant Leadership, Results-Based Leadership, Action-Based Leadership, Value-Centered Leadership a další vám pravděpodobně nejsou úplně cizí.

Možná, že někdo v té vší teorii ztrácí orientaci. Možná. Není však třeba zoufat. Pokud si uvědomíte, že ve vedení lidí je i trochu umění. Že je tam, promiňte mi to, nejenom technologie, ale i duše. Jako v Mozartově skladbě, jako v Michalangelově soše, jako v malbách Pabla Picassa.

Vědci (viz následující The Quest for a General Theory of Leadership) si dali tu práci a vytvořili klasifikační tabulku různých leadership teorií. Podobnost s periodickou soustavou prvků není náhodná (i když možná samoúčelná).
Snahy o nalezení té správné a všezahrnující teorie neustávají. Zájemce odkazuji například na vědeckou The Quest for a General Theory of Leadership.

Nemáte právo psát komentáře. Nesouhlasíte? Kontaktujte administrátora!

Vlajková loď

Uvažte vlajkovou loď, Školu manažerského leadershipu Vedeme.cz, dlouhodobý kurz leadershipu, který opravdu stojí za to.

Pro profesionální manažery, kteří sebe a týmy a organizace, ve kterých působí, berou opravdu vážně a jsou rozhodnuti s těmito entitami dosáhnout výsledků, nad kterými zůstává rozum stát.

 

Mentoring pro úspěšné lídry

Motto: "Je mi přes čtyřicet. Jsem úspěšným manažerem, manželem a rodičem. Vše, o čem jsem snil, se mi splnilo. A tak si říkám, zda je tohle opravdu všechno?"

Zní to familiérně? Pokud ano, uvažte mentoring od toho, který tyhle vody důvěrně zná, protože tam již byl. Ozvěte se.